Lidovky.cz: Jakube vy jste studoval sochu, jak jste se poté dostal k designu?
Sochou jako takovou jsem se vlastně řádně nikdy dříve neživil, více restaurováním sochařských děl. Byla to velmi příjemná doba, kdy jsme pečovali o Boží muka například v šumavské krajině. Trávili jsme hodně času v krajině, pospávali po chalupách. Zlomové bylo asi setkání s rodinným přítelem Prof. Františkem Sedláčkem. Pracoval jsem nějakou dobu v jeho architektonickém ateliéru v Kolíně na Rýnem. Řekl bych že definoval mé další směřovámí. Díky jeho dlouhým nočním konzultacím jsem dostal odvahu realizovat to po čem jsem podvědomě toužil, definovat pro sebe to, co jsem nevěděl jak pojmenovat. Slovo design se v té míře ještě nepoužívalo.
  |
Lidovky.cz: Vaše ikonické designové kousky nikdy nevypadaly jako spotřební zboží, často naopak svoji užitečnost popírají. Je to hra, nebo dlouhodobá koncepce, rukopis, jak to je?
Myslím obojí. Designu v pravém slova smyslu se spíše vyhýbám, hledám jiná východiska, nestandardní přístup řekněme. Všude kolem je nadbytek věcí, více či méně stejných. Pro mě je důležité, aby věci nesly nějaký vzkaz, nějaký obsah. Pracuji s ironií, s humorem. Dělám prostě co se mi líbí. Nerad se podřizuji nějakému stereotypu. V případě vlastní značky si to mohu dovolit. Zpovídám se jen sám sobě - trhu, který to buď ocení nebo ne. Nejsem závislí na subvencích. Přesto ale není prodejnost jediným kritériem.
Lidovky.cz: Léta jste spolupracoval s Maximem Velčovským ve studiu Qubus, nyní vedete shop i studio sám. Kam bude Qubus směřovat?
V současnosti se zaměřujeme na vlastní více autorské produkty. Stále prodáváme více v zahraničí než v Čechách, tedy se snažíme alespoň co je v našich silách vystavovat na důležitých výstavách v Evropě, potažmo v zámoří. Mimo vlastních kolekcí stále pracujeme na studiových zakázkách, které se týkají především navrhování objektů a výstav jak pro privátní, korporátní sektor, ale především instituce, jako jsou muzea a galerie. Studio funguje paralelně vedle značky, kterou nadále budujeme.
Lidovky.cz: V galerii Kvalitář jste otevřel sólovou výstavu, která je velkým překvapením. Vrací se k vašim sochařským kořenům. Řekněte nám, jak jste k této koncepci došel?
Kontinuálně na objektech pracuji, nikdy jsem se vlastně tohoto přístupu nevzdal. Je to myslím patrné i na produkci Qubusu, který objekty v podobném duchu, i když v menším provedení, nabízí po celou dobu své existence. V Kvalitáři, pravda, je k vidění valná část věcí, které jsou materiálově odlišné, oproti řekněme zaběhlému normálu. Nicméně nemám dojem, že se obsahově nějak liší. Je zde pro změnu použitý kámen oproti dnes již trochu profánímu sklu. Nikoliv však z důvodu, že bych ve skle nadále nechtěl pokračovat. Měl jsem zkrátka nějaké věci hotové a některé ve stadiu výroby a Kvalitář se nabízel jako příhodné místo. Navíc po konzultacích s kurátorem Janem Dotřelem, jsme dospěli k názoru, že je to vítaná změna ze zaběhnutého stereotypu (vnímání designu).
Lidovky.cz: Proč kromaňonec? Hodně se dnes řeší genderová tématika, je to nějaká narážka?
Rozhodně není. Jde o názorný popis, nadsázku. Kontext k materiálu, který by možná ve sklářské výstavě nikdo nečekal. Kromaňonec jsem já, jako tehdejší lidé objevuji kouzlo jim vlastního materiálu. To je jediný kontext tohoto názvu, nikoho jsem se tím nechtěl dotknout.
Lidovky.cz: Na výstavě jsou dva mramorové objekty se zlatým dekorem, na první desce je € = McDonalds **, na druhé, na prasklém kameni je nápis BUSSINES. Výstava tak dostává další rozměr. Jak vznikala tato díla?
První, reinterpretace Einsteinovy obecné teorie relativity popisující poměr mezi hmotou a rychlostí. Zákonitě vás musí napadnout k sobě poskládat dobře známá loga, výsledek rovnice tak mluví o současné době, sám za sebe bez ohledu na to, zda jsou fyzikální pravidla dnes již vyvrácena. Na půdorysu notoricky známé rovnice je tato přeměna svědectvím pro budoucí generace o způsobu života, který jsme zde vedli, tak jako slavný římský nápis na Trenčínské skále, který je také předlohou tohoto objektu. No a “business” s odtrženým “ss“ je poznámkou k tomu, že né vždy to musí dopadnout dobře, jak nám dějiny několikrát ukázaly.
Lidovky.cz: Kde jste objekty a materiály nacházel a co vás inspirovalo?
Jsem sběrač, moje okolí to o mě ví a jsou shovívaví, zatím. Tedy co potkám seberu, s pocitem už hotové věci. Které častokrát po odložení v atelieru záhy ztrácím, prostě zapomenu po čase k čemu jsem to vlastně chtěl. Navštěvuji vybrané bazary. Dříve byly naprostou slastí kontejnery, ale ty už dnes za moc nestojí. Při pohybu zemí si pamatuji místa a věci. Nosím sebou stále i deset let staré poznámky a postupně se vracím a propojuji se současností.
Lidovky.cz: Krom misek z čediče jsou na výstavě třeba i mramorová křesla. Dokážete nám posat jak byste si představoval jejich ideální uplatnění?
Na sezení, ideálně. V létě léčivě chladí a v zimě si dáte polštář. Ale vážně, je to více objekt, socha, navíc o váze 1400 kg. Materiál kterému druhem povrchové úpravy nesvědčí venkovní prostředí.Tím se samozřejmě jeho užívání nebráním. Takže se hodí do interieru, ideálně. Kam? nechám na laskavém sběrateli. V každém případě v jednom z mých ateliérů na něj místo najdu. Nedělal jsem ho s jasnou představou umístění.
Lidovky.cz: Na výstavě jsou objekty které se už nedají vyrobit. Na rozdíl od designových sérii jsou to unikátní kusy. Budete mít problém se některého z nich vzdát pokud si ho odveze kupec?
Tak to mám vždy. Nerad se s nimi loučím a zároveň s nimi nedokážu žít. Tím mám na mysli, že se vlastními objekty neobklopuji.
Lidovky.cz: Design nabývá na ceně, stejně jako v umění najdou se lidé, kteří mají designové sbírky, které pak rostou na ceně. Máte a znáte svého sběratele?
Zaplať Bůh ano, jak v Čechách, tak v zahraničí. Jinak bych si podobné kousky nemohl dovolit.
Lidovky.cz: Máte nějakou sbírku vy?
Obrovskou, jak jsem již říkal a vlastně všeho, od skla přes knihy po plastové nádoby všeho druhu. Poslední roky sbírám kameny, velké kameny, což je dost náročné ale nádherné.
Lidovky.cz: Kdo je pro vás vzor? Jsou to spíš umělci, nebo designéři, češi nebo raději zajedete do zahraniční? Koho máte rád?
Nerozlišuji na místní či zahraniční, na umění, design. Nevím ani zda dokážu říct, že je pro mě nějaká osobnost zcela vzorem. Ne se vším se člověk dokáže ztotožnit, jsem navíc dost kritický. Obdivuji samozřejmě práci celé řady umělců. Bližší vztah mám k umění pokud to mohu vůbec takto říci. Kdybych střelil od pasu řekl bych třeba Jirous, Váchal, Mašínové nebo Kamil Berdych z příbuzných.
Lidovky.cz: V poslední době jste si nechal připsat ke jménu Karpelis, je to nová etapa vaší tvorby? Nebo života?
Nic zvláštního v tom není, je to jméno po mé mámě. Vzhledem k tomu, že jsem poslední kdo jej může použít, tak jej z piety k zmizelým příbuzným nosím. Navíc můj táta dělá sklo, jmenuje se stejně a casto si nás pletou. Tedy se nabízelo použití nějakého přídomku, variantu „mladší” jsem s ohledem na můj věk zavrhl, bylo by to klamání spotřebitele.
