Loňský jubilant Josef Fanta (1856–1954) navrhl během svého dlouhého života – dožil se 98 let – řadu významných staveb. Krom architektury se věnoval také výtvarnému umění, zajímal se o národopis a v neposlední řadě učil na pražské technice.
Významné jsou především dvě etapy jeho tvorby. Tou první byl historismus. Sem patří třeba lampy před budovou Národního divadla a několik pražských staveb: palác Bondy I v ulici Na Poříčí, neobarokní důmv Mikulandské ulici, takzvané Pačovy domy na Smíchově či podivná vila s ateliérem Čeňka Vosmíka na smíchovských Hřebenkách. Vlastní dům, zdobený sgrafity, si pak Josef Fanta postavil v Husitské ulici na Žižkově.
  |
Coby spolupracovník se podílel také na projektu Wiehlova domu na Václavském náměstí, jehož průčelí ozdobil freskami. A po Antonínu Wiehlovi dokončil i arkády vyšehradského Slavína. Po smrti profesora pražské techniky Bedřicha Tesaře dostavěl Hlávkovy domy ve Vodičkově ulici a pro známého stavitele amecenáše projektoval i studentské koleje v ulici Jenštejnská.
Ještě zajímavější je následující secesní etapa. Sem patří krásný dům pěveckého spolku Hlahol na Masarykově nábřeží s dodnes zachovalým interiérem, rozlehlá budova nádraží Františka Josefa I. (dnes Wilsonova nebo hlavního) na pomezí Vinohrad a NovéhoMěsta, jejíž nápadité detaily můžeme obdivovat v plné kráse až dnes, když je částečně dokončena rekonstrukce stavby.
Nezůstávejme však pouze v Praze. Fanta byl autorem kouzelného areálu hvězdárny v Ondřejově, založené bratry Fričovými, a vyhrál soutěž namohylu Míru, připomínající bitvu tří císařů u Slavkova. V Poděbradech navrhl jeden z nejpůvabnějších hřbitovů a řadu hrobek zasazených do jeho zdi, na jejichž výzdobě spolupracoval se špičkovými sochaři té doby. Jeho cihlová Obereignerova vila v Poděbradech má téměř anglický ráz.
Místo, kde se klanějí Japonci
Fantovy stavby snadno poznáte podle sgrafitové výzdoby a četných nápisů sestavených ze secesního písma, které sám vytvořil. Nejvíc jich asi zdobí areál známé staropražské hospodyUVejvodů, kterou restauroval a doplnil o secesní činžák na nádvoří. Sám pak bydlel v adaptovaném domě na Pětikostelním náměstí poblíž dnešní sněmovny.
Dnes se ale zastavíme u jeho budovy poslední. Ta už v době své výstavby vzbuzovala značné kontroverze. Šlo o nepřehlédnutelnou budovu ministerstva obchodu a patentního úřadu (dnes ministerstvo průmyslu a obchodu). Fanta vyhrál soutěž a navrhl dům ve stylu historismu a neoklasicismu s pozdně secesní dekorací. To byla na konci dvacátých let již totálně anachronická architektura, stačí si připomenout, že prakticky souběžně se na protějším holešovickém břehu Vltavy stavěl funkcionalistický palác Elektrických podniků s keramickým pláštěm a americkou klimatizací.
Industriál v Poděbradech. Hydroelektrárna a zdymadla v stylu moderny |
Není divu, že avantgardisté se Fantovu poněkud ponurému výtvoru zakončenému mohutnou kupolí posmívali a označovali ho za poslední secesní stavbu v Evropě. Architekt se však nedal vyvést z míry. Kamenné průčelí z žulových a pískovcových kvádrů zdobí desítky plastik stařičkého Čeňka Vosmíka a dalších sochařů, je tu i řada reliéfů a ozdobných mříží. Stejnou péči věnoval projektant také interiérům. Nádherným prostorem je eliptická centrální hala, původní je dřevěné obložení stěn salonů, kazetové stropy a mramorové dlažby, lustry a nábytek najdeme i v zasedací síni. A samozřejmě nechybí ani charakteristické Fantovy nápisy.
Fantova robustní budova se čerstvě dočkala vyčištění a také nového večerního nasvícení, což jen dokládá, že současný pohled na tuto kuriózní stavbu je mnohem přívětivější, než tomu bylo dříve.
Ještě v osmdesátých letech se uvažovalo o jejím odstranění, pamatuji se, jak mne v archivu architektury v karlínské Invalidovně, kde jsem tehdy pracoval, navštívili inženýři, aby si prohlédli originální Fantovy výkresy. Tak tohle se vám nebude bourat snadno, pomyslel jsem si.
Naštěstí k likvidaci nakonec nedošlo a i díky tomu mohla být před časem v konferenčnímsále ministerstva předána čestná plaketa ministra architektce Evě Jiřičné, jejíž tvorba paradoxně nemůže být návrhům profesora Fanty vzdálenější.
A stavbu tak i nadále mohou obdivovat japonští turisté, které zajímá především proto, že ji mylně považují za dílo jimi tak obdivovaného tvůrce A-dómu v Hirošimě Jana Letzela.
