Většinou bývají větší, na lepším papíře a pokud jsou ve velkém stylu, tak se na ně nechává tisknout pouze jméno (nebo jména manželského páru nebo případně titul). Volný prostor umožňuje dámě a gentlemanovi doplňovat další detaily podle potřeby. Někomu všechno, někomu jen adresu, jinému jen e-mail.
Navštívenky mají i další poslání. Dají se na ně psát krátké vzkazy - poděkování, přání, kompliment. Proto se navštívenky také přikládají ke kyticím nebo dárkům. Navštívenka se také posílá takzvaně pour memoir, tedy jako připomenutí před večírkem.
Pokud nepořádáte velevečeři, většině lidí - v případě formální akce -stejně telefonujete, abyste zjistili, zda jim vyhovuje termín. Pak několik dní před večeří se hosté obesílají navštívenkou pour memoir, kde najdou další potřebné detaily - jak se k vám dostat, jak se obléct a podobně.
Pokud se na navštívenku píše osobní vzkaz, je vhodné přeškrtnout titul (ing., pan a paní atd.) a místo toho připsat své křestní jméno. Nic to nestojí a je to milé.
Netradičně se používají navštívenky ve Francii na pohřbu. U vchodu do kostela pozůstalí postaví košík, do kterého hosté vhazují své navštívenky. Bez přání, osobních vzkazů. Pouze a jenom jméno. A ohnutý růžek. Ohnutý roh není výrazem soustrasti, ale je to bezpečnostní opatření. Jelikož je košík volně přístupný, ohnutím rohu zabraňujete zneužití své navštívenky.
Jen zbohatlíci to přehánějí
Navštívenky, stejně tak vizitky, mohou být tištěny různým způsobem. Nejdražší je, když speciálně pro vás tiskař vyrobí zvláštní ocelový rámeček. Takto „starodávně“ tištěné navštívenky vytvářejí plastický profil, který je cítit i rukou. Jenže, pokud nejste ze slavné starobylé rodiny nebo pohádkově bohatí, působíte s takovouto navštívenkou spíše než jako elegáni jako nabubřelci a zbohatlíci.
Dobře nevypadají ani ti, kteří se snaží tento luxusní tisk imitovat. Ve společnosti, pro kterou tento trik chystáte, to buď nepoznají vůbec nebo trik prohlédnou. Takže není proč se stydět za normální tisk.
Na druhou stranu, já bych se styděl, kdybych se měl někde prezentovat navštívenkou namnoženou na kopírce. Co se nabubřelosti týče - samozřejmě, nechat si natisknout navštívenky lze v každém věku a v každé pozici. Ale pokud člověk nechce působit pompézně, pořídí si navštívenky až ve chvíli, kdy už má vlastní domácnost a pořádá a navštěvuje formální večeře.
Pište formálně, ale normálně
Těm, kteří dosud nerezignovali na vlastní rukou psanou korespondenci, se určitě vyplatí pořídit si dopisní papír s vlastní hlavičkou. Nejelegantnější dopisní papír je o něco menší než velikost A4, kvalitní, světlý, ale ne bílý - nejlépe světle šedý, světle modrý, krémový. Na soukromém dopisním papíře (narozdíl od firemních) se v kontinentální Evropě uvádí pouze jméno nebo iniciály. Jinak je tomu v Británii, kde se místo toho na papíře objevuje pouze adresa. Pochází to z doby, kdy v domech, kde si mohli dovolit kvalitní dopisní papíry, dlouhodobě pobývali přátelé a příbuzní. Dopisní papíry byly všem volně k dispozici - a tedy adresa měla své větší opodstatnění než jméno.
A opět platí, že méně je někdy více. Ať už v zdobnosti provedení a písma, tak v tom, co všechno se na vašem dopisním papíře objeví. Důkazem toho je jedna poučná historka ze života hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena.
Jednou dostal dopis od svého bratra Johanna van Beethovena, kde se v záhlaví psalo - Johann van Beethoven, majitel pozemků. Johann byl trochu snob a snažil se neustále posilovat a zdůrazňovat své společenské postavení. Ludwig si nechal natisknout speciální dopisní papír, takže v hlavičce odpovědi stálo - Ludwig van Beethoven, majitel mozku.
Navštívenky mají i další poslání. Dají se na ně psát krátké vzkazy - poděkování, přání, kompliment. Proto se navštívenky také přikládají ke kyticím nebo dárkům. Navštívenka se také posílá takzvaně pour memoir, tedy jako připomenutí před večírkem.
Pokud nepořádáte velevečeři, většině lidí - v případě formální akce -stejně telefonujete, abyste zjistili, zda jim vyhovuje termín. Pak několik dní před večeří se hosté obesílají navštívenkou pour memoir, kde najdou další potřebné detaily - jak se k vám dostat, jak se obléct a podobně.
Pokud se na navštívenku píše osobní vzkaz, je vhodné přeškrtnout titul (ing., pan a paní atd.) a místo toho připsat své křestní jméno. Nic to nestojí a je to milé.
Netradičně se používají navštívenky ve Francii na pohřbu. U vchodu do kostela pozůstalí postaví košík, do kterého hosté vhazují své navštívenky. Bez přání, osobních vzkazů. Pouze a jenom jméno. A ohnutý růžek. Ohnutý roh není výrazem soustrasti, ale je to bezpečnostní opatření. Jelikož je košík volně přístupný, ohnutím rohu zabraňujete zneužití své navštívenky.
Jen zbohatlíci to přehánějí
Navštívenky, stejně tak vizitky, mohou být tištěny různým způsobem. Nejdražší je, když speciálně pro vás tiskař vyrobí zvláštní ocelový rámeček. Takto „starodávně“ tištěné navštívenky vytvářejí plastický profil, který je cítit i rukou. Jenže, pokud nejste ze slavné starobylé rodiny nebo pohádkově bohatí, působíte s takovouto navštívenkou spíše než jako elegáni jako nabubřelci a zbohatlíci.
Dobře nevypadají ani ti, kteří se snaží tento luxusní tisk imitovat. Ve společnosti, pro kterou tento trik chystáte, to buď nepoznají vůbec nebo trik prohlédnou. Takže není proč se stydět za normální tisk.
Na druhou stranu, já bych se styděl, kdybych se měl někde prezentovat navštívenkou namnoženou na kopírce. Co se nabubřelosti týče - samozřejmě, nechat si natisknout navštívenky lze v každém věku a v každé pozici. Ale pokud člověk nechce působit pompézně, pořídí si navštívenky až ve chvíli, kdy už má vlastní domácnost a pořádá a navštěvuje formální večeře.
Pište formálně, ale normálně
Těm, kteří dosud nerezignovali na vlastní rukou psanou korespondenci, se určitě vyplatí pořídit si dopisní papír s vlastní hlavičkou. Nejelegantnější dopisní papír je o něco menší než velikost A4, kvalitní, světlý, ale ne bílý - nejlépe světle šedý, světle modrý, krémový. Na soukromém dopisním papíře (narozdíl od firemních) se v kontinentální Evropě uvádí pouze jméno nebo iniciály. Jinak je tomu v Británii, kde se místo toho na papíře objevuje pouze adresa. Pochází to z doby, kdy v domech, kde si mohli dovolit kvalitní dopisní papíry, dlouhodobě pobývali přátelé a příbuzní. Dopisní papíry byly všem volně k dispozici - a tedy adresa měla své větší opodstatnění než jméno.
A opět platí, že méně je někdy více. Ať už v zdobnosti provedení a písma, tak v tom, co všechno se na vašem dopisním papíře objeví. Důkazem toho je jedna poučná historka ze života hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena.
Jednou dostal dopis od svého bratra Johanna van Beethovena, kde se v záhlaví psalo - Johann van Beethoven, majitel pozemků. Johann byl trochu snob a snažil se neustále posilovat a zdůrazňovat své společenské postavení. Ludwig si nechal natisknout speciální dopisní papír, takže v hlavičce odpovědi stálo - Ludwig van Beethoven, majitel mozku.
