Na začátku dvacátých let však byla brněnská scéna ještě stratifikovaná. Vedle prvních avantgardních pokusů se stavělo ve stylu opožděné moderny, moderního klasicismu nebo národního dekorativismu. Postupně ale přebíral hlavní slovo funkcionalismus. Z politických důvodů byly po vzniku ČSR k moravské metropoli připojeny blízké vesnice - v roce 1910 se totiž v Brně 66 procent obyvatel hlásilo k německé národnosti. Velké Brno tak mělo ve třicátých letech již víc než čtvrt milionu obyvatel. Pokračoval i velký hospodářský rozmach, který přibrzdila jen hospodářská krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Pro architektonický i urbanistický rozvoj pak bylo podstatné, že v odpovědných městských orgánech působili mladí a vzdělaní lidé.
Hlavním architektem se na prahu dvacátých let stal Jindřich Kumpošt (1891-1968), žák Leopolda Bauera z vídeňské umělecké akademie a později jeden z čelných představitelů brněnského funkcionalismu. V Brně tak rostly jako houby po dešti na tehdejší dobu supermoderní školní areály, úřední budovy, činžovní a družstevní domy, vily, obchodní domy, lázně, ale velký důraz byl kladen i na sociální výstavbu. Mimořádným činem bylo založení velkorysého výstavního areálu, otevřeného v roce 1928 prezidentem Masarykem. Na budování moderní evropské metropole se podíleli rovným dílem architekti české, německé i židovské národnosti, ve městě byla založena česká i německá technika s výukou stavitelství, architektury a územního plánování.
Fenomén
Brněnský fenomén mapuje velmi podrobně nový architektonický průvodce s českými a anglickými texty, který se zaměřuje na velmi úzký časový úsek - od konce první světové války a založení samostatné Československé republiky až po začátek dalšího celosvětového konfliktu v roce 1939. Knihu v praktickém malém formátu vydalo Centrum architektury v Brně. Autoři Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta, Jana Oberreiterová, Iveta Černá a Renata Vrábelová vybrali celkem 127 staveb. Jednotlivá hesla jsou zpracována minimálně na dvou stranách, nechybí podrobná historie a popis domu, originální černobílé fotografie a půdorysy, případně další plánová dokumentace. V textu na začátku knihy uvádějí autoři čtenáře do specifické atmosféry meziválečné moravské metropole. Na konci publikace jsou mapky s vyznačenými stavbami a rejstřík.
Brno Architektura / Architecture 1918-1939. Editorka Renata Vrábelová. Vydalo Centrum architektury, Brno 2012, 400 stran |
Chybí snad jen slovníček alespoň těch nejvýznamnějších osobností brněnské architektonické scény, jako byli Emil Králík, Bohumír F. A. Čermák, Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Jan Víšek, Jiří Kroha, Josef Kranz, Mojmír Kyselka, Oskar Pořízka, Zikmund Kerekes, Heinrich Blum nebo Bedřich Rozehnal. A také těch, kteří přispěli zvenčí, jako byli pražští projektanti Alois Dryák, Josef Gočár, Pavel Janák, Karel Kotas a Josef Kalous nebo němečtí a rakouští architekti Ludwig Mies van der Rohe, resp. Rudolf Baumfeld a Norbert Schlesinger.
Zastavím se ještě u fotografií. Ty jsou zásadně z období vzniku jednotlivých staveb, většinou zřejmě pocházejí z ateliéru fotografa Rudolfa de Sandala, který mistrovsky dokumentoval zejména bílé funkcionalistické „parníky“, obklopené zelení. Jsou to snímky věcné, ale kompozičně dokonalé. Pokud dají autoři knihy přednost dobovým snímkům, umožňují tím čtenáři nahlédnout do atmosféry meziválečné doby i s jejími atributy, jako jsou staré lucerny nebo tehdejší automobily. Stavbu ukazují v té podobě, jak ji skutečně autor navrhl. Problém je v tom, že dnešní stav těchto objektů je často diametrálně odlišný, podepsala se na něm lhostejnost minulé neblahé epochy k odkazu první republiky, ale někdy i necitlivé zásahy z polistopadové éry.
Podíváme-li se například, jak dnes vypadá většina domků známé výstavní kolonie Nový dům, nechce se nám ani věřit, že se jedná o stejné stavby, které vidíme na obrázcích v průvodci. Ty dnešní mají jiné okenní formáty, jiné omítky, střechy... Možná by tedy bylo dobré alespoň v některých případech přidat i snímek dnešního stavu, jakkoli je přímá konfrontace šokující. Anebo doufat, že se těmto cenným domům dostane v blízké budoucnosti podobné péče jako známé vile Tugendhat.
Dlouholetý výzkum
Je patrné, že autoři doprovodných textů znají své stavby do nejmenších podrobností. Líčí okolnosti vzniku každé budovy, představují nám jednotlivé stavebníky a zasvěceně nás provázejí dokončenými domy. Tady zúročili pečlivou dlouholetou výzkumnou práci, během níž také průběžně vydávali tzv. bílou edici - odborné velkoformátové publikace, představující hlavní protagonisty brněnské scény (tyto knihy, vydávané sdruženímObecní dům, jsem na stránkách Orientace také několikrát představil). Vybudovali tak rozsáhlý plánový i fotografický archiv. Nový průvodce po brněnské architektuře není také prvním svého druhu. Pavel Zatloukal zpracoval před lety předcházející etapu a vyšlo i několik knih věnovaných secesi a poválečné a soudobé tvorbě. Zájemciomoderní architekturu moravské metropole mající tedy dnes k dispozici již několik cenných publikací.
