Filmařce Ireně Pavláskové leží společnost na srdci. Když o nemocných vztazích v ní točí, bývají z toho ceny z festivalů jako v případě jejího debutu Čas sluhů (1989) i značný divácký ohlas – zatím největší u pokračování prvotiny nazvaného Čas dluhů (1998). Když o problémech ve společnosti mluví v kavárně, kde jsme se sešli, rozohní se natolik, že se za ní otáčejí hlavy.
I pod dohledem StB pomáhal penězi a svou slávou. Philip Roth a disidenti v ČSSR |
Vztahy a nemocná společnost prostupují i její nový film Pražské orgie, na kterém pracuje už řadu let. Na podzim ho konečně natočila, nyní ho stříhá, premiéra je stanovená na 10. října. Práva na zfilmování stejnojmenné novely získala osobně od jejího autora Philipa Rotha, který už se však premiéry bohužel nezúčastní: světoznámý spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny zemřel loni v květnu.
  |
Pražské orgie se odehrávají v sovětskou armádou okupovaném Československu v roce 1976. Do Prahy přijíždí slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman (Rothovo alter ego), aby zachránil vzácné rukopisy v jazyce jidiš a zpoza železné opony je vyvezl do USA. Má je získat od svérázné exmanželky českého emigranta Olgy, která je však nemíní vydat.
LN: Jak se stane, že česká režisérka natočí adaptaci novely žijícího amerického klasika?
Já jsem vůbec nevěděla, jak se taková věc dělá. Obrátila jsem se na pana Jiřího Srstku, ředitele agentury Dilia, která zastupuje autory, s dotazem, jak můžu získat práva na zfilmování knihy jednoho z nejlepších současných světových spisovatelů. Kontaktovali jsme agenty pana Rotha; už jen to, že odpověděli, bylo úžasné. Pan Roth si nechal poslat moje filmy a moji režijní explikaci a na to konto mi přišlo pozvání do jeho domu v Connecticutu. Podlomila se mi kolena, ale nakonec jsem se vzmužila a jela, i když jsem z toho setkání doteď trochu v mdlobách. Velice jsem si vážila toho, že mě přijal, a hrozně jsem se bála, že to pokazím. Nakonec jsem si s panem Rothem povídala asi tři a půl hodiny.
LN: O čem?
Povídala jsem o sobě, o své rodině, o tom, jak chci adaptaci Pražských orgií pojmout... Pan Roth byl velice vnímavý posluchač. Zajímaly ho příběhy, uměl naslouchat a ptát se, což jen dokresluje obraz výjimečného spisovatele. Moje motivace a pohled na jeho knihu se mu asi pozdávaly, a tak mi po těch hodinách řekl, že nám práva poskytne. Naznačila jsem, že nemáme takové finanční možnosti jako Hollywood, ale pan Roth řekl, že to není tak podstatné, že jsou věci, které se nedělají pro peníze, a že na tomhle projektu zřejmě nezbohatnu ani já, ani on. (směje se) Podle svých slov měl pocit, že věc dává do dobrých rukou, a myslím, že měl radost i z toho, že tu knížku zfilmuje někdo z Čech.
LN: Co bylo dál?
Než jsem zpátky v Praze zašla za panem Srstkou s tím, že to vypadá nadějně, už měl v e-mailu návrh smlouvy. Šlo to strašně rychle: vyměnili jsme si se stranou pana Rotha opřipomínkované verze smlouvy a během dvou či tří týdnů bylo podepsáno. Když si uvědomím, že u nás se ve smlouvách mučíme s každým slůvkem desetkrát sem a tam a nakonec to stejně nic neznamená, tak pro mě tohle byla neuvěřitelná profesní zkušenost: že slib a dohoda platí.
LN: Philip Roth prý chtěl osobně přijet na premiéru...
Ano, měl to dokonce ve smlouvě. Těšil se na to. Ale já jsem mezitím ještě musela dokončit film Fotograf a pak mi trvalo tři roky, než jsem na Pražské orgie dala dohromady peníze. Nebylo to vůbec jednoduché. Zdálo se mi, že pan Roth je ve vynikající formě. Premiéra nám bohužel o rok nevyšla.
LN: Zasahoval vám do práce na filmu?
Vůbec. Byli jsme celou dobu v kontaktu, psali jsme si, konzultovala jsem s ním nějaké drobnosti. Ale rozhodně si nestanovil podmínku, že chce vidět, nebo dokonce schvalovat scénář. Říkal: Když už jsem se rozhodl vám ta práva poskytnout, tak vás přece nemůžu kontrolovat. Já vám důvěřuju, autorem toho filmu jste vy a musíte se v tom cítit maximálně svobodně.
LN: Co jste z Pražských orgií chtěla ve filmu vypíchnout?
Ten příběh není vyloženě politický, ale politika je v něm neustále přítomná. Jde o střet dvou povah a dvou světů, kdy se Nathan, představitel svobodného světa, setkává s provokativní, extravagantní, výbojnou, drzou Olgou, která symbolizuje bolesti naší tehdejší doby. Olga naprosto netypicky, bez okolků a studu a velmi zábavně Zuckermana atakuje svou nezkrotnou povahou a ženskou přitažlivostí a ten má co dělat, aby všechno ustál.
Celý rozhovor s režisérkou Irenou Pavláskovou o natáčení jejího nového filmu, normalizaci v někdejším Československu a o pokřivených lidských vztazích si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 11. ledna.
V magazínu dále najdete:
- Příběh významného českého malíře Josefa Šímy, který se svými experimenty ocital na pokraji života a smrti.
- Rozhovor s kondičním trenérem Michalem Břetenářem o jeho slavných svěřencích a o tom, jak dvouhodinové cvičení zkrátit na čtyřicet minut.
