Lidovky.cz

Lidé

Před rokem ho evakuoval stát z Wu-chanu. Student Pekárek dostal covid až v Česku, těší se už zpět

Daniel Pekárek s matkou | foto:  Michal Šula, MAFRA

Premium Doporučujeme
Praha - Dvaadvacetiletý student softwarového inženýrství Daniel Pekárek uvízl loni v lednu ve Wu-chanu, epicentru pandemie. Jeho informace pomáhaly pochopit, co se v Číně vlastně děje, ale vrátil se s dalšími čtyřmi Čechy domů až po složitých peripetiích.

Prymula mi řekl, že to bude průšvih, prozrazuje Pavel Řehák. Ten, který přišel, když jiní nepřišli

V Ruzyni přistáli v noci na 3. února 2020. Do města, které je kulturním, politickým a vzdělávacím střediskem centrální Číny, se od té doby nepodíval.

„Čekal jsem, že budu v Česku tak tři čtyři měsíce a už je to více než rok,“ pousměje se nyní. On i další Češi se před rokem ocitli pod obrovským tlakem společnosti. Obávala se, aby koronavirus nepřinesli s sebou. „Chápu to, nikdo to neznal, nevěděl, co se bude dít,“ říká smířlivě Pekárek.

Rok s covidem

Nakonec ho koronavir přeci jen dostihl. „Já ho dostal spolu s bráchou a rodiči až v listopadu, takže jsme ho sem rozhodně nepřitáhli z Číny, byť samozřejmě nějaké popichování od kamarádů proběhlo. Ale nic hrozného, hodně se ta situace po příletu a po čtrnáctidenní karanténě, ve které nám dělali všechny možné testy, uklidnila,“ připomíná nervózní situaci ze začátku loňského roku mladík z Ostravy.

Dva semestry s časovým posunem

„Ten rok nakonec uběhl strašně rychle, nejdříve jsem se chtěl vrátit už v srpnu, pak nyní v únoru a vidíš, je konec února a jsem pořád tady. Nechci se na návrat už upínat, abych pak nebyl zklamaný. Snad to vyjde v létě.“ Pokračuje mezitím ve studiu na dálku, zvládl tak už dva semestry.

„Poslední zkoušku jsem měl 11. ledna, na své narozeniny, navíc z matiky,“ směje se. „Ale udělal jsem ji, teď jsme měli prázdniny a zrovna ve čtvrtek jsme odstartovali další semestr.“

Protože ve Wu-chanu je aktuálně o sedm hodin více, čekají Pekárka někdy dost netradiční časy online přednášek a zápisů, které probíhají v angličtině.

„Hodně záleží na učitelích, někdy to jinak řešit nešlo, ale jsou smířliví a mají pochopení. Není to tak, že když člověk chybí, tak má okamžitě problém. Posílají nám zápisky do chatu, stejně jako učivo, takže se to dá zvládnout. Pokud si jde člověk lehnout večer, budíček ve tři v noci není tak strašný, když si pak dáš kávu. Pro mě je paradoxně horší vstávání ráno na osmou,“ nastiňuje slasti a strasti dálkové výuky s velkým časovým posunem.

Daniel Pekárek.
Daniel Pekárek s rodiči po jeho propuštění z karantény na Bulovce.

„Jednou jsem měl takto přednášku ve tři a pak právě v osm, to bylo trošku složitější, ale dá se to zvládnout, nestěžuji si, jsem mladý,“ přidává. Pokud mu něco vadí, tak skutečnost, že s kamarády a známými může komunikovat jen na dálku.

„Sice je to můj obor (softwarové inženýrství), ale je rozdíl sedět u počítače a mít kolem sebe kamarády, nebo být s nimi v kontaktu jen přes počítač. Dá se říct, že jsem přišel o rok studijního života. Chtěl jsem poznat zemi, lidi, být tam, proto jsem se rozhodl pro školu v Číně, o to jsem nyní přišel. Proto se na návrat tam opravdu těším.“

V Číně jsou zvyklí víc poslouchat

Je potřeba být pár tahů před zubatou, říká šéf intenzivní péče VFN v Praze Martin Balík

Připouští, že má slabost pro asijské ženy a dívky. S bývalou čínskou přítelkyní se sice po vypuknutí pandemie rozešli, během roku v Česku se ale opět spíše sblížil s dívkami z Východu než s krajankami. „S bývalou partnerkou jsme kamarádi, pomáhala mi s věcmi, protože jsem se po dohodě s mamkou rozhodl na podzim přestat platit ubytování, takže vše, co tam mám, jsem si přes agenturu nechal uložit do úschovny. Snad to tam pak najdu,“ směje se syn známého bývalého českého boxera Josefa Pekárka.

On sám místo boxu tíhne spíše ke klasickému posilování, ale také s tím je nyní problém. Fitness centra a posilovny jsou už nějakou dobu v Česku zavřené. Na rozdíl od Číny.

„Je fakt, že tam si tím prošli rychleji, možná i proto, že jsou zvyklí více poslouchat, nestěžují si na roušky, že je dusí a podobné věci. Navíc jsou přísnější, po Evropě byl ten pohyb trošku volnější, v Číně a Asii obecně je nemyslitelné, abys cestoval volně bez karantény a omezení mezi městy, státy. Ale rozumím tomu, že jsou lidi tady už otrávení, znechucení. Je to dlouhé. Tvrdý lockdown by byl asi řešením, otázkou je, zda není s ohledem na ekonomiku a postoje lidí už pozdě,“ snaží se porovnat situaci.

Angličtina tam příliš nejede

S Čínou zůstává v kontaktu i prostřednictvím čínských speciálních sítí, které fungují také v Česku. Jde především o Wechat (podobný Facebooku), Weibo (něco jako Twitter) či QQ. Potíž byla jen s bydlením, protože ve východní velmoci nelze využít Mastercard či Visu, platí se tam jen prostřednictvím UnionPay.

Zpět do Wu-chanu se těší ještě z jednoho důvodu. „Slíbil jsem si, že se za ten rok tady alespoň naučím čínsky, platím si různé aplikace a kurzy, ale ani jsem se na to nepodíval. A zrovna ve Wu-chanu je to třeba, příliš tam angličtina nejede, když si chceš něco koupit nebo někam vyrazit s kamarády, dívkou, tak to skrze překladač není úplně ideální. Také proto se tam chci vrátit co nejdříve to bude možné,“ dodává Pekárek na startu třetího dálkového semestru wuchanské univerzity.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.