Zkrátka, v české společnosti koluje spousta stereotypů, které se kdysi mohly zakládat na pravdě nebo mohou stále být podložené reálnými okolnostmi. Daně-saně, tráva-kráva, fejky-stejky…
  |
Stereotypy o Vietnamcích
Co si budeme nalhávat, část Vietnamců opravdu neplatí daně a obchoduje s drogami, ale to dělá i pan Polívka z Přední Zadní a vy o tom můžete slyšet jen z krimi zpráv nebo z céčkového krimiseroše na Nově. A ano, někdo fejkuje značky, někdo diplom z vejšky. Si nevybereš.
Do Thu TrangPatří ke generaci Vietnamců v Česku, kteří každodenně porovnávají rozdíly - ty kulturní i generační. Narodila se ve Vietnamu. Do Česka přicestovala s rodinou jako pětiletá a dlouhou dobu vyrůstala v české rodině. Na střední škole chtěla být diplomatkou, potom ale vystudovala Marketing a PR a Česko-německá studia na Karlově univerzitě. Sama o sobě píše, že se pohybuje kolem marketingu, startupů, copywritingu a IT. O svém životě v Česku píše na blogu Asijatka.cz. Je svobodná, bezdětná, má české a vietnamské občanství. |
Nedělám si iluze, stereotypizace je přirozenou součástí obranného mechanismu tvora lidského. Neznámému nedůvěřujeme a pro mozek je jednodušší si určité prvky přiřadit k něčemu, co zná. Takže nečekám, že se toho někdy zbavíme, i když si žijeme v relativně klidném rybníčku, to by byla utopi-e. Haha, vodní h-říčka.
Můžeme se aspoň snažit, aby těchto “mylných zkratek” bylo co méně nebo že se budeme na každý případ dívat individuálně. Což je mimochodem taková obecná poučka do života, kterou si tu odložím.
Orange County zblblá Orange manem
Ale to, co se děje ve Spojených státech, především v oblastech s početnější asijskou komunitou, je pěkně na pěst. Doslova, protože někteří (ano, samozřejmě že ne všichni) Američané zblblí trumpovskou rétorikou o “čínském” viru (“kung-flu”), chodí po ulicích a útočí na asijské Američany – včetně seniorů a žen. Slovní útoky, ničení majetku, plivání a dokonce fyzické útoky vedoucí k úmrtí. The Center for the Study of Hate and Extremism zaznamenal v Kalifornii od loňského března narůst rasově motivovaných útoků na asijské Američany o 1200 procent. Zatraceně.
Amerika je sice “daleko” a my víme, že tu v Evropě nejsme tak “ustřelení”. Jen si upřímně vod srdce přeju, abychom, nehledě na to, kdo nám vládne, udržovali čistou mysl a srdce. A abych na tomhle blogu nemusela psát o rasismu a xenofobii v ČR, ale o tom, co zajímavého se děje na česko-vietnamské frontě. Zatím, doufám, klid.
