Do dětského pokoje se dnes dá nakoupit tolik nábytku a doplňků, až se vám z toho možná zatočí hlava. A ještě víc půjde kolem z množství často nevkusných vzorů a barev. Každé dítě přitom nejvíc potřebuje hlavně dobrou postel, lampičku, skříň na oblečení a hračky a později i stůl se židlí.
Hry s barvami nikdy nekončí
Zařizování všech pokojíků, od miminek po školáky, se proto řídí velmi podobnými pravidly. "Kdybych měla uvést dvě nejdůležitější vlastnosti dětského pokoje, bude to velká plocha na hraní a hodně úložného prostoru," říká interiérová designérka Lucie Nováková. "Všechno ostatní je jen otázka citlivého přístupu k požadavkům dítěte a správného rozmístění nábytku."
Základ pokoje by měl tvořit nábytek z kvalitních a barevně neutrálních materiálů. "Důležitá je podlaha, která se snadno uklízí, ze dřeva nebo linolea. To se navíc nabízí v řadě barevných kombinací. Podlahu doplňte pár kusy malých koberečků, aby si na ní mohlo dítě hrát, i když je trochu zima, a nezábly ho nohy," radí Nováková.
Při výběru nábytku je lepší se vždy přesně vyptat na materiálové složení včetně nátěrových hmot. Skutečně přísným normám totiž podléhají jen výrobky pro děti do tří let. Jenže když bude rozzuřený předškolák vzteky okusovat pelest postele, může se přiotrávit stejně jako batole.
Zatímco velké kusy nábytku by měly být neutrální, opravdovou atmosféru pokoje tvoří doplňky. Nejvíc prostoru samozřejmě nabízejí stěny. Barevné tapety, polepy, vlastnoruční kresby – fantazii se meze nekladou. "Vždycky bych volila spíš pastelovější odstíny, které mají děti obecně celkem rády, a tmavší, včetně tmavě hnědé, šedé a černé, bych nechala až puberťákům," říká Nováková.
Barvy je navíc vždycky možné snadno obměnit, přetřít, změnit doplňky. Vzhledem k tomu, jak často děti mění názory a oblíbené postavičky, vyhnete se tak častým a především nákladným přestavbám jejich pokoje.
Chci být námořníkem!
"Jakmile děti začnou mluvit a vyjadřovat svůj vlastní názor, měly by mít vliv i na svůj osobní prostor," doporučuje Lucie Nováková. "Samozřejmě to neznamená dovolit jim všechno a vyhovět i tomu nejbláznivějšímu přání, ale třeba cíleně vést dítě k tomu, že dokáže říct a rozmyslet si, co samo chce."
Návrhy se pak snažte rozvinout tak, aby se pokoj během chvilky neokoukal. Když chce námořnický pokoj, kupte tapetu s pruhy nebo námořnickou modrou barvu na zeď, nebojte se třeba ve skříni vytvořit lodní okénka a klasické úchytky vyměňte za poutka z prádelní šňůry. Při vymýšlení detailů je lepší kombinovat jednotlivé motivy než kopírovat jeden pořád dokola.
Společně třeba namalujte sadu skutečných námořních vlajek, kterými ověsíte postel. Důležité je naučit dítě hrát si s vlastní fantazií. A toho mezi prefabrikovanými námořníky a piráty na samolepící borduře dosáhnete jen těžko.
Kreativitu je ale dobré podporovat, i když dítě není nijak zvlášť vyhraněné.
"Vystavujte jeho výtvory, rozestavte je po pokoji a obrázky dejte do jednoduchých rámečků a pověste nebo postavte třeba na poličky. Část zdi natřená tabulovou černí vám ušetří zákazy čmárání po stěnách. Možná díky těmhle podnětům objevíte u svých dětí netušený talent," říká Nováková.
Dětský pokoj by nikdy neměl působit jako skladiště. Nakupujte proto jen tolik nábytku, kolik je opravdu potřeba. A zkuste jej navíc využít i jinak – jako další hračky nebo hrací prostor. Potřebujete v pokoji posezení, ať už pro sebe nebo pro dítě?
Zkuste závěsné houpací křeslo. Jeho výšku nad zemí lze pohodlně regulovat pomocí závěsných lan, takže bude bezpečné i pro menší děti. Nezabere moc místa, dobře se pod ním uklízí a děti si je užijí i jako houpačku.
Změna jako zdroj zábavy
Neposedným dětem pořiďte různé prolézačky nebo další závěsné systémy. Jen je vždycky instalujte tak, aby se na nich nemohly zranit.
"Jako prostor pro hraní může fungovat i patro," radí Lucie Nováková. "Spát na něm se sice doporučuje až dětem od šesti let, ale u těch mladších není problém pro jistotu odmontovat žebřík a využít prostor pod patrem jako bunkr nebo domeček." Stačí přes postel přehodit kus látky.
"Vždycky si vzpomenu, jak moje akční maminka neustále přestavovala nábytek v mém pokoji a něco měnila. Strašně mě to bavilo," vzpomíná bytová designérka. Když totiž dítěti zařídíte pokojík zajímavě, uděláte něco dobrého i pro sebe.
Potomek, kterého pokojík ponouká k vlastní činnosti a fantazírování, vám nechá o trochu víc času pro sebe. A i když ho budete chtít trávit s dítětem, budete se v takovém prostoru společně bavit mnohem víc.