Lidovky.cz: Jak jste se dostal od studia elektrotechniky ke Škole improvizace?
Technika byla vždy mým koníčkem, ale postupným studiem do její hloubky jsem o ní začal ztrácet zájem. To, o co jsem nepřestával mít zájem, byla kultura a komunikace s lidmi… Na vysoké škole jsem se trochu uzavřel sám do sebe a hledal jsem cestu ven. Naštěstí jsem měl koníčka v podobě manažerování kapely, která mi dala kontakt s velkým počtem lidí a schopnost dělat reklamu a marketing. Získané dovednosti jsem si pak přinesl do svého prvního zaměstnání, do reklamky. Tam jsem si ale uvědomil, že firmy nepotřebují reklamu, ale potřebují, aby si jejich zaměstnanci věřili, proto jsem začal hledat a pak i vytvářet cesty jak toho dosáhnout. Impro pro mě byla jasná cesta.
Lidovky.cz: Momentálně spouštíte kampaň Přemluv šéfa. Pro koho primárně je kampaň určená a co je jejím hlavním cílem?
To není zamýšleno ani tak jako kampaň, jako spíš výzva. Je to pro všechny zaměstnance, kteří by rádi přinesli k nim do týmu svěží vítr a nabourali společný stereotyp, který každodenní prací vzniká. Jedná se o dvouhodinový program v jakékoliv firmě, která si chce zkusit něco jiného než jen běhání po lese s provazem. Hlavními hrdiny tohoto setkání jsou členové týmu a cílem je nejen se seznámit se svými schopnostmi a příležitostmi, kde na sobě pracovat, ale i společný zážitek hravou formou, který často přináší velmi veselé až vtipné chvíle. Nejde o to se ztrapňovat, ale společně tvořit, což přináší spoustu užitečných nástrojů do pracovního života a obohacuje firemní kulturu.
Lidovky.cz: Chcete se tedy zaměřit na firemní kulturu a atmosféru v pracovním týmu. Jak moc je podle Vás atmosféra na pracovišti důležitá a jak moc ovlivňuje výkon zaměstnance?
Víte, když přijdete do firmy jako externista a chcete měnit firemní kulturu, tak vám chybí kontext a hodně často se stává, že na ně roubujete svojí představu a nevycházíte z jejich opravdových potřeb. Práce na firemní kultuře je dlouhodobá záležitost a my jsme průvodci, kteří přicházejí s dovednostmi, které mohou celou firmu obohatit. Vytváříme společnou hru, která reflektuje každodenní situace. Na hře je super, že je dobrovolná a můžete v ní dělat chyby - z těch se pak učíme a posouváme. Z těchto cvičení nám díky společné reflexi vycházejí principy a hodnoty, které jsou pro každou firmu specifické. Takto si pak týmy sami nastaví prostředí, aby se zde cítili dobře a respektovali se navzájem. Na vaši druhou část otázky odpovím otázkou… Kdo by se nechtěl ve svém zaměstnání cítit dobře a vědět, že je respektován?
Lidovky.cz: Jaké situace v pracovním životě lidi nejvíce trápí?
Teď budu mluvit hodně ze své praxe, ale jsou v podstatě tři nejčastější věci, se kterými se setkávám. Za prvé je to nedůvěra v sebe sama, k druhým a od druhých. Dále je to strach z chyby, který je hodně spojený s nedůvěrou a za třetí je to strach z publika, ten je zase hodně spojený se strachem z odmítnutí.
Lidovky.cz: Kdy naposledy jste vy vědomě použil nějakou naučenou techniku ve svém osobním životě?
Pořád je používám. Například technika “ANO, A…”, kdy přijmete nabídky druhých a rozvinete je o své nápady, je mým každodenním chlebem. Přinesla mi strašně moc svobody a příležitostí, ulehčila život i rozhodování a hlavně jsem zjistil, že nemusím být na všechny věci v životě sám. Naposled jsem to použil na mé poslední dovolené, kdy jsem nemusel nic vymýšlet sám a jen jsem podporoval nápady druhých a zažil neuvěřitelně krásnou cestu i příběhy.
Lidovky.cz: Jak velký je kolektiv lektorů Školy improvizace a jak jste se dali dohromady? Kdo přijímá nové lektory a jaká jsou kritéria přijetí?
K dnešnímu dni je nás deset naprosto rozmanitých lektorů, kteří se učili improvizaci z různých směrů a mají různé životní i profesní zkušenosti. To, co nás spojuje, jsou naše hodnoty, které vycházejí ze způsobu života, který žijeme. Respektujeme se, jsme k sobě otevření, podporujeme jeden druhého, přijímáme chyby vlastní i cizí a nehodnotíme se. Tým jsem na začátku vytvářel já a postupně se „přijímací pohovory” rozrostli na celý tým - uděláme si s lektorem rovnou interní workshop na téma “co ho baví”. Často ani neví, že je to přijímací pohovor.
Lidovky.cz: Jaké techniky a procesy výuky využíváte během kurzů?
Hlavním principem je zážitková pedagogika s využitím Kolbova cyklu osobního rozvoje. To je ta klasická část. To, co využíváme dál jsou tzv. techniky APPLIED IMPROV, které přijímáme z celosvětové sítě od lektorů, koučů, mentorů, terapeutů, trenérů, psychologů atd. Ty nadále upravujeme, kombinujeme s dalšími směry, rozvíjíme a přizpůsobujeme, aby dávaly smysl v našem prostředí. Spoustu cvičení si jako lektoři i vymýšlíme.
Lidovky.cz: Jak vypadá váš typický student? A chodí k vám více muži nebo ženy?
Mužů i žen máme tak nějak stejně. Co se týče jejich zakázek, tak nejčastěji se nám schází to, že se potřebují uvolnit při komunikaci nebo prezentaci. Zdravé sebevědomí a sebedůvěra je v podstatě hlavní téma a od něj se spoustu věcí odvíjí. Jak introverti, tak extroverti tu hledají cestu lepší a více partnerské spolupráce a v neposlední řadě někteří z našich studentů hledají sociální kontakt a přátele - někteří si zde našli dokonce životního partnera, teď jsme měli první svatbu lidí, kteří se u nás dali dohromady.
Škola ImprovizaceTým deseti lektorů (pět mužů a pět žen), který je složený z herců, tanečníků, psychoterapeutů, psychoanalytiků nebo pedagogů, dokáže zaujmout širokou škálu populace. Mimo semestrální Školy Improvizace pořádají intenzivní Letní školu pro dospělé i děti, která začíná v pondělí ráno a končí závěrečným sobotním představením. Letní škola probíhá paralelně ve dvou bězích, kdy dospělí i děti ve věku 6-12 let absolvují speciální oddělený program, ale mají šanci se přes den několikrát potkat. |
Lidovky.cz: Co si absolvent Školy improvizace odnese do svého budoucího života především? V čem je hlavní přínos absolvování Školy Improvizace?
Pohodu. Jak v reakcích na ostatní v různých situacích, tak při výkonu své práce a prezentování svých myšlenek ostatním. Schopnost vytvořit si nadhled a umět si počkat. Naučí se uvědomovat si nejen svoje emoce ale i pocity ostatních. To vše a ještě více však s jednou jedinou podmínkou, že k tomu bude přistupovat dobrovolně, protože chce.
Lidovky.cz: Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady absolventů Vašich kurzů, od kterých máte zpětnou vazbu? V čem jim absolvování kurzu pomohlo konkrétně?
Těch příběhů máme hromady stejně jako jejich hlavních hrdinů, ale pár pro mě osobně silných vám povím… Martin, kluk z IT prostředí, který když přišel, tak ho skoro nebylo slyšet, jak si huhlal něco pod vousy. Jeho racionální myšlení mu nedovolovalo vyjít bez přípravy před druhé a předat jim myšlenku, kterou neměl totálně nalajnovanou. To mu způsobovalo komplikace pro jeho práci, kdy často musel lítat i na centrálu do Británie. Právě na jedné takové prezentaci asi pro 200 lidí se ocitl i po našem kurzu. Otevřel svůj laptop a začal prezentovat svůj power point, který mu ovšem “spadl” a už se nepodařil nastartovat. Martin tedy zaklapl víko a začal mluvit od srdce bez jediného podkladu… Kolegové pak přišli a moc mu gratulovali za jeho výkon, že to byla nejlepší prezentace. Hned mi potom volal.
