V Bauhaus centru na třídě Dizengoff jsme instalovali s kolegy z Galerie Jaroslava Fragnera výstavu pražského funkcionalismu, takže bylo možno přímo konfrontovat meziválečnou avantgardní architekturu české metropole na dobových fotografiích se stavbami, které ve stejném období vznikaly v Tel Avivu. Je to zajímavé srovnání.
Zejména díky krátkému působení jedné z vůdčích osobností evropské moderní architektury Ericha Mendelsohna (1887–1953) bylo v Palestině postaveno na čtyři tisíce staveb v konstruktivistickém, resp. funkcionalistickém stylu. Jejich autory byli vesměs projektanti, kteří přišli ze střední a východní Evropy, někteří z nich absolvovali slavnou školu Bauhaus v Desavě, která byla nacisty po nástupu Adolfa Hitlera k moci násilně uzavřena. V Tel Avivu,městě, jež se tehdy prudce rozvíjelo, našli druhý domov a mohli plynule navázat na své práce z Evropy. Další architekti pak jejich styl kopírovali. Pro konstruktivistickou architekturu se vžil název „styl Bauhaus“. Domyměly betonovou konstrukci, ploché střechy, zaoblená nároží, pásová okna, tzv. nautické prvky – tedy trubková zábradlí na terasách a balkonech, kruhová okénka nebo rampová schodiště. A samozřejmě bílá průčelí, která pak dala název celé metropoli, tedy Bílé město.
Dynamická architektura
Nejvýznamnějšími projektanty byli vedle Mendelsohna Richard Kauffmann, Lucian Korngold, Shlomo Liasskovski, Yaacov Orstein, Dov Karmi, Simon Levy, Ze’ev Rechter nebo Yehuda Megidowitz, autor snad nejznámější ikony Bauhaus stylu–Dizengoffova náměstí, budovaného těsně před druhou světovou válkou. Kruhové prostranství obklopují domy s konkávně prohnutými fasádami, tvořenými průběžnými lodžiemi. Ty byly inspirovány Mendelsohnovými berlínskými realizacemi. Jde o dynamickou architekturu, která dodnes neztratila na působivosti.
Praha, nebo Tel Aviv? Mnohé telavivské funkcionalistické stavby se velmi podobají pražským. Dvě stavby v Bauhaus stylu v Tel Avivu ze 30. let
Sám Mendelsohn, tvůrce slavné Einsteinovy věže v Postupimi u Berlína, přišel do tehdejšího britského mandátního území Palestina z Velké Británie. Měl již za sebou klíčové moderní stavby v Německu, sovětském Rusku i Británii. A také jednu budovu na území Československa – Bachnerův obchodní dům v Ostravě z roku 1933 (později Prior). V Jeruzalémě si otevřel kancelář v roce 1935, pracoval na projektu Hebrejské univerzity a navrhl i dům a vědecké centrum pro významného přírodovědce, mecenáše, čelného představitele sionismu a pozdějšího prvního izraelského prezidenta Chaima Weizmanna (1874–1952) v Revohotu u Tel Avivu, které je dnes přístupné veřejnosti. Mendelsohn poté Jeruzalém opustil a usadil se v USA.
V Praze najdeme několik staveb, které jako by svým izraelským protějškům z oka vypadly. Jejich autory byli zpravidla pražští německy hovořící architekti, většinou židovského původu, kteří vytvářeli v metropoli svéráznou minoritu. Byli ovlivněni jak československou avantgardou, tak i německým expresionismem. Studovali zpravidla ve Vídni nebo na pražské německé technice, žel bohu většina z nich zahynula během světové války a ti co přežili, odešli do vzdálených zemí, někteří via Tel Aviv. Tam by klidně mohl stát třeba bývalý obchodní dům Brandejs na rohu Havířské a Provaznické ulice v katastru Starého Města, který na prahu třicátých let projektoval pražský německý architekt a žák Jana Kotěry Adolf Foehr a jehož výrazným prvkem je dynamicky tvarovaný nárožní rizalit. To je ovšem dílo jasně inspirované Mendelsohnem, podobně jako žižkovský činžák pražského projektanta Erwina Katony na nároží Sudoměřskéa Křišťanovy ulice. Četné vily, které najdeme v Tel Avivu především v okolí Frischmannovy ulice nebo Rothschildova bulváru, mají v Praze obdobu v dílech architektů Oskara a Elly Oehlerových, Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha nebo Loosova žáka a spolupracovníka Jacquese Groaga.
Projekt obchodního domu v Praze od Adolfa Foehra
Obecně se ale pražský funkcionalismus od toho izraelského přece jen liší. Naše stavby jsou tvarově i materiálově pestřejší, objevují se na nich často keramické obklady a také provedení je kvalitnější. Stavby Tel Avivu byly navíc po léta ve velmi neutěšeném stavu, často připomínaly spíše jakési vraky.
Izraelský rock a české pivo
V posledních letech ale dochází k radikální změně. Jako by si obyvatelé uvědomili, že v avantgardní meziválečné architektuře se skrývá velký poklad: domy se postupně opravují, dohledávají se staré fotografie a plány, celý soubor staveb získal status památky světového kulturního dědictví UNESCO. V Bauhaus centru pak najdete řadu publikací, průvodců i map, konají se i organizované prohlídky nejzajímavějších domů. Prostě je-li Riga – jak jsem tu nedávno psal – doménou kvalitní secese, na niž je také náramně hrdá, pak je Tel Aviv doménou avantgardní meziválečné architektury.
Vernisáž naší výstavy o pražském funkcionalismu v telavivském Bauhaus centru byla docela půvabná. Odehrávala se na malém prostranství mezi dvěma funkcionalistickými stavbami, vyhrávala izraelská rocková kapela, z pípy se čepovalo české pivo a byl nádherný teplý večer. Mezi oběma městy se rozklenula symbolická konstruktivistická duha…
