Je proto skvělé, že s návrhy tohoto Portugalce se nyní můžeme seznámit i u nás: Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze ve spolupráci s Instituto Camoes vystavuje jeho soutěžní projekty z let 1979-2010. Jsou prezentovány na plánech, fotografiích, modelech a také velmi působivých skicách. Mimochodem, nedávno jsem se zúčastnil diskuse o tom, zda vůbec potřebují dnešní architekti umět kreslit. Vše prý dnes za vás udělá computer: stačí dobře zadat vstupní informace a ze stroje vypadnou půdorysy, řezy, pohledy i perspektivy, které jen technik „vylepší“ nějakými z paměti počítače vybranými stromky, dramatickou oblohou a lepými slečnami v popředí. Dům může vzniknout, aniž by vzal projektant tužku do ruky a proto prý není potřeba, aby se zatěžoval pracnými kurzy kreslení a modelování. Škola tak ušetří peníze, které se budou hodit třeba na obnovu softwaru.
Kreslit, kreslit a kreslit. A dělat modely
Jistě, definitivní plány zvládne počítač lépe a přesněji a dnešní simulace jsou tak přesvědčivé, že už ani odborník nemusí poznat, zda jde o fotografii provedené stavby nebo jen virtuální svět. Pokud má ale dům mít správné proporce a kvalitní detail, musí architekt na počátku vzít přece jen tužku do ruky. Umí-li kreslit nebo vyrábět pomocné pracovní modely (třeba jen z papíru a špejlí), bude výsledek rozhodně věrohodnější. Navíc jsou dnes výtvarně zajímavé architektonické kresby velmi důležitým uměleckým artiklem a u významných osobností je cena takových skic nebo ručně vyrobených modelů přímo závratná. Pro odborníky je též důležité vidět proces zrodu stavby. Pamatuji si třeba na to, jak byl v archívu architektury Národního technického muzea dokumentován vznik jednoho z nejvýznamnějších děl československé architektury šedesátých let – totiž betonového dvojvěží emauzského kostela od Františka Marii Černého. Architekt si nápad nejdřív ověřil na papírovém modýlku zhotoveném z krabičky od cigaret. Další prostorové studie už byly větší a materiálem byl plech, na němž si autor vyzkoušel různé tvary a proporce. Teprve na konci cesty stál precizní model.
Mouro - Santa Maria do Bouro
Ale zpět k výstavě. Celá stěna Fragnerovy galerie je pokryta listy z Mourova bloku se svěžími skicami jednotlivých staveb – od první ideje až po definitivní tvar. Na protějším panelu jsou pak představeny výkresy k jednotlivým soutěžním návrhům a v případě, že došlo k realizaci, i fotodokumentace výsledného díla. To se týká např. paláce Casa del Artes, stanice podzemní dráhy v Portu nebo kongresového centra v Curychu. Na skicách i vizualizacích jsou též prezentovány působivé monumenty polyfunkčních paláců v Madridu a v Parmě na Malorce, což jsou kompozice jednoduchých hmot, tvarově sledujících funkci jednotlivých partií komplexu. Nejen milovníkům fotbalu jistě imponují Mourovy projekty stadionů v Zaragoze nebo Braze. Expozici doplňují dvě filmové projekce a katalog.
Mourova stavba v Praze?
Architektura Eduarda Souta de Moury v něčem připomíná kompozice našeho geniálního, leč poněkud nepraktického projektanta Kamila Roškota (1886-1945). I ten ve dvacátých a třicátých letech navrhoval pavilony, galerie, divadla, kostely, přehrady a zdymadla, majáky a další monumentální stavby podobným velkorysým způsobem, tedy jako nečleněné hmoty s dokonalými proporcemi. Jenže tenkrát bylo velkoryse nasazené měřítko často hlavní překážkou realizace. V dnešní vrcholné architektonické tvorbě ale finance už nehrají takovou roli: jde-li o originální, silný a nosný nápad, má řada světových investorů odvahu takové dílo postavit a odměnou jim je pak skutečnost, že tyto stavby lidé z celého světa rádi vyhledávají, což jim přináší respekt, slávu i peníze. Náklady do možná zprvu riskantního podniku se tak nakonec mohou vrátit. Přál bych si, aby se i u nás našli podnikatelé, kteří do takového rizika půjdou. A nějaká Mourova stavba by se mi třeba v Praze velmi líbila – hovoří se třeba o novém koncertním sálu a dovedu si představit vypsání mezinárodní soutěže, jíž by se mohl on i jiní světoví tvůrci zúčastnit. Jen mám obavy, zda se v tom našem rozhádaném, netolerantním, malověrném, provinčním a závistivém prostředí něco takového může podařit…
Nenechte si ujít páteční přednášku
Pro milovníky kvalitní současné architektury pak na závěr ještě důležitá informace. Eduardo Souto de Moura bude mít k derniéře své pražské výstavy přednášku. Uskuteční se 30. dubna v prostorách Betlémské kaple v sousedství Fragnerovy galerie na pražském Starém Městě. Pořadatel tak navazuje na tradici vystoupení nositelů Pritzkerovy ceny, jako byli Richard Rogers, Norman Foster, Jean Nouvel, Frank Owen Gehry a další. Naposledy jsme se mohli na stejném místě před třemi lety setkat se švýcarským architektem Peterem Zumthorem, což byl nezapomenutelný zážitek. A podobný slibuje i nadcházející přednáška Souta de Moury.