Lidovky.cz: Předchozí kniha Slečny na první pohled upoutala růžovou obálkou. Jejího originálního zpracování si všimli i odborníci, kniha proto patřila mezi oceněné v soutěži Nejkrásnější kniha roku. Nyní vydáváte knihu Měj ráda sama sebe, která má rovněž potenciál zaujmout designovým zpracováním.
Projekt Měj ráda sama sebe vznikl tentokrát impulsem fotografky Dity Pepe, která se rozhodla ve své další práci zabývat tématem sebepřijetí žen. Od počátku věděla, že chce pracovat s fotografií jako nástrojem terapie. Do projektu oslovila ženy různého typu - jak ženy ocitající se v krizi, ženy se společenským, zdravotním nebo ekonomickým hendikepem, tak ženy úspěšné, své přítelkyně. Ve spolupráci s módní návrhářkou Ladou Vyvialovou, makeup artistkou Evou Legutovou a kadeřnickým týmem Františka Letala umožnila ženám zažít proces vnější i vnitřní proměny, který zachytila fotoaparátem. Má práce na projektu pak spočívala ve zmapování hodnot, které ženy v různých životních situacích vyznávají. Dotýkali jsme se témat, jako je láska, štěstí, dokonalost nebo výjimečnost.
Kniha Měj ráda sama sebe má například na vnitřní straně udělané desky ve stylu...
Lidovky.cz: Jak koresponduje obsah knihy s jejím grafickým zpracováním?
Ke spolupráci na knize přizvala Dita opět knižního grafika Milana Nedvěda, jehož výtvarný návrh naší předchozí knihy Slečny přispěl k jejímu úspěchu. Přestože měl Milan i tentokrát volnou ruku, několik věcí bylo jasných předem - třeba to, že si fotografická publikace žádá vzdušnost a velkorysý prostor, kvalitní papír, opět výjimečnou podobu, která bude korespondovat s obsahem.
Milan proto začal pracovat s větším formátem, aby se do knihy dostala ne zvětšenina, ale přímo fotografický kontakt snímku ve formátu 1:1, a byl tudíž maximálně autentický, dopřál knize ruční práci u knihaře díky volbě otevřené knižní vazby šité jemně modrou nití, ale především vybral na desky zrcadlový papír. Já sama jej interpretuji tak, že čtenář nebo čtenářka se nejprve zhlédnou v titulním zrcadle s pocitem očekávání. A když knížku prohlédnou a dočtou, podívají se do zrcadla na jejím konci podruhé, proměněni, stejně jako ženy, které si Dita vybrala. V neposlední řadě musím zmínit, že výrazným grafickým prvkem vycházejícím z námětu projektu je název knihy, který Dita schválně vybrala tak, aby byl zároveň osobním poselstvím všem čtenářům.
Lidovky.cz: Náročnost originálního zpracování knih bylo jedním z důvodů, proč jste si založila vlastní vydavatelství?
Ano. Chtěli jsme vydávat obsahově i graficky ambiciózněji pojaté knihy a vlastní vydavatelství pro nás představovalo svobodu, kterou de facto limitují vždy pouze peníze, které vydavatel na knížku buď má, nebo nemá. Mohla by tu platit logika - když mám na knihu menší rozpočet, vydávám je v menším nákladu, protože raději investuji do kvality než kvantity. Zároveň však musím upozornit na fakt, že čím méně knih nechám vyrobit, tím víc se prodražuje každý dílčí kus. Roli v tom hrají vysoké vstupní náklady, které se s větším počtem vytištěných knih snižují.
Ideálem je samozřejmě vydávat hodně krásných a vysoce kvalitních knih, které jsou ve výsledku cenově dostupnější zákazníkům, ale nesmíme zapomínat na důležitý faktor ochoty jedince investovat do uměleckého díla. Asi by mě hodně mrzelo, kdyby mi v obýváku postávalo pár tisíc knih. Naše knihy proto raději vydáváme v limitovaných kolekcích. Jednak jsou exkluzivnější a milovníci krásných věcí je ocení, jednak se nám díky tomu daří získávat zpět prostředky vložené do jejich výroby.
Lidovky.cz: Dlouhodobě spolupracujete s jednou z nejvýznamnějších českých fotografek současnosti Ditou Pepe. V její práci se také hodně zrcadlí ženská tematika, předpokládám tudíž, že vaše spolupráce není čistě náhodná. Jak jste se daly dohromady?
S Ditou mě seznámila naše společná kamarádka, harmonikářka Krystyna Skalická, za což jsem jí nesmírně vděčná. Ditinu fotografickou práci jsem znala od konce devadesátých let. Musím přiznat, že mě od začátku fascinovala, ale ze zcela prostého důvodu - strašně mě rozčilovalo, že je na každé fotce, kterou fotí. Tahle emoce však zapříčinila, že jsem Ditu začala sledovat (a chápat) a v době, když jsem pracovala na Slečnách, na ni jednou s Krystynou padla řeč. Zážitky z psaní Slečen byly tak silné, že jsem okamžitě věděla, že je Dita přesně ta fotografka, která porozumí tomu, co chci knihou říct. Krystyna pak zvedla telefon a Dita se spoluprací souhlasila. Dala si jen jedinou podmínku. Když už na knize budeme pracovat pár let, tak pak musí vyjít ve speciálním grafickém ztvárnění. A to už byl jen krok k tomu založit si vlastní vydavatelství.
Fotografka Dita Pepe se dlouhodobě zabývá ženskou tematikou. Stejně tomu tak...
Lidovky.cz: Podle jakého klíče vybíráte hrdinky svých knih? A jak náročné je oslovit cizí ženy s tématem často choulostivým?
Myslím, že klíčový pro výběr našich hrdinek je jejich příběh, potažmo zázemí, ze kterého pocházejí. Oslovit ženy nám pomáhají většinou lidé, kteří nám je buď vytipují, nebo doporučí, a stávají se tak jakýmsi garantem vzájemné důvěry tvůrce a osloveného jedince, což velmi ulehčuje začátek spolupráce. Jinak já jsem se naučila ptát se na všechno, co mě zajímá. Třeba se omluvím, že následující otázka bude zcela nevhodná, že na ni žena nemusí odpovídat, že ji možná urazím, ale prostě se pak normálně zeptám. A dostanu upřímnou odpověď. Myslím, že lidé, kteří souhlasí s tím, že nám řeknou svůj příběh, jsou připraveni na to, že se budeme ptát i na hodně osobní věci.
Lidovky.cz: Připravujete už další projekt? O čem bude, zase o ženách?
Na podzim chystáme knihu Intimita. Ženy, které v ní vystupují, otevírají důležitá osobní i společenská témata. My Češi jsme na jednu stranu velmi tolerantní a chápaví, ale jen dokud se nás nějaké citlivé téma nedotkne osobně. Kniha Intimita má apelovat na naše pokrytectví. Říkám na naše, protože i já sama se mám nad čím zamyslet. Poselstvím knihy je, abychom nezapomínali na to, že člověk je především lidská bytost, za kterou stojí její příběh, který z ní udělal to, kým je.
Lidovky.cz: Jakou formou bude intimita zpracována?
Kniha Intimita je koncipována jako literární dokument, ale zároveň jako můj a Ditin psaný a fotografický deník. Abych byla s tím pokrytectvím konkrétní - jsem prototyp klasického esemeskového dárce mnoha charitativních projektů, ale trvá mi měsíce vystoupit z vlastní komfortní zóny a jít se angažovat osobně. Dárcovstvím odčiňuji špatné svědomí, že si teď už neumím udělat tolik času jako dříve na věci, které jsou v životě skutečně důležité, na milosrdenství, osobní účast, soucit. Peníze jsou odpustkem. Hezky o tom píše profesor Zygmunt Bauman v rozhovoru pro naši knihu Měj ráda sama sebe.
To pokrytectví se projevuje i jinak. Chceme být vidět, když pomáháme hendikepovaným, ale ne, když vycházíme z bordelu. Mnohdy opouštíme přátele, kterým se stane nějaká tragédie, protože jejich bolest nepasuje do našeho vysněného světa. Mohla bych ještě chvíli pokračovat. Ano, i já jsem selhala v mnoha ohledech. Chtěla bych pochopit proč. Snad že to má co do činění s našimi stereotypy. Takže se v nich teď s Ditou zase po Slečnách vrtáme. Pokud vše dobře dopadne, vrhne se Milan na grafickou podobu Intimity každým dnem. S Ditou jsme teď na něj vychrlily pár nápadů, které jsme nasbíraly v brněnské tiskárně Helbich. S knihou jdou dělat tak úžasné věci! Takže se už nemůžeme dočkat, až ji vypravíme do světa. Snad nám ty naše nápady Milan moc neseškrtá!
Kniha Měj ráda sama sebe je plná fotografií od Dity Pepe. Publikace má...
Lidovky.cz: Co jste se o ženách dozvěděla? Jaké jsou Češky, dáli se to říci?
Nevím, jestli je to náš typický rys, ale mám pocit, že Češky mají podvědomou touhu odvyprávět svůj životní příběh. Já taky.
Lidovky.cz: Přestože se zabýváte ženskou tematikou a první kniha byla růžová, rozhodně nejde o žádné harlekýnky. Naopak některé osudy hrdinek byly dost syrové. Je těžké pro takové příběhy najít čtenáře?
Zatím mohu hovořit jen o Slečnách, knížku Měj ráda sama sebe zatím jen předprodáváme na Hithitu a do distribuce půjde až za pár dní. Ale náklad Slečen se nám podařilo téměř celý vyprodat a z knihoven mi píšou, že se na knihu čeká v pořadníku. Těší mě to a říkám si, že už třeba mají lidé dost prvoplánových scénářů sloužících jako vata mezi dvěma reklamními bloky - trochu teď plivu sama na sebe, protože reklama mi vydělává na nájem. Že třeba mají zájem o nahlížení světa optikou druhého člověka. Protože o to nám jde - nabídnout pohled jedince, jehož druzí na základě jeho statusu hodnotí. Mohla bych tu vystřihnout přednášku z masové komunikace, jak moc už podléháme médiím, jak rezignujeme na vlastní zkušenost, jak se nám snižuje obranyschopnost vůči záplavě nepodstatných informací, jak je proto důležité dát příležitost názoru skutečných lidí. Ale nebudu to už natahovat.
Kniha Slečny upoutala na první pohled růžovou obálkou.
Lidovky.cz: A jelikož v Česku vládnou výprodeje a levné věci, ocení čtenáři náročnost zpracování knihy a její estetickou povahu? Jaké s tím máte zkušenosti?
Myslím, že je důležité říct, že cenu knihy tvoří mnoho složek a částka, kterou zákazník platí, se dělí namátkou mezi autora, fotografa, retušéra, korektora, editora, grafika, DTP operátora, tiskaře, distributora, knihkupce, vydavatele, skladníka, šoféra kamionu rozvážejícího knihy po celé republice, ale i stát. Něco stojí papír, něco fotografický materiál, prodaná knížka platí i elektřinu v knihkupectví nebo pronájem skladu. Proto nejsou knížky úplně nejlevnější artikl. Ale tím, že se část produkce snažíme rozprodat předem prostřednictvím crowdfundingu, šetříme určité náklady na výrobu a distribuci, a knížka tak může být o to levnější.
Ale jak jsem již psala na začátku, knížky vydáváme vždy s mírou. Myslím, že se nám zatím celkem daří odhadovat zájem cílové skupiny, která dokáže ocenit estetickou hodnotu našich knížek a která se rozhodne si je také pořídit. A za co jsem nesmírně ráda, jsou české knihovny, které naše knihy zpřístupňují i těm, kdo si nemohou dovolit investovat do umění. Přitom zrovna taková investice do uměleckého artefaktu může být pro zákazníky uměřená, když si uvědomí, kolik v obchodě přeplácí třeba za značková trika vyráběná v zemích třetího světa. Chápu, že do knížky se člověk neobleče. Ale na rozdíl od trika bude hodnota jím zakoupeného uměleckého artefaktu s lety stoupat. Pořídit si domů originální autorské dílo je prostě hodně dobrá investice.
