Jak bydlí designéři: vyvýšené patro, hnízdo na práci a stůl z beden od vína

„Tím, že máme v rohu obýváku udělané vyvýšené patro, kde spíme, vznikají nám tam dva takové útulné prostory. Když jsem na gauči, mám stejný pocit, když jsem si jako malá stavěla bunkry – snížený strop, měkké polštáře a světýlka nad hlavou. Hrozně ráda si z toho dělám takovou svoji kancelář, kde s litry čaje pracuju. No a jelikož jsem věčný spáč, tak hned o dva metry výš mám druhé, podobně útulné hnízdo,“ usmívá se mladá designérka. 

Na svém domově má nejraději to, že je čistý a útulný. „Panuje u nás jakési útulno a klid a člověk nemá pocit nějaké přehnané sterility. Když navíc svítí dovnitř sluníčko, je to ještě příjemnější. Prostě domov, jak jsme si ho zařídili a jak ho máme rádi,“ říká. 

Doplňky do bytu Monhartová nekupuje na jednom konkrétním místě. „Nábytek jako takový kupujeme nejčastěji v Ikei – mají praktické a univerzální věci. Doplňky volíme podle toho, jak nás zaujmou, někdy je to kousek z noname obchodu, někdy věci po prababičce a jindy jsou to nějaké drobnosti, co si třeba přivezu z dovolené. Trochu víc bych chtěla pátrat třeba v anticích nebo na blešácích, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Věřím, že teď na jaře se k tomu dostanu,“ vysvětluje

Poklad jsem nikdy nenašla

„U popelnice jsem bohužel ještě nenarazila na takový poklad, který bych si odnesla domu. Jednou jsem však měla nutkání s velkým starožitným zrcadlem, které někdo na několik týdnů odložil ve vchodu baráku, kde jsem bydlela. To jsem zrovna studovala v Bratislavě a pokaždé, když jsem šla kolem zrcadla, chtěla jsem si ho vzít, jen jsem ho nechtěla tahat autobusem až do Prahy. Než jsem se rozhoupala, už bylo pryč. A vždycky když si na to vzpomenu, tak mě to mrzí,“ říká. 

A vzápětí doplňuje: „Kdybych ale dneska narazila na nějaký vyhozený kus nábytku nebo doplňku, co by mě zaujal, určitě bych neváhala a neudělala stejnou chybu, jako posledně.“

A oblíbený kousek v domácnosti? V tom má designérka jasno hned. „Mým nejoblíbenějším kouskem doma je určitě konferenční stolek v obýváku, který jsme s manželem poskládali z dřevěných beden od vína. Baví mě, že i když je to kus nábytku, který je v podstatě jen funkční, takovým nenásilným způsobem ukazuje naši velkou zálibu - víno. Je to taky jediný kousek, který jsme si sami vymysleli a vytvořili, a i když se jedná o věc, která nás nestála žádné peníze a jen trochu času, je svým zvláštním způsobem cenná a důležitá,“ říká na závěr. 

Ale pak si vzpomene ještě na jeden kousek. „Na svatbě jsme měli skleněnou desku, na které byly napsány jména hostů a jejich usazení u stolů. Z tý jsme si nakonec udělali obraz.“

Rebeka Heimlich Monhartová Rebeka Heimlich Monhartová vystudovala módní návrhářství na Fakultě designu a umění v Plzni. V roce 2015 začala experimentovat s plstí a začala vyrábět plstěné kšiltovky Cap.on. Tvorba byla zcela spontánní, vznik kšiltovek byl tedy otázkou naprosté náhody. V květnu roku 2016 pak založila vlastní značku.  V současné době rozšiřuje značku o kšiltovky a tašky z recyklovaných materiálů.