Nejsme jako zámek, kde stačí jen zhasnout a zavřít, říká ředitel dvorské zoo Rabas
Přemysl Rabas
| foto: Martin Veselý,
MAFRA
Premium
Rozhovor
Podpora byla ohromná, neustále mě to dojímá, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz ředitel Safari Parku ve Dvoře Králové Přemysl Rabas. Lidé místní zoo přispěli téměř třiceti miliony korun. Covid zasáhl i záchranu nosorožců bílých severních, kteří patří parku. Během pandemie totiž nebylo možné odebrat embrya posledních žijících samic v Africe.
Lidovky.cz: Minulý rok měly zoo zavřeno několik měsíců, současné uzavření se čítalo od prosince. Je to pro vás zkušenost, která přinesla nějaké nové poznání?
Zoo ve Dvoře Králové už podobnou zkušenost se zavřením měla, a to dokonce po větší část roku, od dubna 1975 do konce roku. I tehdy to bylo kvůli nákaze, ovšem nebyla to nákaza lidská, ale podezření na nákazu zvířecí. Byla to poměrně velká škoda, nejen kvůli samotnému zavření, ale i kvůli tomu, že se tehdy, možná i trochu zbytečně, vystřílelo celé stádo žiraf. Něco podobného tedy zahrada už zažila, možná v ještě smutnějších souvislostech. Je to samozřejmě smutné i teď, ale nemůžeme si stěžovat, protože to postihlo celou společnost, byly zavřeny všechny zahrady nejen v Česku, ale téměř po celé Evropě. Zkušenost to určitě je.
Lidovky.cz: V čem hlavně?
Především jak být opatrný, naučit zaměstnance, aby byli ohleduplní jak vůči sobě, tak vůči zvířatům. Musíme uvažovat epidemiologicky, ale také ekonomicky. Museli jsme přijmout opatření, abychom tu dobu překlenuli a zahrada to přežila.
Lidovky.cz: Je pravda, že zvířata reagují na lidskou absenci?
U některých zvířat to platí, některým je to úplně jedno. Větší zvířata, především pak primáti, tu změnu vnímají. Když naši šimpanzi za sklem nikoho nevidí, je to pro ně určité ochuzení, které může přinést nudu. Když byla uzávěra loni na jaře a bylo hezky, šel jsem kolem, když se šimpanzí rodina vpustila do venkovního výběhu. Vyběhli ven, koukali a běhali od jednoho skla ke druhému, oběhli celý výběh a rozhlíželi se. Bylo na nich vidět, že jim je divné, že tam nikdo nikde není.
Lidovky.cz: Co s tím?
Když letos přišla další uzávěra, dostali jsme přes jednoho kamaráda kontakt na pana Cupáka, který chtěl zkusit zabavit nejen lidi, ale také zvířata. Udělali jsme obousměrnou videoprojekci mezi dětským kolektivem ve školce a našimi šimpanzi. Ti viděli, co se děje ve školce, děti, co se děje u šimpanzů. Běželo to asi týden a vyvolalo to poměrně velký ohlas. Šli jsme pak ještě o krok dál a totéž jsme udělali s rodinou šimpanzů v brněnské zoo, tedy od šimpanzů k šimpanzům. Následně jsme to zpestřili, připojili jsme ještě hodonínské šimpanze. Bylo zajímavé pozorovat, jak to některým zvířatům po počáteční prohlídce plátna bylo jedno a jak naopak jiní u plátna často vysedávali a koukali, co se děje. Přinášeli si tam i žrádlo. Je otázka, zda proto, aby jim nic neuteklo, nebo zda se chtěli předvádět a ukazovat, co mají k jídlu. Byla to i zajímavá etologická studie pro ošetřovatele a zoology.
Lidovky.cz: Zvykla si zvířata na klid, nebo je na nich znát, že se jim otevření zoo líbí?
Když jsme loni otevírali nový žirafinec, velmi atraktivní expozici, kdy lidé jdou uvnitř pavilonu bez jakékoliv bariéry, musela si zvířata na tuto blízkost zvykat. Trochu mám obavy, jak to bude vypadat, až se pavilony zase otevřou, zda ta několikaměsíční pauza nezpůsobí, že budou zase trochu ostražitější.
Lidovky.cz: Za letošek jste přišli o výnosy v hodnotě šesti milionů korun. Co ta suma pro vás představuje?
Je to kvalifikovaný odhad, který na základě návštěvnosti z minulých let vyšel asi na šest milionů. Ta suma není konečná. Nejsou otevřené pavilony, je omezená návštěvnost, snížené vstupné. Ztráta bude pokračovat až do okamžiku, než se bude moci zahrada otevřít naplno. V našem případě se to týká i hotelu nebo kempu. Oněch šest milionů je do konce března. Náš rozpočet je dvě stě milionů ročně, takže se může zdát, že se to v tom ztratí. Na druhou stranu víte, co je možné udělat za šest milionů. Nejsou to zanedbatelné peníze. Nehledě na to, že loni byly ztráty v tržbách vyšší. Nějak jsme se s tím vyrovnali, ale kdyby to letos bylo delší, pak bychom měli vážné problémy.
Lidovky.cz: Četla jsem, že jste říkal, že kdyby došlo na nejhorší, museli byste některá zvířata poslat do jiných zoo ve světě, nebo některá dokonce utratit. Jak daleko jste od toho byli?
Byl to dost posunutý výrok. Šlo o hypotetickou debatu, kdyby se situace výrazně zhoršila. Míněno nejen, že by se otevřelo později nebo zůstalo zavřeno po celou sezonu, ale kdyby nastal kolaps národního hospodářství a ani veřejnost, ani stát by nemohly nijak pomoci. Pak by se hledaly způsoby, jak by zahrada přežila, ale hlavně, jak by přežily nejcennější chovy. Z toho, jak se to celé posunulo, jsem byl trochu nešťastný. Nicméně situace vážná je a je to vidět v celé společnosti.
V zoo ale nemůžete, jako v případě zámku, zhasnout a zavřít. Zvířata se musí pořád krmit, musí se odvážet to, co se uklidí ve výbězích, v podstatě to celé běží. Týkalo se to všech zahrad, které volaly, aby jim stát pomohl. To trochu trvalo, reakce byly vlažné. Až když se ozvala veřejnost a začala sama pomáhat, přidal se i stát. Zahrady plní společensky potřebné úkoly, a je proto dobré, aby jim stát nějakým způsobem pomohl.
Lidovky.cz: Museli jste propouštět?
Velmi jsme se snažili, aby k tomu nemuselo dojít. Uvažovali jsme o tom, kdyby nebylo jiné cesty. První, co můžete omezit, je údržba. Některé opravy jsme odložili na letošek, teď už jsme se chystali odložit je ještě dál. Za to, že jsme nemuseli nikoho propustit, jsem velmi rád, protože kdybychom potřebovali zase rychle otevřít, nebylo by tak jednoduché kvalitní lidi získat zpět.
Lidovky.cz: Museli jste odložit i nějaké větší investice?
To je jiný příběh, jsou to jiné peníze. Jde o zvláštní podporu od zřizovatele, dotace nebo úvěry z minulosti. Některé investice tak probíhaly. Opravy jsou větší problém, protože ty jdou z běžného provozního rozpočtu. Už loni jsme chtěli vyměnit střechu u pavilonu ptáků a to je oprava, která se bude blížit šesti milionům. To jsme neudělali. Nyní uvažujeme, že to začneme dělat po etapách.
Lidovky.cz: Co tedy máte v plánu za investice?
Je to trochu paradox. Realizovali jsme přes zimu investice ve velkých objemech. Částečně byly vynucené, protože ve vlastním safari fungují už desítky let mosty ze sedmdesátých let a ty byly na konci životnosti. Před třemi lety se začal opravovat první, loni poslední dva ze čtyř. Byla to investice dohromady za téměř třicet milionů. Udělat se to muselo. Kdybychom je neopravili a statik nám je zavřel, zavřelo by se i celé safari a zkolabovala by i zoo.
Naštěstí s tím pomohl zřizovatel. Realizuje se i první etapa dalšího velkého projektu. Před lety jsme získali tovární haly, které jsme zbourali a chceme tam vybudovat výběh, kterému pracovně říkáme jihozápadní Afrika, tedy oblast Namibie, JAR. Měla by tam být zvířata, která jsou hodně vázaná na vodu, ale nejen ta. Plameňáci, pelikáni, krokodýli, tučňáci, protože i to jsou africká zvířata. Máme velkou naději, že budeme moci pokračovat a většina by měla být hotova do konce roku 2022.
Lidovky.cz: Zmínil jste, že máte snížené vstupné. To je kvůli zavřeným pavilonům?
Ano, většinou máme hlavní vstupné od jara do podzimu. Přes zimu je snížené, ještě nižší pak o Vánocích. Letos jsme toto nejnižší vstupné nechali až na jaro, protože není ještě počasí, aby všechna zvířata mohla být venku a do vnitřních pavilonů se nemůže. Návštěvník je tak částečně ochuzen. Zvířat není vidět málo, ale na to, jak je to velký komplex, je spektrum zvířat přece jen o něco menší. Pro zdravotníky máme vstup zdarma.
Lidovky.cz: Obdrželi jste významnou pomoc od lidí. Kolik vám vlastně poslali peněz?
Neustále mě to dojímá, ta podpora byla ohromná. Samozřejmě to nebylo jenom pro královodvorský Safari Park, ale všechny zoo v Česku. Pro některé to bylo v řádech statisíců, ale pro řadu to byla mnohamilionová podpora. Odstartovali jsme to tím nešťastně posunutým článkem, který jsme okamžitě dementovali, ale zároveň dodali, že to neznamená, že nejsme v problémech. Reakce veřejnosti byla, že jsme během dvou nebo tří dnů měli asi čtyři miliony. To nás zaskočilo, zdálo se nám to opravdu hodně. Během dalších dvou dnů to bylo dvanáct milionů a po týdnu to překročilo částku dvaceti milionů. Teď se pomalu blížíme ke třiceti milionům, což je z říše snů.
Lidovky.cz: Jakou formou lidé přispívali?
Různě. Některé firmy daly větší částky. Jedna firma dokonce poslala půl milionu. Kromě několika velkých darů činily velkou část také adopce, což jsou jednotlivci, kteří dávají v rámci tisíců. Vůbec nejvíc se nám ale osvědčil produkt, který jsme nabídli loni jako novinku. Začali jsme tomu říkat Pozvi zvíře na oběd. Člověk si online vybere zvíře, které chce pozvat, a dostane k tomu účtenku, na které je přesně napsáno, co to zvíře k obědu mělo. Jsou to částky v řádu stokorun a může to obětovat téměř každý.
Pomohlo to nejen nám, ale i dalším zahradám, které projekt začaly používat v různých podobách. Někde měli Stravenky, Žrádlenky, byl Solidárek, někde měli akci Pozvi zvíře na víkend. To nám přineslo vůbec nejvíc. Lidé posílali jako o život. Napočítali jsme asi šedesát tisíc lidí, kteří se poskládali na největší část těch třiceti milionů. Je to úžasné. Musíme se ale také omluvit, ten nápor byl tak ohromný, že nám systém několikrát zkolaboval, někteří tak dostali účtenku s rozpisem až po několika dnech. Za to stydíme a omlouváme.
Lidovky.cz: Jak máte ošetřeno, aby se zvířata nenakazila covidem?
Pokud mohou, převlékají se ošetřovatelé už doma, aby se nepotkávali v šatnách. V době, kdy bylo riziko největší, jsme zastavili i závodní stravování v jídelně, lidé si brali jídlo na svoje pracoviště. U vnímavějších zvířat, jako jsou primáti, ale také šelmy, byla opatření ještě přísnější. Na tyto úseky byl absolutní zákaz vstupu kohokoliv jiného, kromě zaměstnanců, kteří se o ta zvířata přímo starají. To platí stále. Ošetřovatelé musí přísně dbát opatření, po celou dobu, kdy tam jsou, musí pracovat v respirátoru, vše dezinfikovat. A i my děláme antigenní testy. Začali jsme s tím dokonce o něco dřív sami od sebe, protože jsme to považovali za důležité.
Lidovky.cz: Měli jste i navzdory tomu nějaké nakažené zvíře?
Musím to zaklepat, ale neměli. Loni jsme měli indikaci u samice orangutana. Po vyšetření se ukázalo, že sice měla koronavirus, ale úplně jiný druh, ten který se běžně vyskytuje u zvířat.
Lidovky.cz: Máte i různé programy na ochranu druhů, jak se pandemie dotkla právě jich?
Významnou komplikací je pandemie především u naší vlajkové lodi, což je záchrana nosorožců bílých severních. Loni nám zamezila odjet do Afriky a získat vajíčka od posledních dvou samic na planetě, které tam máme. Není to přitom něco, co odložíte a uděláte později. O vajíčka, která jsme neodebrali, jsme prostě přišli. Samice má nějaký biologický věk, stárne a celkový počet vajíček, který je schopná vyprodukovat, je omezený. Loni jsme přišli o dva odběry, což znamená, že jsme přišli třeba o deset až patnáct vajíček, ze kterých po dozrání a oplození mohla být třeba dvě nebo čtyři embrya. Na začátku roku se nám podařilo do Afriky odletět, od jedné samice se podařilo odebrat poměrně dost vajíček, některá se podařilo oplodnit a nyní čekáme, kolik se vyvine embryí.
Lidovky.cz: Dotklo se to i dalších záchranných programů?
Spolu s libereckou zoo jsem začali rozvíjet projekt, jenž se týká zebry bezhřívé v Ugandě. To se trochu utlumilo, ale v tomto případě není nebezpečí z prodlení zdaleka tak velké. Jsou ještě další africké projekty, na některá místa jsme posílali černé nosorožce, chystáme se posílat i další zvířata. To vše se přibrzdilo, ale není to fatální.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
