Státníkův zeť Frédéric Salat-Baroux agentuře AP řekl, že Chirac zemřel pokojně. Příčinu úmrtí neuvedl, ale Chirac měl od odchodu z prezidentského úřadu četné zdravotní problémy, včetně neurologických, měl problémy s pamětí a byl několikrát hospitalizován. „Zesnul pokojně dnes ráno obklopen svými milovanými,“ řekl Salat-Baroux.
Republikán Chirac byl známý například svým nesouhlasem s útokem na Irák pod vedením Spojených států v roce 2003. Za jeho úřadování bylo na základě referenda zkráceno funkční období francouzského prezidenta ze sedmi let na pět, aby již nemohlo docházet ke „kohabitaci“, tedy že prezidentem a premiérem jsou politici odlišných stran, která jemu tolik komplikovala vládu. Stal se také jednou z osobností, které se zasloužily o prosazení eura.
Po odchodu z Elysejského paláce ale Chirac přišel o imunitu a dostal se před soud. Nakonec byl shledán vinným ze zneužití veřejných prostředků a v prosinci 2011 byl odsouzen k podmíněnému dvouletému trestu.
Stal se tak vůbec prvním poválečným francouzským prezidentem, který byl soudem uznán vinným. Prokázal mu, že v době působení na pařížské radnici zaměstnával 28 osob, které za městské peníze pracovaly pro jeho politickou stranu Sdružení pro republiku nebo dokonce vůbec žádnou práci neodváděly.
  |
Jacques Chirac se narodil v roce 1932 v pařížském 5. obvodu. Poté, co zemřela jeho sestra, se stal jedináčkem. Studoval v Paříži na prestižní univerzitě Sciences Po, kterou dokončil roku 1951. Na počátku své politické kariéry měl naprosto jiné ideologické přesvědčení, než na konci. V padesátých letech totiž podporoval Komunistickou stranu a pracoval pro levicový deník L’Humanité.
V roce 1952 navštěvoval i několik kurzů na Harvardu, kde se seznámil s dívkou zvanou Caroline z Jihu. Dokonce se zasnoubili, ale nakonec se kvůli jejím rodičům museli rozejít. O rok později, když se vrátil zpět do Francie, se zasnoubil s Benadette Chodron de Courcel, kterou si nakonec v roce 1956 vzal za ženu.
Na podzim v roce 1954 byl přijat na nejprestižnější školu ve Francii – Ecole nationale d’administration. Tu navštěvují dodnes ti nejúspěšnější politici v zemi galského kohouta. V letech 1956-57 musel nastoupit na vojenskou službu, kterou strávil v Alžírsku. A právě tam začal být fascinován svým vzorem - generálem a budoucím prezidentem Charlesem de Gaullem.
Buldozer Chirac
Po návratu z vojny krátce pracoval u soudu, ale již v roce 1962 se stal součástí politického světa. Až do roku 1967 pracoval v kabinetu tehdejšího premiéra Georgese Pompidoua. V té samé době se rozhodl, že nebude jen součástí byrokratického aparátu, ale že i on sám se stane politikem. V roce 1965 získal první volený post na komunální úrovni.
V květnu 1967 se stal součástí vlády a premiér Pompidou mu přezdíval „Buldozer“ kvůli velkému zapálení a aktivismu. Stal se náměstkem pro otázky práce ministra sociálních věcí, a během bouřlivého roku 1968, kdy ve Francii probíhaly masivní demonstrace proti vládě, byl Chirac jedním z hlavních vyjednavačů. Nakonec se stal signatářem dohod z Grenelle, které znamenaly konec společenských nepokojů.
Jacques Chirac s cigaretou
A jeho hvězda stoupala. Chiracův mentor George Pompidou byl po odchodu Charlese de Gaulla zvolen prezidentem a na sedmatřicetiletém „buldozerovi“ bylo, aby komunikoval veškeré záležitosti vlády s parlamentem. V roce 1972 již byl ministrem zemědělství a dva roky později ministrem vnitra. Jen dva měsíce po jmenování do poslední funkce však Pompidou zemřel a následovaly nové prezidentské volby.
Chirac se prozíravě postavil na stranu mladého Valéryho Giscard d’Estainga (VGE), který je ve francouzském prostředí považován za francouzskou obdobu Johna F. Kennedyho. A Chirac opět stoupal. Stal ve svých dvaačtyřiceti letech premiérem Francie. Ani to však ambicióznímu gaullistovi a milovníkovi ragby nestačilo.
Rozhodl se, že chce získat více kontroly ve vládní straně, ale jeho myšlenky se nesetkaly s pochopením a nakonec musel stranu opustit. V období ekonomické krize 70. let jej nakonec opustil i VGE a vyměnil jej v pozici premiéra za Raymonda Barrea. Chirac se ale nevzdal. Založil novou stranu Rassemblement pour la République a do roka byl zvolen starostou Paříže. Dařilo se i jeho politickému hnutí.
První skandály
V roce 1978 zvítězilo ve volbách, ale mnoho prosadit nemohlo, jelikož vládu ve Francii určuje prezident, který pocházel z jiné strany a tudíž se navzájem blokovali. Šlo o takzvanou „kohabitaci“. Stejná situace pokračovala i po odchodu VGE a nástupu Francoise Mitterranda. Chirac musel získat křeslo prezidenta, aby mohl něco prosadit. Ale ani v roce 1988 se mu nepodařilo Mitterranda porazit.
Přesto zůstal starostou Paříže. A právě tehdy se začaly objevovat podivné skandály. Chirakovo jméno pravidelně spojováno s osmi soudními aférami ohledně Pařížské radnice. Většina z těchto afér byla klasifikována nebo zařazena jako nesouvislá, aniž by kdy byla vyšetřována.
Jacques Chirac a Nicolas Sarkozy.
„Buldozer“ nakonec zvítězil v roce 1995 v prezidentských volbách, proto díky imunitě nebyl vyšetřován. Jednoduchou situaci však neměl. Vláda nebyla populární a Chirac tak nechal rozpustit parlament a uspořádal nové volby, které však měly nečekaný výsledek: levice vyhrála volby, Chirac byl nucen k další kohabitaci a jmenování Lionela Jospina (PS) premiérem.
Ve funkci prezidenta Francie zůstal až do roku 2007. Post šéfa Elysejského paláce totiž obhájil v roce 2002 díky tomu, že proti němu v druhém kolem stál pravicový extremista a šéf Front National Jean-Marie Le Pen.
V mezinárodní politice ztělesňoval Chirac silný nezávislý hlas. Zasloužil se o ukončení válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii v 90. letech. V roce 2002 vyslal francouzské vojáky, aby zastavili občanskou válku v Pobřeží slonoviny. Jeho největším neúspěchem se stalo odmítnutí ústavy EU Francouzi v květnu 2005.
Poprvé v historii soudí francouzského exprezidenta. Chirac k soudu nepřišel |
Ve funkci prezidenta navštívil Chirac dvakrát Českou republiku, poprvé přijel v dubnu 1997 na oficiální návštěvu, při níž mu prezident Václav Havel udělil Řád Bílého lva první třídy s řádovým řetězem. Podruhé se pak v listopadu 2002 zúčastnil v Praze summitu Severoatlantické aliance, který mimo jiné rozhodl o pozvání Bulharska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska a Slovinska do NATO.
Na Chiracovo úmrtí ve čtvrtek reagovala francouzská politická scéna. Národní shromáždění už exprezidenta uctilo minutou ticha, kterou vyhlásil jeho předseda Richard Ferrand, když přerušil schůzi dolní komory parlamentu.
Francouzský prezident Emmanuel Macron označil svého předchůdce v Elysejském paláci Jacquese Chiraka za velkého a skvělého Francouze, který hodně vykonal pro svou vlast a který ztělesňoval určitou představu o Francii a světu. Po Chirakově úmrtí Macron ve čtvrtek zrušil plánovanou návštěvu jihofrancouzského města Rodez a večer vystoupil s televizním proslovem.
„Ztrácíme státníka, kterého jsme milovali stejně, jako on miloval nás,“ prohlásil Macron. „Jacques Chirac byl skvělý Francouz. Tolik toho udělal pro náš národ a naše hodnoty,“ zdůraznil šéf státu.
Elysejský palác ještě před prezidentovým vystoupením podle webu stanice BFMTV oznámil, že pondělí bude dnem státního smutku. Palác od dnešní deváté hodiny večerní až do neděle včetně otevře své brány veřejnosti. Památku Jacquese Chiraka si přeje uctít zápisem do kondolenční knihy.
Jacques Chirac v roce 2011
Chirakův nástupce v prezidentském úřadu Nicolas Sarkozy prohlásil, že s Chirakem zmizela část jeho života. Podle dalšího francouzského exprezidenta Françoise Hollandea přišla Francie o státníka. Ruský prezident Vladimir Putin označil Chiraka za moudrého a vizionářského vůdce, německá kancléřka Angela Merkelová za úžasného partnera a přítele.
Úctu zemřelému projevili i jeho někdejší političtí odpůrci. Šéfka krajní pravice Marine Le Penová na něj vzpomíná jako na „prezidenta, který byl schopen se postavit šílenství války v Iráku, čímž znovu navázal na tradiční francouzskou pozici vyvažování a diplomacii“.
Dosluhující šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker prostřednictvím své mluvčí vzkázal, že přišel o blízkého osobního přítele. „Předseda nenalézá slova k vyjádření svého zármutku,“ řekla mluvčí EK Mina Andreevová.
Vyjádření Zemana a Klause
Prezident Miloš Zeman považoval bývalého francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka za schopnou a silnou hlavu státu. Do Francie poslal kondolenci k Chirakovu úmrtí, uvedl Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček. Bývalý český prezident Václav Klaus označil Chiraca za svého dobrého přítele. Státníci Chiracova formátu podle Klause ve světové politice mizí.
Zleva: bývalý prezident USA George Bush, český exprezident Václav Klaus a bývalý francouzský prezident Jacques Chirac na vatikánském Svatopetrském náměstí.
Zeman se s Chirakem opakovaně setkal na přelomu století, kdy vedl českou vládu a Chirac stál v čele Francie. „Vaši vlast opustila významná osobnost, jejíž odkaz je uznáván nejen ve Francii, nýbrž po celém světě, včetně mé vlasti České republiky. Jacquese Chiraka jsem si jako člověka vážil. Měl jsem příležitost se s ním setkat a byl to schopný, silný a přátelský prezident. Jsem si jist, že jeho ztráty lituje nejen Francie, ale též miliony lidí v nejrůznějších koutech světa,“ napsal Zeman v kondolenčním dopise francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Jménem svým i českých občanů vyjádřil soustrast Macronovi, Chirakově rodině a francouzským občanům.
„Prezidenta Chiraca jsem dobře znal. Mnohokrát jsme se setkali, myslím, že jsme si dobře rozuměli a že jsme byli dobří přátelé. V dnešní době už ve světové politice státnici jeho typu mizí. Francie by opět potřebovala nějakého nového Jacquesa Chiraca,“ uvedl Klaus.
Soustrast Chirakově rodině vyjádřil i premiér Andrej Babiš. „Budu na něj vzpomínat jako na silného muže, jehož život byl ztělesněním politického úspěchu. Evropa dnes přišla o velkého Francouze, o velkého politika,“ uvedl.
V SMS zprávě na dotaz ČTK posléze premiér uvedl, že má osobní vztah k Francii. „Jacques Chirac za dobu svého působení ve vrcholné politice zažil mnoho dějinných zvratů - pád berlínské zdi, válku v Zálivu a v Jugoslávii, 11. září i rozšíření NATO a EU o postkomunistické země,“ napsal.
Lítost nad Chirakovým úmrtím vyjádřil na Twitteru i ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD). „Se zármutkem jsem se dozvěděl o smrti bývalého francouzského prezidenta Jacquese Chiraka, muže s velkou evropskou vizí a přítele a politického partnera našeho bývalého prezidenta Václava Havla,“ napsal na sociální síti.
Chiraka jako velkou osobnost ocenili i předsedové ODS, TOP 09 nebo STAN. Předseda SPD Tomio Okamura však Chiraka popsal jako politika, který na cestě k moci kdykoli změnil barvu a kariéru končil korupčními a jinými skandály.
Státní pohřeb bývalého prezidenta by se podle médií měl konat příští týden. Podrobnosti - včetně místa, kde bude pohřben - zatím ještě nebyly oznámeny.
