Oba Baťové – Tomáš i Jan Antonín, který nahradil v čele obuvnického impéria staršího nevlastního bratra po jeho tragické smrti, k níž došlo právě před 85 lety – byli velkými vyznavači amerického způsobu života i práce.
Prosadili pásovou výrobu, v reklamních kampaních využívali zaoceánských praktik, stavěli rychle a používali konstrukční systém, dovezený ze Spojených států. Není proto divu, že se během jedné ze svých amerických návštěv pokusil Jan Antonín přivést do Zlína také architekta Vladimíra Karfíka (1901–1996), který se úspěšně etabloval ve studiu jednoho z nejrespektovanějších projektantů Franka Lloyda Wrighta.
  |
Obuvník nakonec korunoval toto své úsilí úspěchem mimo jiné i díky tomu, že se nadaný český architekt za Atlantikem v době hospodářské krize na konci dvacátých let nedočkal žádné realizace. Zato po svém příchodu na Moravu měl práce dost.
Impozantních 78 metrů
Vladimír Karfík postupně stavěl rodinné domky a později i vily ředitelů Baťovy firmy, navrhoval továrny doma i v zahraničí, obchodní domy (Amsterdam, Brno, Liberec, Praha-Vršovice ), ba dokonce i několik kostelů. Není třeba dodávat, že vše v konstrukčním stylu koncernu.
Ve druhé polovině třicátých let se Jan Antonín Baťa rozhodl v centru Nového Zlína vybudovat administrativní objekt pro vedení firmy. Ve hře bylo více variant, ale nakonec se ukázala jako ekonomicky nejvýhodnější stavba jedné výškové budovy.
Vladimír Karfík navrhl věž o 17 poschodích zakončenou střešní terasou. Výška byla na naše poměry impozantní – 78 metrů. A vlastně i na poměry evropské: kontinentálním rekordmanem tehdy byla budova Boerentoren v belgických Antverpách, která byla o pouhých deset metrů vyšší.
Baťův mrakodrap měl „americké“ kanceláře bez vnitřních příček, byl vybaven vzduchotechnikou, výtahy i páternosterem. Ze Spojených států si Vladimír Karfík vypůjčil i systém čištění fasády z vnější plošiny, zavěšené na kolejnici, která obíhá budovu v nejvyšším patře. Největší atrakcí stavby je ovšem bezesporu pracovna ředitele.
Ta je umístěna v prostorné kabině výtahu, takže mohl mít prakticky okamžitý dohled na dění – a zejména pracovní nasazení úředníků – v jednotlivých patrech. Architekt Jan Kaplický kdysi vyprávěl, že nápad pochází od Antonina Raymonda, českého architekta, který působil v USA a Japonsku.
Budova – která je po americkém vzoru označená pouze číslicí 21, jež definuje její polohu v rámci celého areálu – byla dokončena na počátku války, a Jan Antonín si tak exkluzivní pracovnu už neužil.
Po válce dům dlouhá léta využívalo vedení obuvnické továrny Svit, ale v minulé dekádě se po nákladné rekonstrukci připravené Ivanem Bergmannem stal sídlem zlínského krajského úřadu a finanční správy.
Postesknutí sira Michaela
V původní podobě se v mrakodrapu do současnosti dochovala vstupní část, osmá etáž a zčásti také střešní vyhlídková terasa. V přízemí je dnes umístěna malá expozice s ukázkami původního strojního vybavení a nábytku z ohýbaných ocelových trubek.
Plně funkční je také fascinující a rozměrná Baťova výtahová pracovna, plně vybavená veškerým zařízením potřebným k práci – včetně knihovny, pracovního stolu, telefonu nebo umývadla. Své místo tu má dokonce i police s ukázkami různých typů bot a samozřejmě velká mapa světa s vyznačenými firemními filiálkami. V osmém podlaží, které je dnes k dispozici finanční zprávě, si návštěvník může prohlédnout ředitelskou chodbu s obnovenou zlinolitovou podlahou, „americkými“ nástěnnými lampami ve stylu art deco a pracovny i zasedací místnost s obkladem stěn z tmavého dřeva. Obrovská okna nabízejí impozantní pohled na tovární areál, další nevšední vyhlídka na Zlín i jeho okolí se pak naskytne ze střešní terasy. Pro návštěvníky Baťovy firmy to musel být nevídaný pohled. Ostatně působivý je i dnes.
Kdysi navštívili Zlín a čerstvě opravený mrakodrap i porotci soutěže Grand prix architektury, mezi nimiž nechyběl ani slavný britský projektant sir Michael Hopkins. Ten byl baťovskou architekturou ohromen a současně litoval, že se toho o ní ve světě zas tak moc neví. To se ale v posledních letech začíná naštěstí měnit.
A popularita baťovského města roste i mezi tuzemskými obdivovateli architektury. Právě pro ně je připravena nová expozice v místním muzeu a galerii, které jsou dnes umístěny v jedné z bývalých továrních budov. Obnovy by se navíc měl brzy dočkat také památník Tomáše Bati.
Rekonstrukce památek se tedy daří, snad na slavnou tradici úspěšně naváže i současná architektura...
