V období Klausova prezidentství se na Pražském hradě otevřela dvě po dekády zapovězená území, o jejichž skutečném vzhledu možná ani mnozí Pražané neměli tušení. Přitom to nejsou území nijak malá. Shodou okolností jsou umístěna na protilehlých koncích hradního areálu – východním a západním.
Na východě obnovená vinice...
Když jsem poprvé na počátku devadesátých let vstoupil do prostoru někdejší Svatováclavské vinice – tedy na konec hradního hřebene, sevřeného mezi Staré zámecké schody na jihu a uličkou Na Opyši na severu –, byl jsem okouzlen. Vše bylo sice v dosti bídném stavu, včetně tzv. Richterovy vily na konci cesty nad zatáčkou Chotkovy silnice, ale atmosféra byla skvělá: výhled na panoráma Prahy z nečekaného úhlu i možnost spatřit snad nejpodivuhodnější pohled na hradní areál od východu. V tomto pohledu se na malé ploše překrývají všechny hradní věže a vytvářejí svéráznou kompozici.
Za totalitní éry bylo ovšem území bývalé vinice zcela nedobytné. Ve vile bylo totiž sídlo kubánské ambasády a později centrála tajné policie. Na podlahách klasicistního domu a přilehlého skleníku, rozpříčkovaného na malé kanceláře, se ještě povalovaly různé spisy. Před zhruba osmi lety začala rozsáhlá rekonstrukce podle návrhu ateliéru D3A, který už pro Hrad pracoval za Havlovy éry (postavil např. skleníky v Lumbeho zahradě nebo obnovil cestu podél dolního Jeleního příkopu).
Co si o nové vinici myslí Adam Gebrian? Čtěte zde. Úzká a dlouhá venkovní zahrádka byla doplněna speciálním přípravným a výdejním místem uprostřed. |
Nájemce vily, z níž se stala restaurace, vinárna a také kavárna, umístěná nově pod dlouhou pergolu porostlou vínem na centrální cestě, především obnovil vinici na jižním svahu. Na hřebeni pak vznikla romantická stezka s bylinkovými záhony. Obnoveno bylo i celkem sedm (!) kašen a rezervoárů. Areál je přístupný jak od západu z Opyše, tak od východu z branky na úpatí zámeckých schodů, kde byl obnoven pavilonek dle návrhu Otto Rothmayera. Vstup na vinici je celoroční a bezplatný.
... a na západě zahrady
Na straně západní se rozkládá tzv. horní Lumbeho zahrada. Od té dolní ji oddělila ulice U Brusnice, kudy krátce vedla na počátku minulého století tramvajová trať, jež pak území rozdělila na dvě části. Ze severní strany areál uzavírá Jelení ulice, z jižní horní úsek Jeleního příkopu, zvaný zde novosvětský.
Horní Lumbeho zahrada je takové zapomenuté místo. Za minulé éry tu byla zahrádkářská kolonie pracovníků ministerstva vnitra a obrany. Dnes je tady jen louka a ovocné stromy. Je to velký kontrast k ozdobným zahradám Pražského hradu. Tady si můžete v létě lehnout pod starou třešeň nebo pustit pejska z vodítka. Zahradníci sem léta vyváželi větve a kompost, teď je tu uklizeno a tráva se čas od času stříhá. Z iniciativy paní Livie Klausové bylo hezky obnoveno i dětské hřiště, které je přístupné z uličky Nový Svět. Tam je také na hradních pozemcích už pár let letní dřevěná divadelní scéna a zahrádka restaurace U Zlaté hrušky.
V jižních hradních zahradách byla loni dokončena rozsáhlá rekonstrukce vadného kanalizačního řadu, během níž byly obnoveny poslední Plečnikovy intervence – velká vyhlídka, Ptačinec, lampa u Moravské bašty a další prvky. Vrátil se jim tak definitivně vzhled z konce dvacátých let minulého století. Zahradníci znovu založili travnaté koberce i mlatové cestičky. Již dříve byla opravena i terasová Plečnikova vinice na jižním svahu.
Lávka Ivana Lejčiara
Úprav se během posledních let dočkal také horní Jelení příkop. K Masarykově vyhlídce vede nová stezka, kterou na základě vítězného návrhu ze studentské soutěže navrhl Jan Pavel Vlček. Na konci příkopu lze vystoupat do ulice U Brusnice po pohodlných dřevěných lávkách Ivana Lejčiara. Nad jižní hranou příkopu byl z arkád zahrady Na Baště vybourán tzv. Háchův kryt a opravena Plečnikova lávka k Prašnému mostu. Pracovalo se i v Královské zahradě a Chotkových sadech, kde byla opravena známá Zeyerova kašna s jezírky.
Přibyl ale také jeden zcela nový exteriérový prvek: kamenný pylon s Makovského plastikou lva, jež kdysi zdobila kašnu na druhém nádvoří. Sloup s rozšířeným prostranstvím před Pacassiho severní hradní branou upravil architekt Marek Štěpán. I on patří k renomovaným projektantům, kteří se na revitalizaci hradního území v minulé epoše podíleli.
Příště se budeme věnovat jednotlivým stavbám a jejich vnitřním úpravám.
