Dopravili jsme se do centra Vídně a čekali, co se bude dít.
Nejdřív jsme hodinu čekali na mrazu. Organizátorky se dostavily pozdě. Ale pak nás všechny pozdravily, každému nabídly ponaučení v lámané češtině (tyhle dámy už bydlely ve Vídni několik desítek let) a pak nás vpustily dovnitř. Připravily prý pro nás štědrovečerní večeři a taky malý dárek. Konečně se najíme poctivého, s láskou uvařeného mahl. Už se nám sbíhaly sliny. V lágru nás krmili docela dobře, tedy: ingredience měli kvalitní, ale nikdo tam neuměl vařit.
PEKÁRKOVÁ: Co vy víte o Vánocích? |
Dámy z krajanského spolku nás posadily za veliký stůl. Bylo nás hodně, nejmíň pětadvacet, a tak nás usadily těsně vedle sebe, až jsme se třeli rameny. Potom jedna z nich dlouho řečnila – říkala cosi o Bohu, o naději a o našich nuzných, nebohých duších, které ony dnes pozdvihnou výš. Mluvila hrozně srandovní češtinou – a my nuzné, nebohé duše jsme se snažily hlasitě nesmát. Kdyby nám to neřekla, nenapadlo by nás, že jsme tak nuzní a ubozí. Hladoví, to jsme byli. Po půl hodině už nám sborově kručelo v břiše.
Konečně přišla hostina: ryba a bramborový salát, k pití malinovka z pravých lesních malin. „Vy máte jako zu hause, t-toma!“ rozplývala se matrona a kydala nám tu dobrotu na talíře. „Jako u mutter – u matičky!“
Netuším, jestli jídlo bylo dobré. Vrhla jsem se spolu s ostatními na ten kus žvance a cpala se, až mi za ušima lupalo. Jedli jsme všichni s lokty u těla, ale i tak jsme jeden druhého dloubali do žeber. Dobročinné dámy se posadily ke stolku v rohu místnosti a sledovaly naše počínání s jakousi blahosklonnou štítivostí. Oči jim zářily, dělalo jim dobře, že nám ubožákům takhle pomáhají. Nakonec každý z nás obdržel kapesní bibli (v němčině, leider gottes) a ocitli jsme se zas v mrazu na ulici. Dobročinné krajanky nám požehnaly a rozjely se domů v taxíkách.
My lágerníci jsme chvíli tiše zapadávali sněhem, veřejná doprava už nejezdila a do Traiskirchenu to bylo dvaadvacet kiláků. Nakonec jsme se rozdělili do čtveřic a složili se na tága. Cesta nás přišla na dva tři denní platy. A pokud nás někdo z vesničanů spatřil, jak vysedáme z drožek přímo před branou, jistě si pomyslel něco o té auslanderské špíně, která si pořád stěžuje na chudobu, ale aby si vozila zadek v taxíku, na to prachy má.
