Lidovky.cz

Dům architekta Erhartovy cukrárny stále drží atmosféru 30. let

Pohled Zdeňka Lukeše

  6:00
PRAHA - Pražští německy mluvící architekti předválečné éry, většinou židovského původu, často hovořili také česky, publikovali v českých avantgardních časopisech a pomáhali vytvářet jedinečnou – a dodnes nepřekonanou – úroveň architektury té doby. Jedním z nich byl Eugen Rosenberg.

Dům v ulici Antonínské foto: PAVEL HROCH

Před lety jsem měl příležitost zabývat se osudy některých osobností z řad pražské architektonické scény. Mnozí z nich zahynuli v koncentračních táborech, další naštěstí stihli včas emigrovat, ale po válce se do Československa již nevrátili. Postupně se na jejich životní osudy a často mimořádné dílo nějak zapomnělo a z české kulturní scény byli vytěsněni.

Podobná situace byla samozřejmě i na Slovensku. V roce 2002 pak o těchto architektech vznikla na základě badatelské práce i výstava a kniha. Jmenovala se Splátka dluhu (Begleichung der Schuld) a připravilo ji nakladatelství Fraktály Publishers společně s Východoněmeckou galerií Regensburg.

Dát dohromady materiály o zmizelých architektech bylo tehdy velmi obtížné. Dnes, v internetové éře, je to již snazší, navíc se ozvala řada potomků těchto osobností, a tak se podařilo postupně doplnit některá bílá místa. V jednom případě to ale téměř nebylo potřeba. 

Topoľčany–Praha–Londýn

Architekt Eugen Rosenberg vládl češtinou stejně dobře jako němčinou, měl mezi klienty i Čechy a publikoval v avantgardních časopisech Stavitel a Stavba. Navíc se výborně uplatnil i v Británii, kam emigroval v roce 1938. Firma, v níž působil, stále existuje. Přesto je jeho dílo u nás málo známé. Novou příležitost zabývat se Rosenbergovým dílem jsem dostal nedávno, když mě oslovili kolegové, kteří v pražských Holešovicích Bubnech připravují expozici věnovanou transportům Židů do Terezína (seřadiště bylo na místě dnešního Parkhotelu na nároží ulic Dukelských hrdinů a Veletržní v Praze). Požádali mě, abych připomněl osudy architektů, již tvořili v této lokalitě (bylo jich v oblasti někdejší bubenské synagogy více).

Eugen Rosenberg se narodil v roce 1907 ve slovenských Topoľčanech. V letech 1929–1932 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára. Pobýval také v Paříži, kde krátce praktikoval u slavného Švýcara Le Corbusiera, po návratu domů se usadil v hlavním městě a pracoval ve studiích svých starších kolegů Josefa Štěpánka, Josefa Havlíčka a Karla Honzíka nebo Jana Gillara, tedy členů legendárního Teigeho Devětsilu. 

Rosenbergův dům v pražské ulici U Průhonu

Zejména projekt „prvního pražského mrakodrapu“ dvojice H +H – tedy paláce Všeobecného penzijního ústavu na Žižkově, postaveného dle Le Corbusierových zásad, nebo stavba nadčasových Gillarových pavilonových Francouzských škol v Dejvicích byly jistě pro mladého architekta inspirativní. První samostatné realizace má nicméně v rodném městě. 

V Topoľčanech postavil v letech 1933–1934 budovu Čs. červeného kříže a vilu lékaře dr. Viktora Mokrého s ordinací, obě samozřejmě ve funkcionalistickém stylu – tedy se skeletovou železobetonovou konstrukcí, jasnými a přehlednými dispozicemi, plochými střechami, bílými vápennými omítkami a pásovými okny. Mokrého dům je dodnes zachován v původní podobě, jen fasádu porůstá psí víno. 

Další Rosenbergovy předválečné realizace najdeme v Praze. Pocházejí z let 1934–1938 a jde vesměs o luxusní činžovní domy ve stylu pozdního – tzv. emocionálního – funkcionalismu. Nejznámější z nich je dům pro Ferdinanda Baumanna ve Štěpánské ulici 36 s nezvykle řešenou fasádou: s parapetními pásy krytými šedou žulou. Domem prochází snad nejelegantnější pražská pasáž (bohužel dnes ve velmi zanedbaném stavu), přisvětlená luxfery.

Je tu plejáda nádherných detailů – kovové prvky z chromované oceli, dynamicky tvarované výkladce z ohýbaného skla, schodiště se skleněným zábradlím… V nice je zasazena pamětní deska s reliéfní výzdobou, věnovaná historii místa. Pasáž ústí v dalším Rosenbergově domě, tentokrát v ulici Ve Smečkách 27, ten má fasádu obloženou světlou keramikou (a dodejme, že také nově „dozdobenou“ poutači eskortních podniků).

Přeneste se do 30. let

Jiné Rosenbergovy stavby se nacházejí vesměs v katastru Holešovic-Buben. Jsou to činžáky v ulicích Letohradské 52, Schnirchově 29, Antonínské 4–6,U Průhonu 16 a na Ortenově náměstí 9–10. Charakteristickými znaky jsou pásová okna v ocelových rámech, střešní terasy u bytu majitele v horním patře, originálně řešená balkonová nebo lodžiová zábradlí z perforovaného plechu, výklopné dřevěné žaluzie nebo luxusní vestibuly. 

Dům v ulici Milady Horákové, kd ekdes sídlí Erhartova cukrárna

V tomto směru vynikají především dva domy v Antonínské ulici (mimochodem sousedí s domem, který projektoval Rosenbergův učitel Gočár). Unikátní je i dodnes perfektně zachovalá (a nedávno citlivě opravená) Erhartova cukrárna v Hanákově domě v ulici Milady Horákové s původními vitrínami, opaxitovými obklady, pultem, zrcadly, telefonním boxem i výsuvnými markýzami. Dáte-li si v cukrárně kávu a dortík, můžete si připadat, že jste se vrátili v čase do 30. let. 

V roce 1938 odchází architekt Rosenberg před rasovým útlakem do Londýna. Tam zakládá později mimořádně úspěšný ateliér YRMs F. R. S. Yorkem a C. S. Mardallem, který se zabývá zejména projekty univerzitních kampusů, ale společně se známým americkým architektem finského původu Eeroem Saarinenem navrhl také ambasádu USA v Londýně. 

Mimochodem, na konci 60. let pomáhá starý pán jistému mladému emigrantovi, který tehdy přichází do britské metropole. Jmenoval se Jan Kaplický... V roce 1988 otiskuje časopis Československý architekt rozhovor, který s Rosenbergem vedl Vladimír Šlapeta. Eugen Rosenberg zemřel v Londýně o dva roky později.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.