Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu založit vlastní značku se spodním prádle?
Měla jsem alergickou reakci na syntetické materiály, tak jsem si jednoho dne řekla, že nebudu vystavovat ani sebe, ale ani ostatní alergickým reakcím. Zároveň jsem zastáncem udržitelné módy a vyznávám určité hodnoty, používám ekologické přípravky, jím to, co zrovna roste a nenosím syntetické materiály, proč bych to dělala. A tak jsem začala shánět prádlo pouze ze stoprocentní bavlny a zjistila jsem, že mi chybí na trhu prádlo v tělové barvě, které je vzdušné a hodí se i pro citlivou pokožku a ideálně ještě k tomu všemu dobře vypadá.
Zakladatelky značky Créeme
Lidovky.cz:Kdo a kde ho pro vás šije?
Spodní prádlo necháváme šít ve čtyřech firmách, dvě jsou na Slovensku a dvě v Česku. Vím, že se teď hodně probírá, kde se co vyrábí a naprosto tomu rozumím, ale není to jen o tom, kdo to šije, podstatná je také funkce, aby podprsenka skvěle seděla, musíte použít gumičky, etikety, textil, nitě a jiné komponenty, které si také necháváme dělat na zakázku tady na Slovensku (pravidla cirkulární ekonomiky) Aby se to vše dalo zrecyklovat, musí to být vyrobené ze vše ze stoprocentních materiálů. A to my všechno chceme zaručit. Je to opravdu zdlouhavý proces.
Prádlo nemusí být jen jemné, může být i svůdné, říká návrhářka |
Lidovky.cz: Děláte prádlo pouze v jedné barvě, proč?
Momentálně máme pouze béžové spodní prádlo. Nechceme totiž ničit bio balvnu, ze které je prádlo vyrobené tím, že jej obarvíme. Bavlna neroste bílá, ale béžová. Samozřejmě, že také víme, že bavlna má i jiné barvy, podle toho, kde se pěstuje, může být zelená i hnědá například. Hnědou už teď naskladněnou máme.
Lidovky.cz: Jak moc jsou látky, které se běžně užívají v textilní chemii, škodlivé? A co mohou například způsobit?
Když jsem v roce 2013 dodělala školu Chemitex na Slovensku, věděla jsem, že ve spodním prádle často nachází i karcinogenní látky a právě v dětských kalhotkách jsme dokonce našli těžké kovy. Sama jsem měla alergické reakce na synteticky vyrobené látky, měla jsem zarudlou pokožku, všechno mě svědilo a zvýšil se mi v těle hormon histamin. Ten se zvyšuje právě, když tělo prochází alergickou reakcí. Dostávala jsem i injekce na zklidnění pokožky, takže přesně vím, jak tělo reaguje. Kůže je náš největší orgán, měli bychom ji dostatečně chránit.
Lidovky.cz:Zatím máte obchod pouze v Bratislavě, chystáte se také prodávat v Praze?
Prodáváme pouze přes e-shop, nemáme kamenný obchod, ale v Bratislavě k nám mohou lidé přijít prádlo si vyzkoušet.
Lidovky.cz:Nenarážíte na to, že si zákaznice prádlo nemohou vyzkoušet?
Ne, protože zákaznice si mohou nevyhovující prádlo samozřejmě vyměnit, pokud jim nesedne, pošlou ji zpět a jen ji vyměníme.
Lidovky.cz: Prádlo, které máte v nabídce, vypadá velmi pohodlně, ale je také pevné?
Sophia je podporsenka, jak má být, místo kostic má ale gumičku, aby byla pohodlná, jinak je ze dvou vrstev biobavlny, takže ani neprosvítá. Pak máme pevnější podprsenky na jógu, jednu na jemné cvičení – dýchání, meditaci a jemnou jógu. Mia je silnější, celá je z dvojitého hladkého materiálu, který prsa drží na místě, takže v ní klidně můžete dělat stojky.
Lidovky.cz: Nevytahá se časem bavlna?
Podle japonského způsobu života – když si budeme myslet, že se něco vytahá nebo zničí, stane se to většinou. Věci bychom si měli hýčkat a těšit se z nich. Přece něco chceme hlavně proto, že to chceme používat, nosit, milovat a užívat si to. Takže jde o to, jak věci pojmenujeme. Máme doma hadry? Nebo milované oblečení? Všechno je o nastavění mysli a způsobu života.
  |
Lidovky.cz: Značku jste postavili, jak samy tvrdíte, na cirkulární ekonomice. Jak to vypadá v praxi? Co si pod tím mají lidé představit?
Cradle to cradle je koncept, který se zaměřuje na eliminování odpadu. A začíná to už tím, že navrhnete věc, která se dá celá zrecyklovat - tak chceme spodní prádlo vyrábět. A chtěly bychom, aby nám lidé prádlo vraceli zpět a my ho mohly zrecyklovat a vytvořit nové kousky. Tím se eliminuje odpad. Ve Španělsku už jedna firma zrecyklovat bio bavlnu umí.
Lidovky.cz: Vytvořili jste také „neobyčejné tričko“ v limitované edici. Co to bylo za akci?
Byla to především reakce na to, co jsme viděly kolem sebe. Lidé chtějí tričko za pět euro, chtějí, aby bylo z organické bavlny a bylo vyrobené na Slovensku. To je přece nemožné. Takže jsme tím chtěly ukázat, že takové tričko se za takovou cenu vyrobit prostě nedá. Pouze výroba stála skoro 10 euro za kus. Neměly bychom se totiž ptát malých výrodbců, proč to stojí tolik, ale ptát se velkých globálních značek, proč jsou jejich věci tak levné.
