Josef Mašín: V bojích prokazoval mimořádnou statečnost, při zatýkání gestapem se tvrdě bránil |
Nebezpečná diverzní akce čtveřice československých legionářů na Lago di Garda začala večer 2. července 1918 nedaleko Malcesiny. Po hodině plavby na tichém italském člunu s elektrickým pohonem se legionáři vylodili u ústí řeky Sarca. Zde je však objevily rakouské hlídky a celá akce rychle ztroskotala – dva muži byli zajati, jeden postřelený se utopil a pouze čtvrtý se zachránil, když ve studené vodě jezera uplaval více než tři kilometry za rakouské linie.
V jednom ze zajatců byl identifikován nedávný zběh z rakousko-uherské armády, desátník telefonista 3. baterie 13. těžkého dělostřeleckého pluku v Nagu Alois Storch. Zatímco na adresu jeho druha se dodnes vedou debaty, zda nešlo o rakouského agenta, Storcha již další den odsoudil polní soud k smrti.
Alois Storch se narodil 21. července 1893 v České Lípě a před válkou pracoval jako zámečník ve strojovně Menclovy papírny v Bakově nad Jizerou. Zapálený divadelní ochotník a sokolský cvičenec Storch miloval českou poezii a jeho památník s opisy básní, se zdařilými kresbami i vlastními postřehy a úvahami svědčí o vysoké citlivosti i duševní vyspělosti mladého dělníka. O jeho odvaze a ochotě se obětovat svědčí i to, že se zajetí pokusil vyhnout zoufalým činem – skokem do jezera, ač byl neplavec. Ve vodě prý omdlel, ale Rakušané ho vytáhli a vzkřísili…
Jeho poprava se uskutečnila v prvních hodinách 5. července 1918 na volném prostranství u Rivy, které bylo ze všech stran zdaleka viditelné. Zvláště potom z Altissima, kde se nacházely pozice legionářů. Storch odmítl pásku přes oči a dobrovolně usnadnil katům práci, když si na krk na vlékl smyčku, jež visela trochu vysoko. Poté, aniž by čekal, až mu bude vozík, na kterém stál, podtržen, zvedl nohy do výše, a urychlil tak svůj konec...
Oběšený legionář visel „podle předpisu“ na šibenici čtyřiadvacet hodin a teprve potom bylo jeho tělo nedaleko popraviště pohřbeno. Po čase zde dal majitel pozemku, baron Menghin-Brezburg, postavit velký dřevěný kříž. Ostatky Aloise Storcha byly později – spolu se čtyřiceti dalšími popravenými legionáři, kteří umírali se stejnou chladnokrevností a hrdostí jako Storch – převezeny do vlasti, kde byly 24. dubna 1921 za masové účasti veřejnosti slavnostně pohřbeny na pražských Olšanských hřbitovech.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
