Na půdě činžovního domu v historickém centru Prahy byly původně naplánované dva mezonetové byty. Oba prostory ovšem koupil pár, který společně se svými architekty definoval nový styl bydlení pod střechou.
Napůl zpátky v Praze
Investorem neobvyklého projektu se stala rodina Kanaďanky a Čechoaustralana. Ten před mnoha lety emigroval, ovšem rodná Praha mu chyběla do té míry, že se rozhodl pořídit si tady bydlení, jakkoli tu může trávit jen polovinu roku - naštěstí tu hezčí, letní.
"Když jsem do projektu vstoupil, měl klient připraveno velmi neobvyklé zadání: nechtěl prostor ničím dělit, nechtěl nikde žádné zdi, trval na jednom prostoru, který v rámci možností zůstane co nejvíce otevřený," vzpomíná Petr Vágner z ateliéru AI-DESIGN, který je spolu s Evou Jiřičnou autorem architektonického řešení. Oba architekti se už pracovně setkali, Vágner spolupracoval na ceněném Hotelu Josef.
Architekti proto nechali místo volné nejen v rámci plošného členění, ale i v rámci patra. Prostor, který byl plánovaný pro mezonetové byty, tak zůstal volný od podlahy až po špičku střechy. "Klient chtěl mít samostatně pouze kuchyni a samozřejmě koupelny a sociální zařízení," říká Vágner.
Druhý požadavek investorů byl trochu neobvyklý: protože nemají rádi dřevo, nechtěli je mít na žádném místě interiéru. "Proto jsem používal výhradně sklo, kov a kámen," vysvětluje Petr Vágner. "Dveřní rámy, které vedou na terasu jsme natřeli na bílo, stejně jako rámy dveří a střešních oken. Krovy domu jsou naštěstí kovové," směje se architekt.
Ve zcela otevřeném prostoru bylo potřeba vymyslet, jak a kam umístit ložnice. Ty architekt nechtěl nechávat ve spodní části, proto je vyzdvihl do výšky na ochoz. I ten samozřejmě zůstal prosklený. "Na ochozu jsou umístěny ložnice dvě: za manželským párem poměrně často jezdí nejrůznější návštěvy. K jejich hostinskému pokoji jsme navrhli i samostatnou koupelnu, intimitu obou ložnic pak zajistily žaluzie." Tím, že Vágner nechal i tuto část prosklenou, nijak neporušil vzdušnost a jas celého prostoru.
"Na straně ložnice jsme udělali dlouhé okno," říká architekt Vágner. "Je odsud tak neuvěřitelný výhled na Hrad a na Petřín, že jej prostě nešlo opomenout."
Komplikované skleněné konstrukce pro celý interiér připravil Pavel Růžička z ateliéru Artefakta. "Spolupracujeme s ním dlouhodobě, připravuje pro nás prakticky všechny atypické skleněné realizace," vysvětluje Vágner.
Silným momentem podkrovního bytu je i terasa, kterou Petr Vágner vedl po celé délce obývacích prostor. Vyjít na ni je možné kterýmikoli ze čtyř dvoukřídlých dveří. "Mimochodem, přes tuhle terasu jsme také do bytu stěhovali celou skleněnou konstrukci," připomíná Vágner.
Na míru od podlahy ke stropu
Protože investoři nechtěli mít dřevo skutečně nikde, musel Petr Vágner vymyslet i vhodný materiál na pokrytí podlah. "Po zvážení všech možných variant jsme se shodli na tmavém vápenci. Je dovezený z Portugalska a je použit v celém interiéru včetně koupelen," říká architekt.
Ani v jedné z koupelen se nepracovalo s obvyklými materiály, například místo standardních keramických obkladů byly použity nerezové materiály. Rovněž kuchyně má hi-tech design i vybavení a ani tady se nenajde jediný kousek dřeva. Jakkoli ve stříbřitém nerezu může kuchyně působit trochu studeně, v kombinaci s interiérem plným skleněných stěn by asi žádný "domáčtější" model nefungoval.
V interiéru je prakticky všechno vytvořené na míru, a to včetně interiérových a vstupních dveří. Zařízení jednotlivých prostor také pochází od ateliéru AI-DESIGN. "Navrhovali jsme vše, tedy kromě sedacího nábytku," vysvětluje Petr Vágner, "ale ten obecně moc neděláme. Veškerá křesla, židle i sedačky si investoři po poradě s Evou Jiřičnou koupili sami v Miláně."
Dá se polemizovat s tím, zda tak moderní zpracování interiéru na Staré Město patří. Kdyby se ovšem realizoval tradičnějším způsobem, přišel by o to, co jej činí jedinečným: velkolepý prostor 200 metrů čtverečních, vysoký šest metrů a neuvěřitelný výhled fungují v kombinaci zcela dokonale.