Dušan Samo Jurkovič se narodil v roce 1868 v Turej Lúke. Studoval v Budapešti a Vídni, kde byl na státní průmyslové škole žákem Camilla Sitteho. V Turčianském Sv. Martině se u stavitele Bully seznámil s principy lidové architektury.
Poté pracoval u vsetínského stavitele Michala Urbánka a podílel se na přípravě Národopisné výstavy v Praze 1895, kde poznal mimo jiné malíře Mikoláše Alše. Když pak získal zakázku na návrhy interiérů pro školu Vesna v Brně, usadil se v moravské metropoli. Vše, co nastudoval a v praxi vyzkoušel, pak vtělil do svých staveb, jež byly ceněny už v době svého vzniku.
Chata, mlýn a pila
Kladný ohlas měly již jeho Pustevny na Radhošti (viz Orientace LN, 29. 3. 2014) z let 1897–1899, o nichž vycházely články nejen doma, ale i v prestižních zahraničních časopisech a publikacích. Následovala křížová cesta na Hostýn, Národní dům ve slovenské Skalici a první etapa budování lázní Luhačovic. Souběžně probíhaly realizace na Náchodsku: chata na Rezku, přestavba mlýna Peklo a adaptace zámku v Novém Městě nad Metují.
Z téže doby pochází i Jurkovičova vlastní vila v Brně a některé další práce, jako Náhlovského dům v Praze-Bubenči nebo adaptace domu s ateliérem pro malíře Jožu Uprku v Hroznové Lhotě. Tuto éru ukončují válečné vojenské hřbitovy v Haliči a Jiráskova chata v Dobrošově, postavená až po první světové válce.
Bartelmusova chata na Rezku z let 1900–1901.
Nejstarší ze staveb Náchodska, chata na Rezku, pochází z let 1900–1901 a byla zbudována pro podnikatele Roberta Bartelmuse, s nímž se mladý architekt seznámil v brněnském Klubu přátel umění (a později se oženil s jeho dcerou Boženou). Inspirací ke stavbě byly obdivované Pustevny – a dřevěný dům s bohatou dekorací v lidovém stylu a příznačnou výraznou barevností se radhošťským stavbám také velmi podobá. Na průběh stavebních prací dohlížel Jurkovič osobně a v domě později často bydlel. Poněkud zchátralý objekt prošel před několika lety kvalitní rekonstrukcí a je dnes v soukromých rukou.
Další Jurkovičovou stavbou v okolí Náchoda je adaptace mlýna a pily v romantickém údolí řeky Metuje. U jednoho z jejích přítoků, potoka Olešenky, stával již v 16. století mlýn zvaný Pekelec. Ten získali v roce 1908 náchodští podnikatelé a mecenáši bratři Josef a Cyril Bartoňové a nechali jej v následujících dvou letech Jurkovičem přestavět v pro něj typickém romantickém stylu. Vznikla tak Bartoňova útulna Peklo s možností ubytování pro turisty a stylovou restaurací.
Architekt budovu doplnil o různé přístavby a dekoroval v secesním stylu, využívaje opět motivů lidové architektury i atributů mlýna – najdeme tu například stůl zhotovený z mlýnského kamene nebo kola od vozů na střeše. Stavba slouží svému účelu dodnes a je oblíbeným turistickým cílem. Zachovala se prakticky v původním stavu včetně interiéru restaurace, celkový dojem však poněkud kazí její bezprostřední okolí s různými stánky a cedulemi, což je obdobný případ jako u chat na Radhošti.
Jiráskova chata na Dobrošově
Pozdní Jurkovičovou realizací v tomto regionu je vyhlídková Jiráskova chata na Dobrošově, 624 metrů vysokém kopci nedaleko Náchoda. Na rozdíl od Pekla zaujímá dominantní polohu s krásnou vyhlídkou do okolní krajiny.
Stavba měla složitý osud. Od roku 1895 stávala na jejím místě malá turistická útulna s vyhlídkovou věží, jež se stala oblíbenou atrakcí. Zřejmě z popudu bratří Bartoňů zadal Klub českých turistů v roce 1910 Jurkovičovi přestavbu objektu, která měla zvýšit jeho kapacitu: „Už roku 1910 se jedná s Dušanem Jurkovičem… a konečně je rozhodnuto: vystavět půvabně členěnou, šindelem krytou, na kamenné podezdívce rozloženou, účelně zařízenou rozhlednu, jejíž šestihranná pásovitá věž se širokým dřevěným ochozem bude zdobiti vrchol památného Dobrošova,“ píše se v dobové literatuře.
Jiráskova chata s rozhlednou na Dobrošově (projekt 1912, realizace 1921–1923).
Projekt z roku 1912 však mohl být realizován až po skončení světové války, kdy byla vypsána veřejná sbírka. Stavět se začalo v roce 1921, o dva roky později byla chata s rozhlednou dokončena a za osobní účasti spisovatele Aloise Jiráska slavnostně otevřena veřejnosti. V nedávné době prošla rekonstrukcí a turisty vítá i dnes. Její architektura je však podstatně střízlivější, než je tomu u Bartoňovy útulny.
Později, ve 30. letech, byla chata rozšířena o dostavbu, navrženou náchodským rodákem a profesorem brněnské techniky Adolfem Erbenem. A byli to opět bratři Josef a Cyril Bartoňové, kteří zadali Jurkovičovi další významnou zakázku. Tou byla adaptace nové akvizice rodiny, zchátralého zámku s parkem v Novém Městě nad Metují. Této v kontextu Jurkovičovy tvorby velmi významné zakázce je však třeba věnovat větší prostor, proto se k ní vrátíme v příštím díle.
