Tento český architekt a žák Jana Kotěry z pražské uměleckoprůmyslové školy měl již za sebou významné projekty a realizace. Patřila k nim poněkud provokativní studie na dostavbu pražské Staroměstské radnice ve formě obří stupňovité věže, novátorský Wenkeův dům v Jaroměři či elegantní Jarůškův dům v Brně nebo železobetonové schody u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové (mladý architekt vše stihl v krátkém rozmezí let 1909-1910!). A pak samozřejmě jeho kubistické stavby z následujících let 1912-1913, zejména dům U Černé Matky Boží na Ovocném trhu v Praze a lázeňský pavilon v Bohdanči.
Již jako renomovaný architekt a designér (s Pavlem Janákem založil Pražské umělecké dílny a podílel se i na vzniku známého družstva Artěl) a představitel spolku výtvarných umělců Mánes, kam se vrátil po krátké a neúspěšné kubistické etapě, se na začátku 20. let vrhl do nového dobrodružství - tzv. národního dekorativismu.
Architektura pro republiku
Projektanti - zejména čtyřicátníci, jako byl právě Gočár, Janák, Otakar Novotný, Rudolf Stockar, Ladislav Machoň nebo Bohumír Kozák - se v tomto slohu snažili vytvořit architekturu pro nově vzniklou Československou republiku. Těžili jak z mezinárodního stylu art deco, tak i z domácí folklorní tradice: pokrývali průčelí i interiéry svých staveb zjednodušenými geometrickými ornamenty v barvách národní trikolory. Gočár si to nejprve vyzkoušel na drobných dřevěných objektech, jako byl pavilon Československé republiky na veletrhu ve francouzském Lyonu, nový dočasný stánek pro Mánes ve dvoře domu v pražské Vodičkově ulici nebo domečky pro kbelské letiště (dnes stojí obnoveny v areálu pražské zoologické zahrady).
Byla to vzrušující doba, která přinesla názorový souboj dvou generací. Zatímco architekti té starší byli plně zaujati dekorativním národním stylem, nastupující generace se snažila navázat na principy předválečné kotěrovské moderny, pokoušela se zdynamizovat kubistické formy, či byla okouzlena moderním klasicismem Plečnikovým, aby nakonec našla vzory v práci avantgardních architektů německého Bauhausu, ruských konstruktivistů a zejména Švýcara Le Corbusiera. K větším zadáním však neměla zatím přístup, a navíc byl národní dekorativismus zprvu u veřejnosti velmi oblíbený.
Banka pro vojáky
K lukrativním zakázkám té doby patřil i projekt nově založené Banky čs. legií. Ta vznikla v roce 1919, kdy se vedení naší armády v Rusku rozhodlo založit finanční a hospodářské středisko pro legionáře v Rusku a ve Francii. Sem si měli vojáci ukládat svůj žold. Ústav sídlil dočasně ve Štefánikových kasárnách a brzy získal značný kapitál. Byl tedy zakoupen pozemek v ulici Na Poříčí v katastru Nového Města. Na novostavbu byla vypsána soutěž a vybrán byl právě Gočárův návrh. Ten vytvořil dynamicky protvářenou fasádu s vysokým řádem mohutných polosloupů a půlkruhů na parapetech. Průčelí je ukončeno výraznou římsou a mansardovou střechou.
Motiv válce, kruhu a půlkruhu dominuje nejen fasádě, ale i vestibulu, krásné prosklené bankovní hale a všem interiérům, najdeme ho dokonce i na klikách, kleci výtahu nebo vnitřním zařízení, které se částečně dochovalo.
ČTĚTE TAKÉ: |
Významná byla spolupráce s výtvarníky. Otto Gutfreund navrhl vlys s reliéfem vojáků odcházejících do války a opět se navracejících domů. Jan Štursa byl autorem plastické výzdoby mohutných konzol s motivem bojišť první světové války. Interiéry vyzdobil František Kysela. Parter domu kryjí desky z červeného a bílého mramoru, zbytek fasády je z probarveného umělého kamene, opět v národních tónech. Dekor přechází i na dolní část štítové zdi staršího domu v sousedství a mozaikovou dlažbu chodníku. Legiobanka byla dokončena v roce 1923. Později bylo ještě dostavěno křídlo směrem do ulice Na Florenci. Vznikly i četné filiálky v dalších městech. Tu ve slovenském Zvolenu projektoval zřejmě také Gočár.
Přechod k avantgardě
Přes značnou popularitu Legiobanky Na Poříčí (alternativním názvem pro národní dekorativismus byl dokonce termín "styl Legiobanky") Gočár v následujících letech tuto formu opouští. V Praze ještě ve stylu art deco navrhl průčelí Brněnské banky na rohu Panské a Jindřišské ulice a snad i fasádu a interiér známé cukrárny Myšákova domu ve Vodičkově ulici, ale pak i on postupně přešel k avantgardní architektuře.
A tak již v polovině 20. let vznikají jeho slavné královéhradecké školy ve stylu holandského cihelného racionalismu, na sklonku dekády pak svými návrhy moderních vil na Babě v pražských Dejvicích a zejména projektem kostela sv. Václava v Praze-Vršovicích (viz Orientace 9. 10. 2010) zakotvil ve vlnách konstruktivismu a funkcionalismu.
Nakonec i přístavba druhého paláce v sousedství Legiobanky pro téhož investora již byla zcela ve znamení avantgardní architektury. Když se však na obě průčelí podíváte, je zřejmé, že autor přístavby byl vůči jejímu staršímu, poněkud divokému sousedovi velmi ohleduplný: zopakoval formáty oken a protáhl Gočárovu římsu. Autorem byl totiž architekt František Marek, Gočárův žák z pražské AVU.
