Květiny mají navíc tu výhodu, že obdarovanou tento dar nijak netíží. Není to pro ni jakýkoli závazek, jen milá pozornost.
Kdysi každý druh květiny měl svoje poselství. Tato doba už je pryč. Symbolika se zachovala pouze u rudých růží, poslů vyznání a bílých lilií či karafiátů - květin smutečních.
Co však stále ještě přetrvává, je rozdílné vnímání vhodných květin na jihu a na severu Evropy. Elegantní Španěl či Ital přinese květiny co nejvíce vyumělkované, exotické či geneticky modifikované (a nemyslím tím orchideje, o těch ale až později).
Elegantní Čech, Rakušan či Němec si vystačí s buketem polních květin (obzvlášť se předvede, když s nimi přijde uprostřed zimy), případně s jednoduše, ale půvabně vázanou kyticí květin skleníkových, které by měly vypadat co nejpřirozeněji.
Možná vás překvapí, že naprosto nejvíce „ve velkém stylu“ jsou květiny řezané z vlastní zahrady. A to - pokud jdete k někomu na návštěvu (nikoli na rande) - třeba pivoňky. Dobře vypadají, dobře se aranžují a jsou tak křehké, že je třeba je věnovat opravdu čerstvě řezané.
Záplava rudých růží
Co se aranžování týče, zapomeňte na zde poměrně rozšířený zlozvyk, kterým je dávat květiny do vázy zabalené v celofánu. Elegantní žena dokáže sama aranžovat květiny a věnuje se tomu ráda. Proto není vhodné přijít s pugétem, kde je nadměrné množství trav či listí, nebo který je svázán z rostlin různých délek.
Květin se dává vždycky lichý počet. Upřímně přiznávám, že nevím proč. Zřejmě proto, že se nedají tak snadno spočítat. Zvyk zaplavit dámu svého srdce květinami už také není moderní, ale žádnou chybu tím neuděláte. Přesto, pokud jde o výraz obdivu, 101 růží je přiměřený a nejobvyklejší počet.
Kytici takových rozměrů nedoporučuji donést osobně, ale nechat poslat. Důvodů je několik. Za prvé, muž s plnou náručí květin vypadá směšně a je lepší, když je směšný poslíček než vy. Za druhé, ušetříte ženě rozpaky, které by dozajista pocítila, kdybyste na ni vykukoval zpoza obřího pugétu. Za třetí, ke květinám, které necháte poslat, můžete přidat milý vzkaz, což je pro vás nejen pohodlnější, ale také se nemusíte bát, že vám v rozhodující chvíli přeskočí hlas.
Co se zasypávání žen květinami týče, tento zvyk se uchoval snad jen v opeře. Například v římské opeře, ve chvíli, kdy operní diva dozpívá závěrečnou árii. V ten moment ji publikum doopravdy téměř zasype okvětími.
Mnoho se dá dokázat (i zkazit) květinou
A co se ještě patří a co ne? Žena může nechat květiny odnést do jiné místnosti a může je klidně i odmítnout. V obou případech to není urážlivé, pouze to znamená, že je potřeba se snažit o něco více. V prvním případě to může také být způsobeno alergií na pyl.
Není vhodné nosit jen jednu květinu. Jeden květ, třeba jedna růže, je spojený s pouličními prodavači nebo s komercí - příliš často se rozdávají se na konci večírků. Gentleman také nepřijde s květinou v květináči. Není dostatečně křehká (pokud nejde na návštěvu k mamince).
Elegantní bohužel nejsou ani orchideje. Dnes už ne. Pěstovat orchideje ve vlastním skleníku byla dříve luxusní záliba elegantních dam a gentlemanů, která je mohla stejně tak dobře zruinovat jako stáj vybraných dostihových koní. Dnes jsou orchideje dostupné všude, a to nepříliš draho.
Osobně se neztotožňuji ani s pugétem modrých květů. A rozhodně nedoporučuji nosit kytici na schůzku, kdy jdete s dívkou do kina, divadla a podobně. Květina má potěšit a ne se stát příčinou problémů a trápení.
Jinak je tomu při večeři v dobré restauraci. O pugét se postará číšník. A po večeři je rozměrná kytice další záminkou, proč doprovodit dámu domů (přece si ji neponese sama).
Květiny by ale neměly stát při jídle na stejném stole. Jejich vůně je příliš aromatická, potlačuje chuť k jídlu a špatně na sebe uvidíte. Toto pravidlo neplatí při večeři na ambasádě, kde jsou stoly většinou dostatečně rozměrné a stejně není vhodné bavit se s někým přes stůl.
A co květiny na Valentýna? Platí, že gentleman by měl nosit květiny ženám často - nejen jeden den v roce.
Kdysi každý druh květiny měl svoje poselství. Tato doba už je pryč. Symbolika se zachovala pouze u rudých růží, poslů vyznání a bílých lilií či karafiátů - květin smutečních.
Co však stále ještě přetrvává, je rozdílné vnímání vhodných květin na jihu a na severu Evropy. Elegantní Španěl či Ital přinese květiny co nejvíce vyumělkované, exotické či geneticky modifikované (a nemyslím tím orchideje, o těch ale až později).
Elegantní Čech, Rakušan či Němec si vystačí s buketem polních květin (obzvlášť se předvede, když s nimi přijde uprostřed zimy), případně s jednoduše, ale půvabně vázanou kyticí květin skleníkových, které by měly vypadat co nejpřirozeněji.
Možná vás překvapí, že naprosto nejvíce „ve velkém stylu“ jsou květiny řezané z vlastní zahrady. A to - pokud jdete k někomu na návštěvu (nikoli na rande) - třeba pivoňky. Dobře vypadají, dobře se aranžují a jsou tak křehké, že je třeba je věnovat opravdu čerstvě řezané.
Záplava rudých růží
Co se aranžování týče, zapomeňte na zde poměrně rozšířený zlozvyk, kterým je dávat květiny do vázy zabalené v celofánu. Elegantní žena dokáže sama aranžovat květiny a věnuje se tomu ráda. Proto není vhodné přijít s pugétem, kde je nadměrné množství trav či listí, nebo který je svázán z rostlin různých délek.
Květin se dává vždycky lichý počet. Upřímně přiznávám, že nevím proč. Zřejmě proto, že se nedají tak snadno spočítat. Zvyk zaplavit dámu svého srdce květinami už také není moderní, ale žádnou chybu tím neuděláte. Přesto, pokud jde o výraz obdivu, 101 růží je přiměřený a nejobvyklejší počet.
Kytici takových rozměrů nedoporučuji donést osobně, ale nechat poslat. Důvodů je několik. Za prvé, muž s plnou náručí květin vypadá směšně a je lepší, když je směšný poslíček než vy. Za druhé, ušetříte ženě rozpaky, které by dozajista pocítila, kdybyste na ni vykukoval zpoza obřího pugétu. Za třetí, ke květinám, které necháte poslat, můžete přidat milý vzkaz, což je pro vás nejen pohodlnější, ale také se nemusíte bát, že vám v rozhodující chvíli přeskočí hlas.
Co se zasypávání žen květinami týče, tento zvyk se uchoval snad jen v opeře. Například v římské opeře, ve chvíli, kdy operní diva dozpívá závěrečnou árii. V ten moment ji publikum doopravdy téměř zasype okvětími.
Mnoho se dá dokázat (i zkazit) květinou
A co se ještě patří a co ne? Žena může nechat květiny odnést do jiné místnosti a může je klidně i odmítnout. V obou případech to není urážlivé, pouze to znamená, že je potřeba se snažit o něco více. V prvním případě to může také být způsobeno alergií na pyl.
Není vhodné nosit jen jednu květinu. Jeden květ, třeba jedna růže, je spojený s pouličními prodavači nebo s komercí - příliš často se rozdávají se na konci večírků. Gentleman také nepřijde s květinou v květináči. Není dostatečně křehká (pokud nejde na návštěvu k mamince).
Elegantní bohužel nejsou ani orchideje. Dnes už ne. Pěstovat orchideje ve vlastním skleníku byla dříve luxusní záliba elegantních dam a gentlemanů, která je mohla stejně tak dobře zruinovat jako stáj vybraných dostihových koní. Dnes jsou orchideje dostupné všude, a to nepříliš draho.
Osobně se neztotožňuji ani s pugétem modrých květů. A rozhodně nedoporučuji nosit kytici na schůzku, kdy jdete s dívkou do kina, divadla a podobně. Květina má potěšit a ne se stát příčinou problémů a trápení.
Jinak je tomu při večeři v dobré restauraci. O pugét se postará číšník. A po večeři je rozměrná kytice další záminkou, proč doprovodit dámu domů (přece si ji neponese sama).
Květiny by ale neměly stát při jídle na stejném stole. Jejich vůně je příliš aromatická, potlačuje chuť k jídlu a špatně na sebe uvidíte. Toto pravidlo neplatí při večeři na ambasádě, kde jsou stoly většinou dostatečně rozměrné a stejně není vhodné bavit se s někým přes stůl.
A co květiny na Valentýna? Platí, že gentleman by měl nosit květiny ženám často - nejen jeden den v roce.