Lidovky.cz: Jak jste se dostala k natáčení fashion videí?
Stalo se to zcela spontánně. Zhruba před třemi lety mě oslovil kamarád, zd abych mu nepomohla natočit video o jeho rockové kapele. Zamilovala jsem si celý produkční proces. Nato mě začalo více zajímat právě video jako forma umění. Následně jsem natáčela videa zachycující mé oblečení. Naučila jsem se video stříhat a ten moment, kdy jsem se začala věnovat každému jednotlivému záběru, se to stalo.
Lidovky.cz: Kde hledat počátky fashion videí? Fenoménem se stávají až v posledních letech.
Kostýmy a móda obecně byly vždy velice důležitou složkou natáčení. Již ve dvacátých a třicátých letech minulého století mělo americká kinematografie silný vliv na módní trendy a vlastně doposud móda a film nemohou existovat jeden bez druhého.
První fashion filmy lze najít v práci Erwina Blumenfelda v padesátých letech, stejně tak jako u Guy Bourdina v šedesátých letech. Ale je pravdou, že ta pravá fashion videa dosáhla velké popularity ani ne před deseti lety. Podle mě je to ovlivněno silnou konektivitou s technologickými změnami, internetem a tím pádem i změnou v mezilidské komunikaci a rychle přibývajícím počtem módních návrhářů.
Technologické změny ve filmovém průmyslu způsobily, že natáčení je mnohem dostupnější. Už není třeba velkých kamer, stačí jen kamera DSLR, která je snadno dostupná. To samé platí o celém procesu zpracování, který je snazší a rychlejší než dříve.
Internet výrazně ovlivnil způsob, jak dělat byznys a interagovat. Celý proces komunikace se změnil. Víc než slova se používají obrázky a videa. Všechny video platformy a sociální sítě nám umožňují sdílet obsah s publikem rychle, efektivně a dosáhnout a dostat se tak milionům lidi najednou.
A nakonec velké značky utrácejí stovky tisíc dolarů na drahé filmy, kampaně a módní přehlídky, přičemž právě rychle přibývající noví a noví designéři nemají dostatek peněz pro tradiční způsobe prezentace a reklamy, koukají se proto po alternativních způsobech, jak předvést svoji práci. Zároveň ale věřím tomu, že nejen finanční důvody vedou mladé návrháře k fashion videu. To je totiž samo o sobě vzrušujícím nástrojem, které dává designérům velice kreativní možnosti, jak se vyjádřit.
Lidovky.cz: A co finanční stránka, vyjde fashion video levněji než klasická módní přehlídka?
Fashion film můžete natočit s malým rozpočtem. Samozřejmě také existují filmy, které vznikly za více než sto tisíc eur. Ale na druhou stranu při dobré spolupráci mohou být náklady významně menší než celá módní přehlídka. Spíš je to o tom, že u fashion videí je výhodou hlavně to, že celý proces tvorby včetně nákladů může být kompletně pod kontrolou. Když je člověk kreativní a nápaditý, náklady se snižují.
Lidovky.cz: Jaká je výhoda fashion videa oproti klasické módní přehlídce? A má takovýto film nějaké limity?
Fashion film a módní přehlídka mají jiný účel. Přehlídka je živá událost se zažitými tradicemi, kde je cílem ukázat novou kolekci divákům, potenciálním zákazníkům a klientům. Fashion film naopak málokdy ukazuje celou kolekci. NA druhou stranu lépe umí pracovat s atmosférou, umí vtáhnout publikum do děje, dobře jím lze zpracovat značku, její historii a vizi. Fashion video je mocný doplněk ve světě značek, image a autority. Pomáhá udržet značku relevantní. Takže módní přehlídka a fashion video nejsou skutečnými konkurenty. Alespoň ne zatím. Je to spíš jako jít na rockový koncert, ale přitom si také užívat vlastní muziku v pohodlí domova. A jestli jsou nějaké limity ve fashion videu. Chtěla bych si myslet, že ne. Technologie se tak rychle vyvíjí, že není čas stanovit pravidla či nějaké limity.
Lidovky.cz: Zkušenosti v módním průmyslu jste nabírala například od Alexandera Wanga v New Yorku. Návrháře, který je aktuálně hodně v kurzu. Co jste se od něj naučila?
New York je skutečně město s vlastním šíleným rytmem. Byla to pro mě velice inzenzívní zkušenost. Alexander Wang je velká společnost a já tma přišla v době, kdy se Wang stal kreativním ředitelem značky Balenciaga, takže to bylo hodně vzrušující. Momentálně jsem na stáži u Viktora a Rolfa v Amsterdamu.
Když člověk studuje módní tvorbu, nemůže si uvědomit, jak moc komplexní celé odvětví je. Neustále jen slyší, jak je to těžké, dokonce o tom všude čte, ale všechno je to vlastně zcela jiné, než když si to přímo prožije. Tedy všechna ta stádia od navrhování, vývoje, produkce až po prodej kolekce. Moc mne ohromilo, jak dlouho trvá a kolik lidí se podílí na vývoji každého jednotlivého kusu oděvu. Každá věc je dokonale promyšlená od tvaru až po barvu nitě v podšívce.
Jasně, uvědomit si, že navrhuju, aby to mohla chtěl nosit konkrétní člověk, změní můj přístup k celé práci. Designér nestaví pomníky, ale navrhuje oblečení a to je rozdíl. Je to samozřejmě balanc mezi kreativitou a funkcionalitou a já vidím, že dobrý návrhář umí oboje.
Další důležitou věcí, kterou jsem se naučila, je fakt, že být módním návrhářem není jen o tom, strávit veškerý čas v ateliéru a šít krásné šaty, ale jít ven a učit se, zjistit, co je kolem. Být zvědavý. Svět je plný kreativních lidí a věcí hodných k objevení, není proto důvod limitovat své návrhy a design pouze na vlastní dovednost. Důležitá je i spolupráce. Být otevřený je podstatné.
Lidovky.cz: Působíte kromě Prahy i v Londýnu či New Yorku. Vnímáte jisté rozdíly k přístupu k módní tvorbě v těchto místech?
V Praze nejsou žádní lídři světové módy, takže je těžké srovnání s Londýnem či New Yorkem. Nevím, jak to popsat, ale New York je víc praktický jistý způsobem, ve srovnání s Londýnem či Paříží. Londýn je pokrokový, inovativní, občas přitažený za vlasy, ale vždycky fascinující. Proto to tam miluji. Je tam mnoho mladých designérů, kteří se nebojí vyjádřit sami sebe, být originální a extravagantní. Myslím, že je to o historii každé dané země.
Mě baví i čeští návrháři a umělci. Mám ráda jejich autenticitu, občas je velice naivní a sladká, jindy zase temná až dráždivá. Je tu mnoho zajímavých úhlů pohledů a hlavním faktem zůstává, že móda je tu dost odlišná. Není tu takový ten mainstream, který je cítit v jiných městech. A to si myslím, že je dobrá věc. Kdykoliv jsem v Praze, snažím se spolupracovat s českými designéry na filmových projektech.
Lidovky.cz: Můžete prozradit, zda existuje nějaká základní esence úspěchu fashion videa. Co by mělo obsahovat? Funguje to stejně jako žánry v klasickém filmu?
Je tu jedno společné pravidlo a to jak pro klasický film tak pro fashion video, měly umět strhnout naši pozornost, vtáhnout nás a vzbudit nějaké emoce, přičemž emoce jsou klíčové. Ne jen proto, že něco cítíme, reagujeme a fascinuje nás to. Prostě když najdu na internetu něco, co mě zajímá? Sdílím to přeci. A o tom by to mělo být. Emoce jsou i u počátku komerčního úspěchu.
Nyní je to jen a jen na designérovi, režisérovi nebo komukoliv, jak rozhodne o tom, jak přitáhnout divákovu pozornost. Může to být zajímavá narace, dechberoucí efekty, podmanivá esej nebo dokumentární styl.
To, co je zcela rozdílné mezi fashion videem a klasickým filmem, je střih. Ve střehu nejsou žádné limity, proto je to také ta nejzajímavější část, která mě nejvíce baví. Střih je totiž hlavním adeptem na základní esenci filmařiny. Bez střihu je film spíš divadlo či jen hrubé fotky. Střih tak poskytuje fashion videu neskutečné možnosti. Vlastně dobrý střihač může udělat i opravdový bonbonek se dvěma či třemi záběry.
Jinak si ale nemyslím, že existuje jasný recept na cokoliv a možný by ani neměl být. Existují pouze klišé a stereotypy, která nás brzdí, ale které snadno rozpoznáme. Klišé jsou nudná, líná a manipulativní. Být kreativní, otevřený, nadaný a mít názor a podobně je to, co znamená, protože to nás táhne dopředu a činí naše životy všestranné.
