Letzel se narodil v Náchodě před 135 lety a zemřel v Praze před 90 lety. Své nejvýznamnější dílo na našem území – lázeňský pavilon v lázních Mšené – dokončil před 110 lety a jím navržený světově proslulý Průmyslový palác v japonské Hirošimě byl otevřen před rovným stoletím. A právě před 70 lety atomový výbuch z této jistě pozoruhodné, ale z hlediska dějin světové architektury ne až tak výjimečné stavby, udělal celosvětově proslulý symbol jaderné katastrofy – Atomový dóm, jež se pak od roku 1996 stal i památku světového kulturního dědictví UNESCO.
Portrét Jana Letzela v kimonu po příchodu do Japonska
Druhým důvodem je událost, ke které došlo 15. prosince v prostorách paláce Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky na Malé Straně. Jeho excelence velvyslanec Japonského císařství v Praze pan Tetsuo Yamakawa totiž otevřel výstavu představující dar: čtyři kameny z budovy Atomového dómu v Hirošimě. Ty v létě loňského roku převzal předseda sněmovny Jan Hamáček během své návštěvy od rektora tamní univerzity.
Třísky a beton
Jak víme, byl Atomový dóm během jaderného výbuchu z velké části zničen, přežil však železobetonový skelet, který se změnil na památník. Kameny byly rozmetány do okolí, některé skončily na dně řeky Óta, jež městem protéká. Několik z nich se tedy nyní ocitlo v zemi, jejíž architekt stavbu kdysi navrhl. Jeden z nich získá Národní muzeum, další česká metropole a Náchod jakožto Letzelovo rodné město. Abylo by skvělé, kdyby jeden mohli vidět také návštěvníci stálé expozice dějin architektury a stavitelství Národního technického muzea (viz též Orientace 26. 9. 2015).
Jednak proto, že je tam hezká instalace věnovaná Janu Kotěrovi a jeho žákům (jeden výkres tam má i Letzel), kterou mimochodem připravil architekt David Vávra, jenž Letzelovi věnoval jeden díl svých toulek Šumné stopy po díle českých architektů v zahraničí. A také proto, že samotná stavba je dobrým příkladem rezistence betonových stavebních konstrukcí. Mimochodem, sám Jan Letzel byl po svém příchodu do Japonska v roce 1907 uctíván jako génius, neboť během častých zemětřesení padaly dřevěné domky japonských měst jako třísky, ale jím navržené betonové budovy zůstaly téměř vždy stát téměř netknuty.
Jan Letzel toho za svůj krátký život stihl postavit poměrně hodně. V Tokiu a Jokohamě navrhoval rodinné domy, hotely, školní areály, administrativní budovy (včetně ruské ambasády), ale z toho všeho do dnešních dnů přežilo jen minimum. V Čechách ovšem máme dochováno krásné secesní zařízení slavné kavárny hotelu Arcivévoda Štěpán na Václavském náměstí, na jehož výzdobě se v letech 1902 a 1903 podílel spolu s Bedřichem Bendelmayerem a Bohumilem Hübschmannem. Že vám jméno hotelu nic neříká? Dnes se ta stavba na Václavském náměstí jmenuje Evropa a právě je rekonstruována, takže si ji budeme snad brzy moci prohlédnout opravenou.
V letech 1904 a 1905 navrhl Letzel půvabný dřevěný pavilon – takzvanou Dvoranu (a snad i další lázeňský dům) – pro malé Mšené – lázně na Litoměřicku, který patří k nejčistším příkladům secesní architektury na našem území. Protože inspirací tehdy nového stylu bylo umění Orientu, není divu, že na budově najdeme řadu japonizujících prvků, včetně autorova podpisu u hlavního vstupu. Kuriózní na tom ovšem je, že autor tehdy nemohl vůbec tušit, že se Japonsko brzy stane jeho druhým domovem.
V zemi vycházejícího slunce
V zemi vycházejícího slunce byl Letzel dokonale šťastný, jak o tom svědčí jeho dopisy profesoru Kotěrovi do Prahy.
Ty cestovaly do Čech transsibiřskou magistrálou podobně jako orientální porcelán a keramika, které v bednách zasílal v raných dvacátých letech do Československa. V té době tam byl obchodním attaché a jeho zásluhou se ve vzdálené zemi objevovaly stále častěji naše strojírenské výrobky. Během svých návštěv domova stihl ještě navrhnout hrobku na brněnském a náchodském hřbitově a – jak mi sdělila paní Jarmila Bížová – snad i jednu vilu pro majitele mšenských lázní velkostatkáře Tomana, která však byla postavena až po architektově smrti.
Letzel zažil v Japonsku i velké zemětřesení o síle 8,3 Richterovy škály, při němž zahynulo na 143 000 lidí. Tato apokalypsa ho zřejmě natolik šokovala, že se vrátil do vlasti, kde těžce duševně onemocněl a zemřel v nemocnici v pražské Kateřinské ulici.
Jan Letzel je v Japonsku – spolu s výtvarníkem Janem Švankmajerem a olympioničkou Věrou Čáslavskou – asi nejznámějším Čechem. Už před lety proto vznikl v koprodukci České televize a japonské NHK hraný dokument o jeho životě, v němž architekta ztvárnil herec Viktor Preiss.
Natáčelo se na autentických místech – u nás v Mšeném, v hotelu Evropa a taky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Kateřinské ulici. O náchodském rodáku byly natočeny i další dokumenty, zejména zásluhou Olgy Struskové, vyšlo i několik knih. Je to paradoxní, Letzelovo dílo je mimořádné, ale nebýt té hirošimské trosky, asi by jeho jméno už dávno upadlo v zapomnění.
