Pojetí výstavy je netradiční. V hlavním sále tvoří dominantu prostoru stylizovaná hlava architekta, do níž může návštěvník vstoupit nebo jen zvenku sledovat hru světel a projekcí s hudebními efekty. Na stěny jsou promítány práce studia, v předsálí jsou umístěny panely s návrhy a realizacemi.
Rozmařilá architektura Atelier 8000 má za sebou řadu významných staveb na mnoha místech. V jihočeské metropoli k nim patří jednoduchý kubus Státní vědecké knihovny z let 1989–1993 nebo zvlněná fasáda Československé obchodní banky z následujícího roku, která otvírá poněkud divoké období tvorby studia, poznamenané dekonstruktivismem – jedním ze soudobých architektonických směrů, ovlivněným dílem filozofa Jacquese Derridy.
Dekonstruktivismus pracuje s výraznými, často kontrastními tvary a formami, které někdy záměrně působí až chaoticky, jak je patrné na tvorbě jeho nejznámějších protagonistů Franka Owena Gehryho a Zahy Hadid. Atelier 8000 byl v té dekádě naším nejspíš prvním a nadlouho nejvýznamnějším reprezentantem tohoto expresivního stylu, jakkoli se tomu zařazení autoři brání. Sám Střítecký komentuje dynamické tvary budovy jako „přetlak, radost ze života a to vše expresivně přeneseno do hmoty“.
Podobně rozmařile působí dvorní přístavba České advokátní komory z poloviny 90. let, jež sídlí v cenném Schirndingovském (nebo také Kaňkově) barokním paláci na nároží Národní třídy a Mikulandské ulice na pražském Novém Městě. To, co je divákovi při pohledu z ulice zcela ukryto, je však materiálově i tvarově kontrastní: skleněnými deskami opláštěné hranoly, z nichž jeden je vykloněn tak, že svírá s nádvořím ostrý úhel, nebo robustní ocelová konstrukce, částečně přiznaná na průčelí dvorního traktu.
Nová Stará celnice
V další – odtud nepříliš vzdálené – realizaci na náměstí Republiky, jíž je přestavba a dostavba budovy bývalé Staré celnice, autoři už intervence neskrývají a expandují do prostoru za budovou (pravda, poněkud ukrytého ve slepé uličce mezi blokem domů při Hybernské ulici a navazujícím Swéerts-Sporckovým palácem). Při pohledu z náměstí Republiky je však nová partie, již tvoří vyvýšená část administrativy vestavěné do nádvoří, nepřehlédnutelná. Jak je pro tvorbu Krupauera a Stříteckého rovněž typické, i zde se objevují záměrně odkryté technicistní detaily. To vše je zajímavý, ale provozně poněkud náročný experiment a není bohužel divu, že část unikátního interiéru už vzala za své.
Chata na rybníčku v jižních Čechách u Dobčic (2009)
V následující dekádě dochází k určitému zklidnění, jak je patrné na další výrazné pražské stavbě: budově Eurotelu při výpadovce na Brno v katastru Michle. V rámci zástavby administrativními objekty tzv. BB centra tu postupně vyrostly hranoly, projektované většinou ateliérem Aulík+Fišer.
Ta úplně první budova A je však dílem Atelieru 8000. Na první pohled upoutá především předsazená ocelová konstrukce s šikmými ocelovými prvky a také modro-červená barevná kombinace skleněného pláště, která prostupuje i interiéry. I uvnitř budovy hraje významnou úlohu hra se světlem. Snad se tady autoři inspirovali spoluprací se světoznámým francouzským architektem Jeanem Nouvelem, s nímž se podíleli na projektu centra Zlatý anděl na Smíchově i na dalších – bohužel už nerealizovaných návrzích (naposledy na invenční studii zástavby Masarykova nádraží).
Další nepřehlédnutelnou stavbou, dokončenou v roce 2009, je Factory Office Center na pražském Smíchově naproti nádraží, kde je poněkud tvrdý ráz fasády záměrně romantizován tvarově rozevlátými slunolamy v horní partii, které připomínají netopýří křídla. Hezkou hříčkou je i stylově kontrastní „jeskyňovitý“ vstup do stanice metra v parteru, provedený v jedovaté žluto-fialové kombinaci.
Voda, dřevo, kameny
Výstava představuje i projekty rodinných domů, u nichž opět často hraje roli výrazná barevnost. Platí to jak pro drúzu vilek na pražské Hanspaulce, zřetelně patrnou v panoramatu Dejvic, kde bílé omítky doplňují „mondrianovské“ akcenty modré, žluté a červené, tak i pro pražskou vilu Arwen, jež připomíná abstraktní plátna holandského malíře ještě více. O to překvapivější je proto pro návštěvníka intimnější etapa tvorby studia, zejména práce Jiřího Stříteckého – totiž jeho prosté dřevěné chaty na rybnících, spojené s drobnou architekturou sestavenou z kamenů a dřev a zcela přirozeně zapadající do přírodní scenerie.
Vztah kvodě se projevuje i v četných návrzích staveb pro povodí Vltavy. Mnohé z díla Atelieru 8000 ovšem zůstalo jen na papíře, jako kulturní centrum Slavie zamýšlené pro České Budějovice nebo invenční projekt do soutěže na Velké egyptské muzeum v Gíze (s arch. Radko Květem, 2002). To vše a mnoho dalšího, zejména vzpomínky na nevšední Stříteckého osobnost od jeho přátel a spolupracovníků, je obsaženo v rozsáhlém, 230stránkovém katalogu s názvem Jiří Střítecký – Atelier 8000, který je možno na výstavě zakoupit.
A na závěr nechám stranou suchý komentář a připojím jedno osobní vyznání. Jirka Střítecký byl můj vrstevník, ale studovali jsme každý jinde – já v Praze, on v Brně. Seznámili jsme se až na počátku 90. let. Poznal jsem v něm mimořádně nadaného, citlivého a zásadového člověka s mnoha zájmy, velkou fantazií a elánem, který by mu mohli ostatní závidět. Jeho smrt byla také pro mne mimořádnou ztrátou. Naštěstí jsou tu četné stavby, které zůstávají…
