Lidovky.cz

Grafici: Filmový a kulturní plakát nezemřel, sociální sítě ho posilují

Design

  8:08
Jak se dělá filmový plakát a proč na něm dneska nejčastěji převažují jen strnulé tváře herců a hereček? A jak vypadá secondhandové papírnictví? V rozhovoru pro Lidovky.cz odpovídají grafičtí designéři Sára Bergmannová a Tomáš Brychta ze Studia Divize a uskupení Reformát. Společně dělali plakát k ceněnému filmu Domácí péče a od pondělí se představí v rámci Czech Design Weeku na Staroměstském náměstí v Praze.

Ukázky z prací Studia Divize a Reformát. foto: Studio Divize a Reformát

Lidovky.cz: V portfoliu máte řadu plakátu na nejrůznější kulturní akce. Nejsou plakáty v době sociálních síti už pase?

TB: Myslím si, že naopak sociální sítě pomáhají vytvářet další platformu, kde se mohou plakáty prezentovat a rozšířit se tak rychleji k většímu spektru lidi, kteří se na těchto sociálních sítích vyskytují. Naši tvorbu rozhodně ovlivnilo společné studium v ateliéru Grafický Design 1 na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purykně v Ústí nad Labem pod vedením prof. ak. mal Karla Míška, Ph.D., jež se nepřímo zaměřuje na tvorbu autorských plakátů, proto nám je médium plakátu tak blízké a v našem portfoliu převažuje.

Studio Divize a Reformát tvoří tandem Sára Bergmannová a Tomáš Brychta.

SB: Sociální sítě a internet obecně umožňují okleštění informací, které by jinak museli na plakátě být. Plakát tedy dnes sociální sítě zjednodušují – může nést jen silný motiv, bez headline a třeba jen s odkazem na facebookovou nebo webovou stránku či s hashtagem.

TB: V minulém měsíci právě probíhal po Praze, Brně a v Plzni festival německy mluvených filmů Das Filmfest, kterému jsme pro letošní ročník vytvořili vizuální styl, a bez výlepu plakátů v ulicích města by to snad ani nešlo. Stále to má svůj osobitý charakter a sociální sítě jej nemohou nahradit. Určitě je důležité, aby tištěné materiály a jejich deriváty na sociální sítích spolu dobře fungovali jako celek a vzájemně se doplňovali – podstatný je ústřední motiv, který tyto dvě média spojuje a vytváří tak ve výsledku díky sociálním sítím ještě silnější komunikační prvek.

Lidovky.cz: Lze říci, co je pro dobrý plakát klíčové? Nebo co by dobrému plakátu nemělo chybět?

Oba: Obecně pro dobrý plakát, nejen filmový, je podle našeho názoru klíčová grafická zkratka. Plakát by měl být jednoduchý, obsahovat snadno zapamatovatelný, pochopitelný, působivý motiv, čitelnou typografii a komunikovat jednoduchou zprávu. Je velmi rozdílné tvořit filmový nebo sociální plakát, či plakát na filmový festival a výstavu.

Ukázky z prací Studia Divize a Reformát.
Ukázky z prací Studia Divize a Reformát.

Lidovky.cz: Naposledy jste dělali i plakát k filmu Domácí péče. Filmové plakáty současnosti jsou obecně hodně specifické, oproti výstavám a kulturním festivalům působí dost nudně. Nejčastěji jim dominují obličeje hlavních postav. Proč tomu tak je?

Oba: Je pravdou, že v současné době lidi zajímá, jací herci ve filmu hrají a tvoří hlavní motiv plakátu. Když se podíváme na filmové plakáty např. ze 60. a 70. let, byly řešeny úplně jiným způsobem, přestože fotografie již byla rozšířená. Byly více grafické, tvořeny různými kolážemi a často obsahovaly grafickou zkratku, které vycházela z koncepce filmu a dotvářela příběh samotného plakátu a plakát se stával samostatným uměleckým dílem. Vždy je to ale také ovlivněno samotnými producenty filmu, kteří ne vždy za každou cenu chtějí, aby bylo vidět, kdo ve filmu hraje hlavní roli, a který také samotné dílo (film) prodává. Kulturní plakáty mají naopak větší možnost jakési individuality a volnosti grafického přístupu, protože až samotná akce “prodává”. Tudíž lze pojmou vizuální styl více koncepčněji a volněji.

Lidovky.cz: Komerční trháky prý musí zdobit slavné tváře. Nakolik jde komerce a kreativa ruku v ruce nebo naopak proti sobě?

SB: Popravdě řečeno, plakát typu, kde se objevují slavné tváře, jsme dělali ve Studiu Divize poprvé – dostali jsme zde ovšem naprosto volnou ruku – jedinou podmínkou bylo, že plakát musí tvořit fotografie z filmu – výběr, typografie a celkový koncept plakátu pak záležel na naší kreativitě a vzájemné spolupráci a komunikaci s režisérem filmu, Slávkem Horákem. Výhodou pro nás také bylo, že jsme chystali plakáty a doprovodné propagační a tiskové materiály pro zahraničí distribuci tohoto filmu a oproti české verzi jsme se právě nemuseli držet hlavních filmových postav a jejich herců (Boleslav Polívka a Alenu Mihulovou), aby jimi plakát lákal na debutový film takřka neznámého režiséra, ale šli jsme spíše po dějové myšlence filmu.

TB: Ano, toto byla naše první realizace komerčního filmového plakátu, kde se objevují slavné a populární tváře – do té doby jsme dělali povětšinou autorské plakáty k filmům, které byli založené na jednoduché myšlence a byly čistě grafické.

Reformát můžete osobně potkat od 9. do 15. listopadu v Domě U Minuty na Staroměstském náměstí během Czech Design Weeku.

SB: Myslím si, že převážné záleží na zadavateli, jak se k samotnému vizuálu filmu postaví. Když si jako příklad vezmeme plakáty k českým filmům, jakými jsou Vratné láhve, či Pelíšky, ústřední motiv netvoří hlavní hrdina.

TB: Všimli jsme si, že pokud jde film do zahraniční distribuce, má samotný plakát několik různých podob. Pokud film zůstane na domácí scéně, je samozřejmě lákavé pro domácího diváka vidět na plakátu hlavní hrdiny a jejich herecké obsazení, ovšem pokud se film dostane do zemí, kde tito herci již známí tolik nejsou (obecně), je dle mého názoru vhodnější vybrat pro plakát dějovou část filmu a vizuálně ji zpracovat.

Oba: Jelikož byl film nominován na Oscara jako Nejlepší cizojazyčný film, tak pro tuto příležitost v současné době připravujeme další verzi plakátu a doprovodných tiskovin, kde jsme vybrali jako ústřední motiv tvář hlavní filmové postavy, Vlasty (Alena Mihulová), která vyhrála na KVIFF cenu za Nejlepší ženský herecký výkon, což bylo pro nás jedním z důvodů.

Ukázky z prací Studia Divize a Reformát.

Lidovky.cz: Který grafický návrh byl pro vás nejnáročnější a proč?

Oba: Nejnáročnější je v tuto chvíli odpovědět na tuto otázku. Každý návrh je individuální, rozdílný, nejen obsahem, ale také kdo ho například zadává apod. a liší se v náročnosti. Jelikož jsme mladé studio a z každé zakázky se stále učíme, v tom pozitivním slova smyslu jsou pro nás všechny nejnáročnější. Poprvé jsme řešili komplexnější vizuální komunikaci filmového festivalu, čímž byla pro nás tato práce nejnáročnější svým rozsahem, ale oproti tomu skoro dva roky pracujeme na nové identitě města, což pro nás bylo a stále je naopak časově nejnáročnější. Nedávno jsme třeba řešili redesign výtvarného časopisu Ateliér, kde bylo náročné vytvořit logiku jednotlivých rubrik v celkové struktuře časopisu. Opravdovou perličkou pro nás bylo vytvořit logotyp pro Reformát.

Lidovky.cz: Studio Divize kromě grafického designu tvoří i seskupení Reformát. Vytváříte originální diáře, sešit, bloky... Doménou je znovuvyužití papíru. Přezdíváte si second-hand paper shop. Jak jste s ek tomu dostali?

SB: Úplně původní impuls, zabývat se znovu využíváním papíru a vytvářet z něj další papírenské produkty, vychází z mé cesty na chalupu ke kamarádovi, který z půdy vyhazoval nepřeberné množství starých časopisů, které mě nadchly svoji grafikou a tak na delší dobu tvořili součást mého bytu. Jako grafická designérka jsme si také často uvědomovala, jak veliké množství papírového odpadu je, který produkujeme v polygrafickém průmyslu a který okolo nás obecně vzniká. Proto jsme začala uvažovat také nad tím, jakým způsobem ho dál recyklovat.

TB: Studio Divize sídlí ve stejném ateliéru jako Reformát a často tak dochází k vzájemné kooperaci těchto seskupení. Jako grafičtí designéři si uvědomujeme, kolik zbytečného odpadu se dá tiskovou produkcí vykázat a tak přistupujeme k zakázkám tak, aby se dal případně odpad využít v nových propagačních tiskovinách, který navrhneme.

Lidovky.cz: Chodíte kvůli tomu pro materiál do kontejneru nebo sběren? Kde hledáte ty největší „poklady“?

Oba: Mapu k podkladu samozřejmě neukážeme. Některé materiály dostáváme také od lidí, kterým se projekt Reformát líbí, za což jsme nesmírně vděční a velmi nás to těší. Takže jakýkoliv materiál, který se dá dále zpracovat a pro původního majitele už nemá využití a neví, co s tím dále, rádi přijmeme.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.