Lidovky.cz: Jak vznikl nápad založit si papírnictví? Do papíru jste se prý zamilovala v Itálii, jak to bylo?
Celý život vášnivě prolézám všechna papírnictví a raduji se z každého „jinak“ udělaného bločku, zajímavého pera, hezky vydekorovaných desek nebo i obyčejné tužky v zajímavém designu. Málokdy odolám, abych si alespoň něco malého neodnesla domů. Když jsem před lety poprvé vstoupila do starobylého obchůdku rodiny Tassotti v Bassano del Grappa, ocitla jsem se v říši snů. Nádherné vzory, spousta drobností - zbytečností, ale vlastně nezbytností – notýsky, bločky, zápisníky, tužky, dopisní sady a přáníčka, přenádherné krabice a především velkoformátový dárkový balicí papír s přenádhernými vzory. Z obchůdku mě manžel musel vyvést, byla jsem tam skoro dvě hodiny. U vína jsme si s mým mužem povídali o pamětihodnostech Bassana a řeč se pořád stáčela k malému krámku u dřevěného mostu. A tehdy mě napadlo přivézt všechnu tu krásu i k nám domů.
  |
Lidovky.cz: Co vám na papíru imponuje?
Drobnosti vyrobené z krásného papíru jsou pro mě něco jako malá dostupná umělecká díla. Ráda se dotýkám krásných přebalů na zápisnících, je malým zážitkem zapsat si něco do řemeslně zpracovaného sešitu. Přání od rodiny a přátel mám celoročně vystavená, dělá mi radost vidět je každý den, je to taková malá galerie.. A samotný balicí papír…vybírám dlouho, do jakého vzoru zabalím dárek, i maličkost zabalená s láskou dokáže rozzářit oči mých nejbližších. Sama ráda dostávám hezky zabalené dárečky a když se mi papír obzvlášť líbí, jsem schopná ho ještě „recyklovat“, něco si z něj vystřihnu nebo si do něj po přežehlení zabalím knihu, kterou právě čtu.
Lidovky.cz: Nemáte pocit, že brzy může nastat doba, kdy bloky, sešity a diáře nahradí elektronika?
Nebojím se, elektronika je pro mě příliš chladným společníkem a stejně naladěných lidí (alespoň v mém okolí) spíš přibývá. Současný rychlý svět je podle mě nutné vyvažovat věcmi trvalejšího charakteru, věcmi, na které si můžeme skutečně sáhnout a z kterých se můžeme radovat, i když vypnou proud. U nás doma například stále tiskneme společně pořízené fotografie, je úplně jiným zážitkem prohlížet si stará alba zahrabaní v peřinách s šálkem dobrého čaje v ruce a gramofonem za zády, než zírat na svítící monitor. Nepotřebuji k životu HD rozlišení, preferuji realitu. I Elektronické diáře, do kterých se dá kreslit nebo vkládat fotky, texty nebo odkazy mi nemohou nahradit zápisník s vlepenými vylisovanými listy stromů – malými vzpomínkami na mé cesty životem, s vloženými vstupenkami z kina, divadla, galerie nebo rozhledny nebo jen zajímavou účtenkou z kavárny někde na druhém konci světa. Když se na ně podívám, přejedu po nich prstem či dlaní a hned se mi vybaví onen den - třeba vůně rozkvetlého sadu, deštěm zmáčené vlasy a chvíle bezstarostného štěstí.
Lidovky.cz: Jak se pozná kvalitní papír?
Nejsem studovaným odborníkem, papír posuzuji všemi smysly – jak vypadá, jak voní, je hladký, hrubší, jak „šustí“, když s ním pracuji? Rodina Tassotti vyrábí jeden z nejkvalitnějších balicích papírů, má gramáž 85g/m2 a zalíbil se mi na první pohled. Čím déle s ním pracuji, tím je moje nadšení a zaujetí větší. Díky jeho kvalitě a vyšší gramáži se dá použít nejen na balení dárků, ale třeba na polepení úložných krabic, vlastní výrobu přání, skládání origami, na nádherné obálky, báječně vypadá i zarámovaný a pověšený na zdi jako obraz - využití je opravdu velmi široké, záleží jen na vaší fantazii a zručnosti. Musíte ho vidět na vlastní oči, hned pochopíte ten rozdíl oproti běžným balicím papírům.
Lidovky.cz: Jaký by měl být kvalitní sešit, zápisník?
Především by vás měl zaujmout, vyvolat ve vás nějakou emoci, být jednoduše krásný, dobře zpracovaný, samozřejmostí je kvalitní vazba nebo šití, papír pro psaní či kreslení musí být příjemný na dotyk. Musíte ho chtít mít u sebe, vidět ho na svém pracovním stole, být pokaždé překvapená, jak vám srdce maličko poskočí, když jím listujete nebo si něco zapisujete, brát ho do ruky s radostí….
Lidovky.cz: Co máte nejraději – linky, čtverečky, čistý papír?
Pro mě je nejlepší čistý papír, ráda si do svých zápisníčků a sešitů vlepuji a vkládám nejrůznější drobnosti, někdy si i kreslím.
Lidovky.cz: Prodáváte dopisní papír, balicí papíry, ale nabízíte také zákazníkům, aby si vymysleli vlastní design. Využívají to?
Vlastní design pro balicí dekorační papír moc často do Itálie nezadáváme, lze objednat pouze větší množství a tak tuto nabídku využívají především firmy. Oblíbené u našich zákazníků jsou ale zápisníky, které si sice nelze objednat s vlastním designem, ale lze si vybrat kterýkoliv vzor rodiny Tassotti – můžete mít tedy zápisníky, které jen tak lehko nepotkáte v rukou někoho dalšího.
Lidovky.cz: Prodáváte i 10 historických motivů ze soukromé sbírky slavného tiskařského domu Remondini. Jak jste je vybírala?
Všechny vzory jsem vybírala osobně u pana Tassottiho, dala jsem na jeho rady a doporučení, moc mi také pomohl názor mého manžela a našich dcer. Navštívili jsme i grafickou „dílnu“, nechali jsme si ukázat všechny fáze vývoje nových vzorů i samotnou výrobu papíru krok za krokem. Je to velký zážitek vidět to vše zblízka.
Lidovky.cz: Kolik máte doma sešitů?
Sešitů máme doma spoustu, dvě naše studentky mají vysokou spotřebu, já osobně mám vždy dva až tři zápisníky nebo sešity, do kterých aktuálně píšu, ty popsané – plné si schovávám.
Lidovky.cz: Píšete si deník?
Nevedu si klasický diář ani nepíšu deník, jsem ze staré školy a hodně využívám klasický stolní kalendář. Moje zápisníky jsou plné náhodných a nepravidelných poznámek a postřehů, ale jsou vlastně takovou „knihou života“, mísí se v nich poznámky pro upamatování se na povinnosti a úkoly související s chodem rodiny, našla byste v nich spoustu exotických i úplně obyčejných listů ze stromů, které jsem potkala, jsou v nich mé nové nápady zápisky z třídních schůzek i třeba z jednání se zedníkem, který nám opravoval zídku na zahradě, vlastní i opsané básničky, malé kresbičky tužkou i propiskou.
Lidovky.cz: A jaký je váš oblíbený diář?
Diář svých snů jsem objevila kdysi za studií ve Francii, roky jsem si pro něj jezdila do starého knihkupectví na bulváru St. Michel, měl zlatou ořízku a kožené desky, krásně voněl a listy měly stejný zvuk, jako staré frankové bankovky. V současnosti do Paříže moc nejezdím, nevedu si tedy ani diář. Ledaže bych ho začala sama prodávat? Napíšu si poznámku a budu o tom přemýšlet.
