Lidovky.cz

Chci toho asi prostě hodně zažít, říká herečka Veronika Arichteva

Lidé

  6:00
PRAHA - Herečka Veronika Arichteva alias Magdaléna Škvorová
ze seriálu První republika o trémě při StarDance,
 módě první republiky a životě na sociálních sítích.

Herečka Veronika Arichteva. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Rozhodl až třetí tanec. Ze StarDance vypadala Veronika Arichteva, diváky valčík nepřesvědčil

S Veronikou Arichtevou se setkáváme pár dní před Vánocemi, v mezičasí mezi koncem StarDance a lednovou premiérou filmu Narušitel, v němž hraje manželku hlavního hrdiny. Jak říká, „lítá z kávy na kávu“ a dohání, co posledních šest měsíců pro taneční tréninky nestihla. Po našem rozhovoru ji čeká ještě sedm dalších schůzek.

Ke kavárně přibíhá s malým zpožděním a velkou omluvou. Je snad ještě drobnější, než jak jsem si ji představovala: během StarDance zhubla sedm kilo ze své už tak muší váhy. Ve velkém kabátě, s černým kloboukem na hlavě a výraznou rtěnkou je ale přesto nepřehlédnutelná. Když ji pak zahlédnu ještě jednou po focení v redakčním ateliéru, zrovna si s ní někdo dělá selfíčko. Ač ji takhle lidé nejspíš zastavují na každém kroku a její popularita během posledních pár let raketově vzrostla, zejména díky roli Magdalény Škvorové v seriálu První republika, vypadá to, že ji pozornost okolí neobtěžuje. Se svým mediálním obrazem ostatně umí pracovat velmi zručně: jen na Instagramu má přes 260 tisíc fanoušků.

LN: Když jsem se dívala na vaši rumbu ve StarDance, přemýšlela jsem o tom, jaké to je, tančit takový silně erotický tanec s někým cizím?
Mě tohle bavilo úplně nejvíc. (směje se) A myslím, že to bylo vidět i na bodování od poroty. Pro mě to byla výhoda, protože jsem mohla uplatnit herecký vklad. Když se divák odpoutá od nohou, protože se děje něco zajímavého nahoře, tak je to výhra. Pak můžete občas něco i zkazit, ale divák si toho třeba ani nevšimne.

LN: Měla jste trému, když jste tančila před skoro dvěma miliony lidí u televizních obrazovek?
Strašnou. Já jsem velká trémistka. Mám trému i před premiérami v divadle. Ale to je tréma, která vás nesvazuje, naopak vás nakopne. Horší je to před kamerou, když mám třeba těžký text nebo točím s herci, kterých si hodně vážím. Tréma je limitující, člověk zapomíná text, nezahraje tak dobře, jak by mohl. Vlastně i proto jsem do StarDance šla. Věděla jsem, že co se týče trémy, tak nic horšího, než vystupovat v přímém přenosu před tolika diváky s něčím, co neumíte a v čem si nevěříte, být nemůže.

LN: A jak to dopadlo? Odnaučilo vás to trémě?
Úplně ne. Trochu se to postupem času zlepšovalo, ale nervózní jsem byla i ve finálovém kole, kde už jsme nesoutěžili. Stejně jsem ale ráda, že jsem do toho šla, protože v těch jiných činnostech, co dělám – třeba při moderování –, už teď pozoruju, že jsem méně nervózní. A to je pro mě obrovská výhra.

LN: Uměla jste už předtím tančit? Chodila jste na střední škole do tanečních?
Právě že nechodila! Vůbec jsem neuměla tančit. Na konzervatoři jsem měla nějakou pohybovou průpravu, ale to je samozřejmě málo. Právě proto jsem to taky brala tak hrozně svědomitě. A pak taky proto, že StarDance je fenomén. Vždycky jsem na ten pořad koukala, ale v životě by mě nenapadlo, že by mohla Česká televize oslovit i mě. A že se dostaneme takhle daleko, až do předposledního kola. Můj cíl byl nevypadnout v tom prvním.

LN: Kolik hodin denně jste trénovali?
Každý den čtyři až pět hodin a na konci i devět hodin, šest dní v týdnu. K tomu jsem chodila do rádia a hrála jsem i nějaká představení v divadle, ale nezkoušela jsem nic nového ani jsem netočila. To prostě nešlo. Já jsem dříč a baví mě překonávat překážky. A u téhle soutěže jsem si potvrdila, že když člověk na něčem opravdu tvrdě dře, tak to má smysl. I když to zpočátku vypadá málo nadějně.

LN: V životě jste si zkusila už celkem dost různých rolí – nejen na divadle. Hrála jste ve filmu, v seriálech, dělala jste produkční, vystupujete v komediálním triu 3v1, teď jste začala tančit. Dokonce jste tři roky navrhovala plavky. Čím to je, že jste takhle široce profesně rozkročená?
Já toho asi chci prostě hodně zažít. Mám pocit, že když se člověk upíchne v jednom odvětví, nemůže se posouvat dál. Jsem vděčná, že mi život přináší možnosti zkusit si věci, které z toho herectví vykračují ven. I když mi to třeba nejde, tak je to signál: „OK, Verčo, tak tudy ne.“ Skoro všechno se to sice nějak točí kolem herectví, ale třeba díky tomu, že jsem chvíli pracovala jako produkční u filmu, jsem zjistila, jak to s námi mají ti produkční těžké.

Celý rozhovor s herečkou Veronikou Arichtevou o seriálu První republika, sociálních sítích i roli macechy si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 4. ledna.

V magazínu dále najdete:

  • České babičky: ojedinělý fotoprojekt představující mladé Vietnamce a Vietnamky a české ženy, které je pomáhaly vychovávat, když jejich rodiče pracovali.
  • Rozhovor s Gaelem Dandelotem o lásce Francouzů k sýrům, českých syrečcích i o tom, že i v jeho rodné vlasti mají smažák.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.