Přestavěný dům, který se líbí všem

Podle tohoto zadání architekti vypracovali projekt, který se však začal komplikovat s nástupem stavební firmy. Hned tři oslovené nezávisle na sobě doporučily původní objekt odstranit a nahradit novostavbou. K radikálnímu řešení je vedl žalostný technický stav domu, bez elektřiny a značně podmáčeného – vlhkost dosahovala takřka až do krovu. Klienta od této možnosti architekti nakonec dokázali odradit jednoduchým zdůvodněním: pokud se tak stane, mohou zaručit, že zkrátka nedokážou navrhnout lepší dům. Tedy dům s takto výrazným charakterem.

Pohled na rekonstruovanou usedlost v jižních Čechách

Čtvrtá stavební firma si dala říct a díky jejímu výbornému výkonu, tvrdohlavosti architektů a schopnosti klientů nechat se přesvědčit racionálními argumenty vznikl dům, jaký jsem v Česku ještě neviděl.

Staré kameny a nový beton

Úvaha architektů byla až krystalicky čistá. Vše, co je staré a co lze použít, je třeba zachovat, vše, co je potřeba udělat nově, musí vypadat jako nové. Tedy důsledné oddělení starého a nového. Výsledek ale kupodivu necharakterizuje obrovský kontrast mezi novým a starým (jako např. v budově Arcidiecézního muzea v Olomouci, které se budu věnovat v jednom z příštích dílů). Naopak „vznikl“ dům, jehož celistvost zaujme na první pohled.

Zásahy architektů jsou dobře viditelné na schématu domu, jež se ukázalo jako klíčové při přesvědčování klientů o správnosti zvolené cesty. Na západní straně, která byla zcela bez otvorů, přibyla nová okna a dveře. Dům, původně orientovaný jednostranně, je nyní snadno příčně průchozí i prosvětlený (od východu na západ).

Půdorys a řez domu

Přehledné axonometrické schéma ukazuje jednotlivé stavební zásahy.

Okna v dřevěných rámech (je jich celkem třináct) jsou pojata současně, tedy nedělená. Správné rozhodnutí. Všechna je možné uzavřít vnitřními (!) posuvnými překližkovými okenicemi. Otevírání při příjezdu a uzavírání na noc nebo při odjezdu tak představuje zajímavý rituál, který se navíc provádí mnohem snadněji než obcházení domu zvenku. Okenice mohou být umístěny zevnitř i proto, že domu přehřívání rozhodně nehrozí: historické, metr široké zdi jsou toho zárukou.

Stará fasáda a střešní krytina ve výborné kombinaci s novým neděleným oknem.

Nově vznikla betonová podlaha v síni. Vstupní místnost je příčně i podélně průchozí a je možné se odtud vydat do společenské části domu na jedné straně (jídelna, kuchyně, obývací – hostovský pokoj) anebo do intimnější na straně protější (koupelna, ložnice rodičů, dětský pokoj). Za pozornost stojí zápraží z betonových prefabrikátů na obou podélných stranách domu. Slouží několika účelům: k posezení, odkládání věcí i snadnějšímu přístupu do pokoje skrze okno.

Díky "imaginární chodbě" lze domem prohlédnout celou jheo délkou.

Do interiéru architekti vložili nové konstrukce z překližky. Ty fungují jako pevné a posuvné příčky, vnitřní obložení stěn v dětském pokoji, ale také jako skříňový nábytek. Především ale obkládají a zateplují strop (zakrývají 25 cm izolace). Původní střecha a krov tak zůstaly zcela zachovány a slouží jako rezerva k případnému budoucímu zvětšení domu. Ke každému ze dvou nových komínů (jeden z nich je umístěný v místě původního, který musel být stržen) je napojen krb, který slouží vždy k vytápění dvou místností.

Procházka chodbou, která není

Nejpodstatnější zásah v interiéru představuje „imaginární chodba“ – skrz čtvery otevřené dveře a jednu odsunutou příčku je možné prohlédnout objektem na celou délku 26 metrů. Při podélném procházení „chodbou“ nejlépe pocítíte logiku domu. Nádherné výhledy se odkrývají na obou stranách, procházíte krásnými repasovanými dveřmi v profilovaných rámech, příčné dělení zesilují výrazné prahy a rozdílné podlahové materiály (dubové dřevo, beton, keramická dlažba). Kombinace nového a starého se ukazuje i na vnitřním vybavení. Neutrální rámec světlých odstínů výborně snáší postupné doplňování interiéru historickým nábytkem.

Uvnitř se výborně doplňuje starý nábytek s tím nejmodernějším.

Architekti odvedli spoustu neviditelné práce. Nepravidelnost původní konstrukce bylo nutné v kontaktu s exaktností nově vložených prvků častokrát vyřešit pomocí velmi sofistikovaných řešení. O jejich úspěšnosti svědčí fakt, že kdyby mě na ně autoři neupozornili, nevšiml bych si jich. Například skladby stropních překližkových desek a jejich prostorového napojení na obvodové zdi i původní krov.

Problém s vlhkostí byl vyřešen velmi náročnou metodou – kompletním podříznutím a vložením nové hydroizolace. Dům se při zákroku otřásal v základech, ale nezbytnou operaci přežil. Minimum zásahů zvenku zdůrazňuje fakt, že omítku mají pouze dvě fasády ze čtyř, zbylé dvě jsou pouze obíleny (nejedná se o čistě bílou, ale o lehce béžovou barvu). Dobře patrná tak zůstala původní pestrá materiálová skladba ukazující rozdílné historické vrstvy.

Ten dům se musí líbit všem

Po návštěvě domu jsem nabyl přesvědčení, že jsem snad poprvé v Česku navštívil dům, který se musí líbit všem. Hned druhý den jsem měl přednášku na fotofestivalu v Blatné, a tak jsem se rozhodl tento svůj pocit otestovat. Nemýlil jsem se, rekonstrukce domu se doopravdy líbila všem přítomným. Architekti totiž s domem nezacházeli jako s cílem, ale prostředkem, nástrojem pro život. A pak že vkus je vždy subjektivní a shoda se hledá velmi těžko...

Pocítil jsem naději, že i v Česku mohou vzniknout realizace, o jejichž kvalitě se dokáže shodnout jak odborná, tak laická veřejnost. A sebemenší kritiku jsem během několika hodin nedokázal vymámit ani z pětileté dcery majitelů.