Přirozenost, chytré detaily a využití starého. Brno má další skvělé kavárny

Café Art i Café Atlas spojuje jedna zásadní věc: jde o podniky v nemovitostech, jež nepatří provozovatelům kavárenského zařízení. Nájemní smlouva provozovatelů je krátká, takže si nemohou dovolit investovat větší finanční prostředky. Nepustili se tedy do rekonstrukce, konverze ani adaptace, ale spíš do drobného designového liftingu, jehož cílem bylo změnit atmosféru místa tak, aby se v něm návštěvníci a zaměstnanci cítili dobře.

Navrhnout a realizovat dobrou kavárnu není vůbec snadné. Existuje spousta podniků, které jsou sice naplněny špičkovým současným designem, ale přesto se v nich nějak necítíte. To však není případ Café Art.

Od architektury k designu

Café Art tvoří předprostor kina nesoucího stejný název. K proměně atmosféry interiéru z období socialismu úplně stačilo několik drobných zásahů – v první řadě změna barevnosti a dekorativního vzoru na jedné ze zdí a také v prostoru nad barem. Martin Hrdina se po studiích na fakultě umění a architektury v Liberci vydal na stáž do Amsterdamu, konkrétně na Gerrit Rietveld Academie – školu, jíž se svým naturelem v Česku nejvíce podobá Umprum (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze). Nabízela totiž možnost studovat architekturu v blízkém kontaktu s obdobnými uměleckými obory. Martin se už dříve zajímal o grafický design a tady mohl své znalosti v tomto oboru dostatečně prohloubit. Ze stáže se stalo sedm let pobytu, jehož výsledkem bylo větší soustředění na grafický design, tedy na něco pomíjivějšího, než je architektura. To není snaha urazit grafické designéry – životnost časopisu je zkrátka výrazně nižší než životnost domu.

Architekt Martin Hrdina

A právě koncentrace na grafický design mu v případě kaváren pomohla s nadhledem řešit interiéry – tedy rovněž něco nepříliš trvanlivého. Krásným způsobem dokázal zkombinovat prvky původního interiéru s opotřebovaným nábytkem – ať už jde o svítidla, dlouhou lavici, nebo zmíněný vzor na stěně odkazující k art deco.

Květiny a zvířata

Velkorysý prostor Café Atlas dostal zcela nový náboj v podstatě díky jedinému zásahu: nalepením velkoplošné tapety s neopakovanými ilustracemi především z rostlinné a živočišné říše. Pokud budete chtít, vydržíte si se zájmem tapetu prohlížet dost dlouho na to, aby vám vychladlo kafe. Obsahuje totiž i spousty do konceptu zdánlivě nezapadajících zobrazení, která ilustrují nejeden zajímavý příběh či situaci. A to ani nemluvímo tom, jak se tapeta líbí dětem.

Pro současnou architekturu tento motiv tapety objevil holandský architekt Rem Koolhaas při realizaci newyorského obchodu pro firmu Prada. Zde se čtyřicetimetrová tapeta pravidelně obměňuje a zcela mění dojem z interiéru.

Potěšující jsou ale i maličkosti, z nichž je znát cit autorova oka pro funkční detaily. Například pravoúhlé orámování oblého rohu baru účinně zamezuje okopání tapety tam, kde by k němu rychle došlo, nebýt této primitivní, ale účinné ochrany.

Atmosféru doplňují ručně pomalované kulovité lampy, stoly se zapuštěnými vitrínkami, za nimiž je možno uspořádat malou výstavu, a především motiv, který Martin Hrdina dobře odkoukal v Amsterdamu: novinový stůl, rovněž s prohlubní uprostřed, na nějž jsou pomocí vnější kovové konstrukce umístěny noviny a časopisy volně k zapůjčení.

U obou návrhů stojí za ocenění fakt, že jemným způsobem rehabilitují architekturu původních interiérů. Právě tím, jak ukazují, že mnoho atributů dobového vybavení je možné použít a pouze drobnou úpravou kontextu s ním naděláte spoustu parády. Zvláště pak ve srovnání s kompletně novými interiéry oceníte mnoho věcí, které by už dnes nikdo neudělal, nezaplatil: travertinové obklady podlah a sloupů, velkorysé zasklení v subtilních hliníkových profilech, kopilitové zástěny (z profilovaného skla – pozn. red.), plechové podhledy.

Kavárenská metropole

Samozřejmostí je soulad grafického designu nápojových lístků s celkovou grafikou obou podniků. Za největší úspěch se dá prohlásit přirozenost, jakou oba interiéry působí. Najít rozhraní, kdy je práce oceňována odbornou kritikou, ale najde si pochvalné slovo i u každodenních uživatelů, je možná právě to nejtěžší.

Práci Martina Hrdiny je třeba chápat v celkovém kontextu brněnské kavárenské architektury. Hned na začátku 90. let dokázala jihomoravská metropole navázat na zdejší silnou kavárenskou tradici z první republiky. Především dvojice architektů Tomáš Rusín a Ivan Wahla (neboli ateliér RAW) realizovala spousty skvělých podniků – Café Blau, Bar B51, Café Steiner, Café Onyx, Scandal café. Již několik let se snaží o realizaci projektu s názvem Tram café, kde by pro novou kavárnu chtěli využít chátrající funkcionalistické autobusové zastávky od Oskara Pořísky. Tento svůj záměr prezentovali i před dvěma lety na výstavě Městské zásahy Brno a vypadá to, že se po nemalém úsilí přibližují realizaci. Zdá se tak, že počet zajímavých kaváren bude v Brně růst i nadále.