MAXIM VELČOVSKÝ, designér
Maxim Velčovský
Chybí mi, že studenti a mladí designéři nedotahují věci do konce. Čekal bych od některých profesionálnější výsledky. Taky bych očekával lepší formu prezentace, která často velmi pokulhává. Stačí opravdu málo a instalace může vypadat velmi dobře. Čeští designéři se ale bohužel často snaží o jakousi bombastičnost, která dopadá rozpačitě.
JAKUB POLLÁG, studio deForm
DEFORM
Českou scénu hodnotíme velmi pozitivně a myslíme, že je ve světě víc než konkurenceschopná. Jako velké plus bereme dobré vztahy mezi lidmi, jako negativum to, že jsou lidé pořád hodně konzervativní a někdy je těžké přesvědčit třeba firmy, aby zkusily něco nového.
JAKUB BERDYCH, studio Qubus
Jakub Berdych u svých prací v Mikulově.
Je tu hodně talentovaných lidi. Trochu problém vidím v osvětě, mám pocit, že spousta lidí ještě zcela nechápe význam designu a jeho vliv na společnost. Chce to více osvícených investorů, kteří s designéry neváhají spolupracovat. Taky myslím, že náš písek je hodně malý, tudíž je potřeba se nebát a vyrazit za hranice republiky. Kdo to zkusil, ví, že taková konfrontace za to stojí.
JINDRA JANSOVÁ, módní návrhářka
Samozřejmě úroveň a přístup designérů a lidí, kteří si výrobky kupují, se velice zlepšila. Myslím, že o tom svědčí i vzrůstající zájem lidí z jiných oborů o kultivaci bydlení, šatníku, přístupu k životu. Já osobně mám vybraných pár designérů a výrobků, jejichž práci stále sleduji, a nepřestávají mě překvapovat a „bavit“, což je pro mě také důležité (jmenovitě Maxim Velčovský, Jakub Berdych, Jan Plecháč, Eva Eisler, ...). Co se týče mého oboru, je to pro mne velice těžké posuzovat, možná kvůli absenci nadhledu. Ale ráda sleduji práci několika lidí, u kterých nedošlo k zastavení vývoje, a baví mě sledovat jejich přístup k práci i to, jak vnímají svět. Jedná se většinou o mladé lidi, jako Petra Pluháčková, Pavel Berky nebo Antonín Šimon, Marie Petráková – jsou to velice talentovaní, pracovití lidé. Co se týče stálé módní scény – směřujeme ke kultivaci vzhledu a individuálních názorů. Také jednotliví designéři se perfektně zaměřili na „svého“ zákazníka a úroveň zakázek se stále zvyšuje. Co ovšem já postrádám, je risk, hravost, zkusit něco nového. Občas mi schází překvapení, údiv a radost.
MICHAL PEŘINA, majitel firmy LUGI
Majitel Lugi Michal Peřina (vlevo) a majitel Brokis Jan Rabell.
Česká designérská scéna pro nás po pravdě není až tak důležitá. Já osobně ji zase tolik nesleduji a nedokážu ji nijak důkladně posoudit. Jako tým si designéry ke spolupráci vybíráme velmi opatrně. Naše nároky jsou vysoké a upřednostňujeme designéry, kteří dokážou zohlednit mnoho kritérií a kteří nám dokážou kvalitně pomoci s mnoha věcmi okolo produktu a nekončí jen odevzdáním výkresu. Zatím nejvíc návrhů pro nás vytvořil Matěj Chabera a spolupráce s ním stále pokračuje, nicméně společně se shodujeme na tom, že pro značku bude přínos spolupracovat postupně i s dalšími vybranými tvůrci.
KAROLINA JUŘÍKOVÁ, návrhářka oděvů a obuvi
Nedokážu to hodnotit adekvátně a komplexně, ale v mém oboru – módě – věřím ve vzestupnou tendenci.
JAN PLECHÁČ, designér
Henry Wielgus a Jan Plecháč
Na letošním Designbloku je vidět, že česká designérská scéna má především díky mladým tvářím našlápnuto správným směrem. Ovšem tradičním problémem zůstává malost českého rybníčku. Mladí designéři by seměli víc porovnávat se zahraničím, víc cestovat a nepodléhat tolik trendům. České scéně chybějí především osobnosti respektované ve světovém měřítku a také asi i charakter. Český design, respektive česká designérská scéna si zatímnebyla schopna vytvořit vizuální nebo ideovou tvář, jako je tomu například u nizozemského, skandinávského nebo ostrovního designu, takže je stále naprosto nerozpoznatelná.
A co si myslí autor Adam Štěch? "Český design má podle mě určitě stoupající úroveň. Za posledních 7 let, co ho já osobně sleduji, udělal neskutečný kus cesty směrem dopředu. Objevují se stále častěji nová jména a značky si konečně uvědomují sílu designu, která může pomoci jejich výrobkům. I přesto mi však chybí na české scéně velká zapálenost do věci, vášeň ze strany některých tvůrců a odvaha experimentovat a také prezentovat svou tvorbu v zahraničí. Mnoho českých designérů má na to, aby se začala pravidelně objevovat v zahraničním online i tištěném tisku. Zatím se to daří jen výjimečně," uzavírá.
Anketa
A co si myslíte vy, má český design našlápnuto správným směrem?