Pavilon v Havlíčkových sadech zařadil architekt Pavel Hnilička do ročenky Česká architektura 2009–10, kde chtěl upozornit zejména na stavby vzniklé z veřejných prostředků. Šedesátimilionovou rekonstrukci Pavilonu financovala městská část Praha 2. "Krásná stavba sděluje víru člověka v lidské společenství a touhu vystavět lepší svět," píše architekt Hnilička v úvodu k ročence.
"Staré konstrukce se dočkaly fundované a pečlivé obnovy. Nové křídlo záměrně kontrastuje s původními, a doplňuje tak novou, soudobou vrstvu. Lehká konstrukce je průhledná do okolního parku a nabízí návštěvníkům vzácný pocit posezení mezi stromy," píše architekt o novém východním křídle pavilonu, který původně nechal vystavět průmyslník Moritz Gröbe jako místo letních zábav jeho hostů: nacházel se zde kuželník, zahradní herna se střelnicí, letní restaurace či šachové stoly a pořádaly se tu koncerty a letní oslavy. Později se pavilon změnil v jesle.
Moritz Gröbe zakoupil dvanáctihektarový pozemek na Vinohradech v roce 1870 a nechal na něm vystavět vilu inspirovanou římskými a florentskými renesančními domy. Pavilon (smottem nadepsaným ve vstupní partii "Kdo nemá rád víno, ženy a zpěv, ten zůstává bláznem celý život") měl představovat i svým lehkým stylem protipól k vážné architektuře vily. Výstavba areálu trvala do roku 1888. V roce 1905 jej dědicové prodali vinohradské obci, která chtěla zabránit tomu, aby byly dnešní Havlíčkovy sady rozparcelovány pro stavbu domů v nově vznikající rezidenční čtvrti.
Záměrem architektů ze studia SGL projekt bylo uvést Pavilon Grébovka, který byl v roce 2004, kdy se začalo s pracemi, v dezolátním stavu, do původní podoby – včetně řezbářské výzdoby, hrázdění a malby. Architekti přistavěli východní křídlo, po obvodu prosklené. Dnes si tu můžete posedět v kavárně, která je otevřena po celý rok.