Lidovky.cz

Lidé

Olga Havlová mi byla poradkyní a starší sestrou, říká Dagmar Havlová, švagrová zesnulého prezidenta Havla

Matematička, farmářka a švagrová zesnulého prezidenta Havla Dagmar Havlová. foto:  Michal Sváček, MAFRA

Rozhovor
PRAHA - Matematička, farmářka a švagrová zesnulého prezidenta Havla Dagmar Havlová o tom, jak se z Bratislavy dostala přes Kyjev a Japonsko do Prahy, o selských kořenech, umění ošibana, stříhání ovcí a sametové revoluci.
  5:00

Domluvit si s Dagmar Havlovou rozhovor je náročná disciplína. „Ozvěte se za týden, mám toho moc,“ snaží se mě nejdřív setřást. První termín rozhovoru zruší půl hodiny před schůzkou. Její asistentka mi v zoufalé snaze vyhovět nám oběma nabídne, abych přišla, až bude Dagmar Havlová na pedikúře. „Paní by byla ráda, že by se ten čas využil,“ vysvětluje. Když se konečně sejdeme v její kanceláři, po půlhodině nás přeruší stavaři, s nimiž musí jít majitelka pražského paláce Lucerna konzultovat rekonstrukci fasády.

Celý rozhovor s matematičkou a podnikatelkou Dagmar Havlovou o jejích cestách do Japonska, farmaření i péči o palác Lucerna si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 11. října.  

Teprve napotřetí, v devět večer, se zadaří a máme ve ztichlé Lucerně klid. Po prázdné chodbě se rozléhá jen tiché klepání pater nosteru, jednoho z mála funkčních v Praze. Dagmar Havlová, rozená Ilkovičová, dělí svůj čas mezi Lucernu, kterou na ni převedl její manžel Ivan Havel, bratr Václava Havla, a farmu na Nymbursku. Až na jednotlivá slůvka mluví slovensky, odpovídá stručně a k věci, je vidět, že nemá ráda plýtvání časem.

LN: Jak vzpomínáte na 80. léta?
Bylo to pro nás intelektuálně bohaté období. Manžel doma pořádal bytové semináře, navštěvovali jsme výtvarné ateliéry, chodili na polooficiální výstavy a koncerty, bytové divadlo Vlasty Chramostové… Hodně jsme cestovali, pobývali jsme na Hrádečku, u Jiřiny Šiklové, jezdilo se k překladateli a scenáristovi Jaroslavu Kořánovi. Ráda vzpomínám na takzvaný kulifest, kulinářský festival, kdy se chodilo od chalupy k chalupě a ochutnávaly se rodinné speciality. Na Olžiny narozeniny (Olgy Havlové, první manželky prezidenta Havla) a na Silvestra jsme dělali maškarní plesy, zkrátka byl to společensky velmi bohatý život. Samozřejmě nás policajti všelijak týrali, každou chvíli jsme třeba přišli o techničák na auto, chodili jsme na výslechy, ale já jsem to brala jako součást života.

Matematička, farmářka a švagrová zesnulého prezidenta Havla Dagmar Havlová.
Matematička, farmářka a švagrová zesnulého prezidenta Havla Dagmar Havlová.

LN: Dalo se na komunistické policisty nějak vyzrát?
Nevím, jestli vyzrát, ale pomáhalo, když se člověk elegantně oblékl. Já jsem si vždycky dávala velký pozor, abych se k výslechu dostavila jako důstojná dáma. Podvědomě pak se mnou mluvili jinak, viděli jiného partnera než nějakého androše. Když nás ale zatkli přímo na nějaké demonstraci, tam se o slušnosti mluvit nedalo.

LN: Stalo se vám někdy, že by vás fyzicky napadli?
Jen venku při demonstracích, při výsleších ne. Po demonstraci se někdy stalo, že jsme se museli svléct donaha a sednout si na bobek, aby se vidělo, jestli nemáme ukrytý nějaký moták. To bylo protivné, ale měla jsem štěstí, nikdy mě neuhodili. Když jsme šli na demonstraci, se zadržením jsme počítali. Ivan si bral s sebou nějaký těžší článek, já jsem si brala knížku. A samozřejmě zubní kartáček, ten jsme nosili pořád. Jinak v cépézetce – cele předběžného zadržení – byla nuda. Mladé a poprvé zadržené jsme uklidňovali a doporučovali jim, ať si vymění telefonní čísla a ten, koho pustí prvního, aby informoval rodiče se sdělením, že děti jsou v pořádku.

LN: V té době jste bydleli společně s Václavem a Olgou Havlovými. Jaké to soužití bylo?
Velmi dobré. Ten byt je velký a my jsme ho stavebně rozdělili. Společná byla hala, pokoje sice průchozí, ale každý měl svoji kuchyň i koupelnu.

Matematička, farmářka a švagrová zesnulého prezidenta Havla Dagmar Havlová.

LN: Byly jste s Olgou Havlovou přítelkyně?
Nebyly jsme intimní přítelkyně. Olga byla o dost starší, byla mi spíše poradkyní, starší sestrou. Velmi jsem si jí vážila, hodně jsme spolupracovaly, hlavně na vydávání samizdatů, ale i na organizování večírků a v domácnosti.

LN: Jste jednou z osob, které jsou spojeny s rokem 1989. Od počátku až do rozdělení Občanského fóra v roce 1991 jste se v něm angažovala, rok jste byla jednou ze čtveřice lidí v jeho vedení. Jak jste se do té funkce dostala?
Vlastně tak nějak samozřejmě – 17. listopadu jsem byla na Národní třídě, pak jsem měla na pár dní nucenou pauzu, protože jsem prošla tím koridorem na rohu Mikulandské, kde mě dost zbili. Měla jsem silné krvácení z ledvin a pár dní jsem byla v nemocnici. Ten člověk, který mi to udělal, byl identifikován – byl to jakýsi kapitán Descenský –, ale odsouzený nebyl. Prý nedostatek důkazů.

V magazínu dále najdete:

  • Mejdan skončil, mladí nepaří. O tom, jak ubývá vysokoškolských večírků, mladí lidé méně pijí po barech a spíše vysedávají u internetu.
  • Rozhovor s fotografkou Janou Ašenbrennerovou o jejím životě v San Francisku, cestách do Afriky i Asie a focení rodiny.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.