Byt v Chopinově ulici v těsném sousedství Riegrových sadů, tedy na jedné z nejkrásnějších pražských adres, trpěl problémem, na který žehrají prakticky všichni majitelé bytů v této lokalitě. Standardní dispozice se odehrávají podle dobového scénáře: velká, tmavá a prakticky nevyužitelná vstupní hala, po jejím obvodu jsou rozmístěny pokoje. A protože zdi, které oddělují jednotlivé místnosti, jsou nosné, je velmi obtížné tmavý prostor nějak využít.
Jak elegantně se dá tahle překážka obejít, dokazuje výtečná realizace architekta Kryštofa Štulce.
Půlobývák navíc
"Po průchodu vstupními dveřmi se majitelé bytu ocitli v malém zádveří, z něhož se vstupovalo do veliké tmavé haly. Do té se vůbec nedostalo denní světlo," vypráví architekt Kryštof Štulc. "Místnost – i kvůli tomu, že postrádala jakékoli poslání – byla se svými pětadvaceti metry čtverečními nejen předimenzovaná, ale prakticky zbytečná," dodává. Z haly se vcházelo do tří pokojů, kuchyně a také na toaletu, do koupelny a komor.
Celý projekt přestavby vznikal dlouhodobě, díky tomu ale měl čas uzrát do podoby, která majitelům nejlépe vyhovovala. Přestože během realizace prodělal řadu úprav, ani v jedné variantě se nepočítalo s bouráním nosných zdí ani příček.
První změna dispozice proběhla pomocí optického předělu haly a interiérového vybavení. "Teď, po rekonstrukci, se vstupuje nově instalovanými zasunovacími dveřmi ze zádveří do haly, která je díky polopříčce v podobě knihovny opticky i funkčně rozdělena na dvě části," vysvětluje Štulc. Část navazující na zádveří plní úlohu chodby a částečně i haly, kde zádveří vypomáhá především s úložnými a odkládacími prostory.
Za knihovnou v hale se nachází první obývací prostor vybavený malou sedací soupravou, knihovnou a televizí. Investoři ho podle slov architekta nazývají "nárazníkovým obývákem": "Chválí si, že když dvě starší děti běží za nimi, často je v něm něco zaujme, a tak i pozdrží. Vpád do obývacího pokoje, případně ložnice, pak není tak hurónský, jako kdyby běžely přímo," vysvětluje s úsměvem.
Rodina tímto řešením tak získala nejen "nárazníkový obývák", ale i další místnost, která slouží rovněž jako jídelna. Samotná kuchyně tak zůstala jako prostor, kde se u menšího jídelního stolu snídá, v obývacím pokoji se členové rodiny scházejí u večeří a o víkendových obědech.
Původnímu, nyní druhému obývacímu pokoji zůstalo klasické vybavení, tedy velká pohodlná sedací souprava, doplněná televizí a knihovnou. Na tento prostor pak navazuje ložnice s arkýřem, do které architekt umístil postýlku nejmladšího z investorových dětí, na protější stranu haly situoval dětský pokoj a kuchyni.
Propojeni vestavěným patrem
Výjimečným prvkem interiéru jsou také patra vestavěná do všech místností. "Celý byt je tak propojený jakousi vestavěnou konstrukcí s různým využitím," říká Kryštof Štulc. "V ložnici rodičů a ložnici dětí je to regulérní patro, na kterém se buď pracuje, nebo odpočívá, jinde je patro prvkem, který prostor propojuje."
Vysoké stropy sice byly podmínkou pro realizaci vestavby, ale samy o sobě ke zvolenému řešení nevedly. "Vestavba vyšla částečně z nápadu investora, který měl podstatně jiné představy o tom, co by se do bytu mělo vejít, než co bylo možné na podlahovou plochu umístit," vysvětluje Štulc. Prvek všeprolínající vestavby tedy slouží i v případě řešení kuchyně či úložných prostor.
Dřevo se sem zkrátka hodí
Pro prostor, který nyní obývá pětičlenná rodina a pes, navrhl architekt Kryštof Štulc i veškeré interiérové vybavení včetně postelí, skříní, konferenčního stolku a komod a vše realizoval ve dřevě.
"Se dřevem pracuji rád," vysvětluje. "Nejenže je to klasický materiál, ale navíc se do daných prostor skvěle hodí." Štulc využil původních zachovalých prvků vinohradského bytu, například dveří, oken, klik a kování, pouze je nechal projít opravou či repasí. V kuchyni je sice položena nová prkenná podlaha a v servisních místnostech nová dlažba, obnoveny ovšem byly veškeré dřevěné podlahy.
Díky tomu se Štulcovi podařilo zachovat původní ráz bytu, který doplnil moderní vrstvou v podobě na míru dělaného nábytku.