Lidovky.cz

Pán pyramid, knihoven a muzeí. Architekt Ieoh Ming Pei si získal světový věhlas

Design

  4:30
Ve čtvrtek 16. května zemřel v požehnaném věku 102 let jeden z nejvýznamnějších světových architektů druhé poloviny dvacátého století Ieoh Ming Pei (Pej Jü-Ming). Američana čínského původu proslavily po celém světě pyramidy v pařížském Louvru, mezi odbornou veřejností si ale věhlas získal i dalšími stavbami, zejména budovami muzeí a galerií.

Nejoceňovanější realizací slavného architekta je pak takzvaná Východní budova Národní galerie ve Washingtonu, D. C foto: Profimedia

Pei se narodil v roce 1917 v jihočínském Kantonu, mládí však prožil v Hong Kongu a Šanghaji. V roce 1935 odjel do Spojených států, kde studoval architekturu na slavném Massachusettském technologickém institutu (MIT) a poté i na Harvardově univerzitě.

Východní budovu galerie navrhl americký architekt čínského původu Ieoh Ming...
Kennedyho knihovnu v Bostonusi u Peie objednala sama Jacqueline Kennedyová....

Více než art deco (v Americe tehdy velmi populární) však obdivoval tvarově prosté práce evropských avantgardistů Le Corbusiera, Ludwiga Miese van der Roheho, Waltera Gropia nebo Marcela Breuera. S trojicí někdejších pedagogů německého Bauhausu Miesem, Gropiem a Breuerem se ostatně setkal v Americe, kam z Německa po nástupu nacistů přesídlili. Se švýcarským novátorem Le Corbusierem se pak sešel během jeho návštěvy ve Spojených státech. Setkání později komentoval slovy, že tři dny strávené s ním mu daly víc než léta studia. Pei rovněž obdivoval tvorbu Franka Lloyda Wrighta a navštívil jeho slavné studio v Taliesinu.

Nucený odsun po americku

V letech 1948–1955 pracoval Pei pro newyorského realitního magnáta Williama Zeckendorfa a jeho studio Webb and Knapp. Podílel se i na projektu nových budov v hlavním městě Washingtonu, na některých ve spolupráci s českým emigrantem Vlastimilem Koubkem.

Později si založil vlastní architektonické studio a první velký úspěch mu přinesl projekt Mesa Laboratory – součásti Institutu pro výzkum atmosféry v coloradském Boulderu. Stavba ve stylu brutalismu z let 1961–1967 s lapidární betonovou konstrukcí je ovlivněna tvorbou jedné z ikon americké moderní architektury Louise Kahna.

Skleník na střeše Notre-Dame. Architekt představil odvážný návrh na dostavbu vyhořelé katedrály

V průběhu šedesátých a sedmdesátých let pracoval Pei na projektu Knihovny prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Této zakázky, s níž se na něj obrátila Jacqueline Kennedyová, si velmi vážil, ale realizace stavby narážela na odpor obyvatel Bostonu, a tak byla definitivní budova nakonec přesunuta do nové lokality, s níž autor nebyl spokojen. Následovaly další velké zakázky – radnice v Dallasu, ovlivněná Le Corbusierovými projekty v Indii, dále Muzeum umění Cornellovy univerzity v Ithace nebo mrakodrap Hancock Tower v Bostonu.

K nejoceňovanějším realizacím I. M. Peie patří takzvaná Východní budova Národní galerie ve Washingtonu, D. C. Samostatně stojící objekt, propojený se starší Západní budovou podzemním tunelem, je pojednán v lapidárních tvarech na půdorysu prostupujících se trojúhelníků, průčelí je obloženo deskami z narůžovělého mramoru. Členitý interiér pak poskytuje velkorysý prostor pro každý exponát, budova je prostě šita na míru vystaveným dílům. Před vstupem návštěvníka vítá skulptura Henryho Moora, vnitřní hale pak dominuje obří červená mobilní plastika Alexandera Caldera. Objekt je dnes považován za jednu z provozně nejlépe vyřešených galerijních staveb na světě. Byl otevřen v roce 1978.

Louvre Francouzům!

Jak už bylo řečeno, zůstává ale patrně nejznámější I. M. Peiovou stavbou nový vstup do pařížského Louvru. Zadání vzniklo na počátku osmdesátých let z iniciativy francouzského prezidenta Françoise Mitterranda a získalo si také podporu jeho nástupců. Cesta k výsledné podobě byla ale velmi složitá.

Ieoh Ming Pei na snímku z roku 2016

Pei vytvořil na Bonapartově náměstí mezi křídly někdejšího královského paláce trojici pyramid ze skla a oceli, další – postavenou na špici, pak umístil do rozsáhlého podzemí se zázemím i obchody a službami. Projekt vyvolal velký odpor Pařížanů, kteří neváhali zapojit do hry i nacionalismus, poukazujíce na to, že úpravy ikonického objektu byly svěřeny americkému Číňanovi a nikoli někomu z Francouzů. Sám Pei uváděl, že proti jeho návrhu bylo na devadesát procent obyvatel Paříže. Tak trochu to připomíná naše kauzy s Plečnikovými úpravami Pražského hradu nebo s projektem Tančícího domu. Dnes jsou ovšem pyramidy v Louvru jedním ze symbolů francouzské metropole.

Architekti jsou stále spíše muži. Snažím se stavět na přednostech ženského přístupu, říká architektka

Do Číny se Pei vrátil projektem mrakodrapu Bank of China v Hongkongu, který připomíná obří krystal. Následovaly stavby ve Spojených státech i dalších zemích: Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu, vědecké centrum v Macau nebo Muzeum islámského umění v Dauhá.

V roce 1983 získal Ieoh Ming Pei i nejvyšší ocenění v oblasti architektury – Pritzkerovu cenu, jež se uděluje každým rokem jednomu tvůrci (případně i tvůrčí dvojici). Ve zdůvodnění se píše, že poetická architektura vyniká osobitými interiéry a formami, jimiž jejich tvůrce přispěl k vývoji moderní architektury dvacátého století. Na pracovní odpočinek odešel Američan čínského původu už v roce 1990. Užíval si jej nakonec 19 let.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.