Nepořádek vedl designéra k vymyšlení nábytku ve formě stavebnice

Lidovky.cz: Původně jste se věnovali muzice, vyráběli jste syntetizátory. Teď na Czech Design Weeku představujete modulární nábytek. Můžete popsat, o co jde?

Ondřej Merta: Roste je stavebnice pro velký. Nechceme prodávat nábytek, prodáváme díly, ze kterých jde nábytek postavit. Samozřejmě přikládáme návod, podle kterýho jde postupovat, ale ten můžete klidně vyhodit. Myslím, že to, co je na Roste nejzábavnější, je zároveň nejtěžší komunikovat. To stavění samotný. Když si koupím skříň, postavím ji co nejrychleji. Chci skříň. Když stavím něco z naší stavebnice, nechci to dokončit, baví mě to měnit, vymýšlet, zpevňovat i estetizovat. Je to kreativní. Je to hra.

Vilém Duha: Je v tom taky vztah k ornamentu, lidovosti. A vztah k matematice, která pomohla vytvořit systém, který sedí a má ergonomické možnosti pro více typů nábytku. Taky potřeba znovuvyužitelnosti, auto-recyklace. Z prvotiny v podobě veletržního stánku jsme postavili pár stolů, potom zase regály, a.t.d. a snažíme se díly vyrábět tak, aby vydržely mnoho let.

Lidovky.cz: Jaká byla cesta od hudby k nábytku?

OM: Synťáky vyrábíme pořád. je to velká vášeň. dostali jsme se k nim jako muzikanti, kteří hledají jedinečný zvuk. hledali jsme nástroje, který by nám sedly nejenom zvukem, ale i třeba tím, jak se na ně hraje a kolik stojí. Když si člověk zvykne na to, že na nejlepší řešení si prostě musí přijít sám, haha, dá se to aplikovat na cokoli.

Současně jsme postupem času získali odvahu pouštět se do různých, né zcela prozkoumaných oblastí. Mám dlouholetýho kámoše Duhu. Mám na něm rád jeho přístup. Vždycky vymýšlí něco, co by mělo vyřešit problémy lidstva. Myslí ve velkým měřítku, větším než kdokoli, koho co znám. Našel jsem u něj na stole model nábytku. V podstatě skicu a pár velkých dílů. Bylo jasný, že to vyřeší další odvěký problém.

VD: Přesně tak, odvěký problém, i když v tomhle případě braný z čistě osobního hlediska. Takže v tomhle případě se to měřítko týkalo spíše hromady věcí, kterou jsem chtěl uložit do něčeho, co funguje, a bude mě to i bavit a oblažovat. Takže u mě cesta nevedla od hudby, ale od nepořádku.

Lidovky.cz: Podobný koncept jste již představili před časem na veletrhu v Německu, kde jste dostali od amerického blogu cenu za nejlepší instalaci. Máte s nábytkem větší ambice i do zahraničí?

VD: Veletrh ve Frankfurtu byl skvělý impuls pro to, vytáhnout na světlo světa nápad, který vznikal několik měsíců před tím jako boční aktivita. A byla to odezva, kterou jsme tam dostali, co nás popohnalo zas o kus dál. K tomu abychom udělali tu spoustu práce, a mohli se představit tady na Czech Design Weeku. Na zahraničí ještě nestíháme myslet, máme startovací čáru a uvidíme kam nás zavede.

Lidovky.cz: V Brně jste si letos otevřeli svůj první obchod se synťáky. Prezentuje se nejen jako obchod, můžete to představit?

OM: Je to taková herna pro velký. Většinu nástrojů co tam máme si nemůžete vyzkoušet v žádným jiným obchodě u nás a vlastně ani ve většině okolních zemí. Kupují se podle videí na netu. Děláme workshopy a umíme poradit. Teď jsme začali dělat takový holčičí středy.

Roste DESIGN je stavebnice pro dospěl, jak říká její návrhář Vilém Duha, který je součásti skupiny BASTL zabývající se syntetizátory.

Lidovky.cz: Stejně jako výroba synťáku i modulární nábytek Roste je jako stavebnice. Baví vás hrát si? Respektive to vypadá, že hraní si vás živí.

OM: Nejvíc. musel jsem se to naučit. Někdy v pubertě jsem to asi zapomněl a myslel si, že život je tak nějak vážnej a na hraní není čas. Teď si vlastně hraju skoro pořád. Hraju a píšu maily.

VD: Mě teda určitě. Je to dokonce tak, že skoro nic jiného dělat neumím, takže je nejen žitý sen, ale i nutnost. Jak vidíte, dokonce se tím pokoušíme infikovat další lidi.

Lidovky.cz: Chcete se i do budoucna věnovat designu?

OM: Neustále se pohybujeme v nějakým hraničním pásmu, kde je design vždycky ve větší či menší míře zastoupenej. není to ale ten první plán.

VD: Ano, ještě nám leží ladem pár nápadů, na které teď nezbývá čas. Už se na ně těšíme, ale jde o to teď poctivě dodělat Roste, takže nutkání se na ně vrhnout už teď poctivě potlačuju.