Lidovky.cz

PEKÁRKOVÁ: Všichni černoši vypadají stejně. I v dětské mysli prosté předsudků

Lidé

  5:00
Před sedmnácti lety, když byly Mařence dva roky, zamilovala se hlubokou láskou do mého přítele K. Nejspíš se už tenkrát projevil její výtvarný talent a cit pro kontrasty. Dnes moc hezky maluje, jako batole si přála, aby ji Kenny vodil za ruku, neustále ho chtěla líbat na tvář a já jsem to musela fotit, aby Mařenka mohla obdivovat, jak jí to „s čelnym stlejdou suší“.

Spisovatelka Iva Pekárková foto: MAFRA

Její máma se chytala za hlavu, že jí to dítě zkazíme a Mařenka, až vyroste, bude zaručeně na černochy. Jenom v legraci, samozřejmě. Ostatně proroctví se dosud nevyplnilo a z Mařenky, které už táhne na dvacet, se stala nevyhraněná lesba bez rasových předsudků, ale taky bez vyhraněných xenofilních choutek.

Když jí byly tři, jela Mařenka s maminkou k moři do Itálie. Po pláži pokryté bělošskými turisty připálenými od slunce do celé palety odstínů růžové, rudé a rudohnědé se pohybovali prodavači tretek, většinou hoši z Afriky. Jakmile se některý z nich objevil na obzoru, Mařenka se k němu rozběhla, zakopávala o končetiny spoluturistů, vrhala jim do očí spršky písku od bosých nožiček, vrážela do tyčí slunečníků a volala: „Kenny, Kenny, Kenny!“ Ten rok si přivezly domů čtyři sta tisíc zavinovacích sukní, osm set tisíc osušek, milion slunečních brýlí a dvě miliardy přívěsků, náramků a náušnic s korálky nebo mušličkami. Její máma cítila povinnost zakoupit aspoň něco od prodavačů, které se její dítě pokusilo samou láskou sníst.

Mařenčina dětská mysl, prostá všech předsudků, na černoších viděla pouze jejich barvu. A ani tu nezvládla dokonale. Kenny je chlapík střední postavy, nijak zvlášť vysoký. Má barvu hořké čokolády s osmdesátiprocentním obsahem kakaa a obličej ve tvaru pětiúhelníku s roztomile rozpláclým nosem, častým v subsaharské Africe. Nic z toho v Mařence dojem nezanechalo. Běhala se stejným nadšením za přičaplými chlapíky s měděnou kůží i vychrtlými habány černými jako antracit a s typicky severoafrickou fyziognomií. Obvykle byli trochu rozpačití, když jim Mařenka vrazila do lýtka a vší silou jim objala koleno. Stáli a ani nemukali, nepokusili se osvobodit, jen se rozhlíželi kolem v naději, že si pro tohle bělošátko někdo přiběhne a zachrání je od něj. Ani se nesnažili rozumět jejímu žvatlání.

PEKÁRKOVÁ: Smlouvání s obchodníky jako zajímavé lidské umění

Jen jeden, pěkně stavěný chlap černý jako silnice, na ni pohlédl z dvoumetrové výšky a informoval ji lámanou angličtinou: „Já nejsem Kenny, já jsem M’bawa!“

Na Mařenku dolehlo drtivé poznání, že ne každý Afričan je její strejda Kenny. Na celé dva dny přestala pronásledovat černochy.

Autor:
Témata: Afrika, Itálie
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.