Projekt In August Company sleduji od samého počátku. Patřil jsem dokonce k těm, kteří si stihli pořídit pár kousků z první kolekce ještě loni před Vánoci, kdy se obchod téměř vyprodal. Pravý význam staré anglické fráze „To be in august company“, která se stala motem i filozofií celého konceptu, jsem ale měl teprve pochopit. S Karolínou Strykovou a Teodorikem Menšlem, kreativním duem, které za mladou značkou stojí, jsme se sešli v malé francouzské vinárně uprostřed Bubenče.
Minimalismus? Moser zůstane u řemesla, říká designér Jabůrek |
Byl to ten jarní večer, kdy už je dost teplo na to, abyste se pod rozkvetlými stromy posadili venku, ale zároveň ne natolik, aby vás nezábly kotníky. Z plánované hodinové schůzky u kávy se vyklubal celý večer. Opojeni dobrou společností a kvalitním vínem nebyl důvod čerstvý vzduch a temné nebe opouštět. Byla to právě ona souhra dobré nálady, ingrediencí a vzájemné otevřenosti, které tvoří ten těžko popsatelný pocit z In August Company.
  |
Kreativní podnikatelé
Karolína Stryková vystudovala knižní vazbu a propagační výtvarnictví. Po škole začala tvořit autorské diáře, zápisníky, fotoalba, plátěné tašky a další dekorativní či dárkové předměty. V roce 2012 spoluotevřela prostor Polagraph – obchod a galerii v jednom, která je věnována instantní fotografii a všemu, co je blízké životnímu stylu za objektivem. Dnes se věnuje grafickému designu a krasopísmu, které také vyučuje. S jejími hravými ilustracemi a rukopisem se můžete setkat v kavárnách, na potiscích trik a obalech knih, kávy i snídaňové kaše.
Teodorik Menšl začal fotit už na základní škole a fotografii také vystudoval na pražské FAMU. Zároveň tvořil i webové stránky, na kterých mohl prezentovat vlastní projekty. Dnes se věnuje art direkci, tvorbě webů a samozřejmě fotografii. Pracoval na projektech pro Galerii Rudolfinum – Den Architektury, architektonické studio Ricarda Bofilla nebo na pražském knižním průvodci uměním s názvem Kurátor, pro který společně s tátou několik let sbíral fotografie.
První keramický hrnek
Karolína a Teodorik se potkali na společné zakázce. Karolína tvořila ilustrace a Teodorik vedl projekt jako art director. Právě při práci pro klienty se oba často dostali do fáze, kdy už výsledek nedokázali ovlivnit, a to přesto, že s ním nebyli úplně spokojení. Jediná cesta, jak dostát svým perfekcionistickým požadavkům, tak byla vlastní značka a produkty.
Mohou stát šaty statisíce? Ano, za cenou je řemeslo, hájí luxus návrhář |
„Při tvorbě skicáků jsem si vyzkoušela proces výroby od samého začátku až do konce – vymyslet, nakoupit kvalitní materiál, vyrobit, nafotit a prodat. Když jsem potom na nějaký čas přestala tvořit, okamžitě mi to chybělo. S Teodorikem se otevřely úplně nové možnosti. Skvěle se doplňujeme a oba máme vysoko nastavenou laťku pro to, co považujeme za dokonalé. Nebylo těžké najít, co bychom chtěli tvořit, nápadů bylo naopak až příliš. Jako první jsme začali pracovat na vlastním hrnku a tričku. Řekli jsme si, že budeme tvořit věci, které bychom chtěli sami nosit a každý den používat,“ popisuje vznik první kolekce Karolína a Teodorik doplňuje: „Už při studiu mi došlo, že nikdy nejde o samotnou fotografii, grafiku nebo web, ale o to, aby vše fungovalo jako celek. Myslím, že bychom ani nezvládli dělat jedinou disciplínu.“
Gesamtkunstwerk – tak by se daly nazvat uživatelsky i esteticky vyladěné stránky Inaugustcompany.com. Najdete zde autorský textil, nádobí, doplňky do interiéru či kuchyně a další produkty, jsou funkční, oku lahodící a v neposlední řadě poctivě vyrobené. Nákup vám přijde domů v balíčku s originální samolepkou, obsah zabalen v barevném papíru s poděkováním a instrukcemi, jak se o své nové oblíbené kousky v domácnosti správně starat, aby s vámi vydržely co nejdéle. Zkrátka radost od začátku do konce.
Inspirací se dvojici stal například novozélandský concept store Everyday Needs, skandinávská studia HAY, Frama či Aure, marrákešská značka LRNCE, projekt Toogood nebo oblíbená místa Casa Bonay v Barceloně či kavárna Atelier September v Kodani.
„Inspirují nás malé severské značky, ale například i japonská keramika. Baví nás kultura okolo čaje, kávy a dobrého jídla. Za inspiraci, jak mít úspěšnou, byť stále upřímnou značku, považuji Donnu Wilson, Block Shop Textiles, Fine Little Day nebo East Fork Pottery. U nás jdou příkladem značky Buffet Clothing, Benu Made nebo designéři Nastassia Aleinikava, Štěpánková & Kladošová, Luciela Taschen nebo Lenka Vacková,“ uvádí své oblíbené projekty Karolína.
„Jde o propojování kultur. Tak jako to dělá například šéfkuchař Christian F. Puglisi – na vlastní farmě v Dánsku připravuje kvalitní mozzarellu, kterou přidává na pravou neapolskou pizzu, místo aby ji dovážel až z Itálie. Propojujeme skandinávské principy s jihoitalským životním stylem. Vždyť Česká republika je přesně ve středu,“ přidává Teodorik, když se dostane ke slovu.
Bednáři Prazdroje chtějí své řemeslo na seznam UNESCO |
Právě kombinace čistého designu a toho správného nepořádku v kontrastu jednoduchých tvarů okořeněná o jižanské savoir vivre hraje pro dvojici důležitou roli. Když byl Teodorik malý, jeho máma s babičkou našly na jihu Itálie malé městečko, které se stalo jejich druhým, letním domovem. Loni na jaře, když začali na vlastním projektu pracovat intenzivněji, tam vzali babičku a prababičku. Chtěli nasát zdejší atmosféru, inspirovali se a vyfotili první materiály.
Produkty se vzájemně doplňují. Stejně jako si hrníček žádá lžičku, máslo chce vlastní talířek, nůž a ubrus, na kterém posnídáte. Do budoucna by rádi do nabídky zařadili další lněný textil, skleničky ve spolupráci s designérem Michalem Pražským, vlastní kávový blend či křeslo. Hlavním cílem je ale momentálně zajistit stálé a spolehlivé dodavatele.
Prkýnko, které budete milovat
Z digitálního prostředí byli oba zvyklí pracovat koncepčně – hledat reference, tvořit mood boardy. Důležitý je ale také názor rodiny a přátel. Například staré krájecí prkýnko od babičky posloužilo jako předloha pro nové a zároveň se poradili s kamarádem, který se v kuchyňských doplňcích dobře vyzná.
Při výrobě si zakládají na kvalitních materiálech a lokálních řemeslnících. Všechny produkty navrhují sami. Plakáty a papírové zboží propojují Teodorikovy fotografie s hravými ilustracemi od Karolíny, která zároveň šije všechny textilní vzorky pro švadleny. Stejně tak si vyzkoušeli například keramiku nebo se nad dřevěnými produkty radí s dědečkem, který je dřevorubec.
Konverzace napříč generacemi je pro ně stejně důležitá jako porozumění každé disciplíně. Jedině tak mohou úspěšně vyvíjet design, komunikovat s výrobci a výsledný produkt správně prezentovat. „Naše nabídka je v podstatě kompromisem naší vize a výrobních možností. Stěžejní totiž je, kdo a kde to vyrobí. To definovalo naše první produkty – a nejspíš i nadále bude. Dalo by se říct, že jsme se hodnotami, ve které věříme, omezili, ale odpovědnost k naší planetě je pro nás zásadní,“ popisuje Karolína.
„Pak jsou ovšem produkty, za nimiž si jdeme tvrdě. Měsíce hledáme vhodného dodavatele, případně si musíme počkat, až bude mít kapacitu. To pro nás bylo nové. Při své práci jsme zvyklí na to, že nám klient zadá úkol a do druhého dne je hotový,“ doplňuje Teodorik.
Comeback klobouků. Češka, která slaví úspěch ve světě, znovuobjevila zapomenuté řemeslo |
Kvalitní ruční práce chce zkrátka svůj čas. O tom se duo přesvědčilo, když chtěli vyrobit dřevěný tác z překližky. Hledali měsíce, až nakonec našli specializovaného výrobce ve Švédsku. U nás totiž takový bohužel neexistuje.
Dodavatele hledají Karolína s Teodorikem například na řemeslných trzích. To ale nutně neznamená, že si kreativně rozumí s každým. „Narážíme na to, že si lidé chtějí tvořit po svém. Představte si to: někdo celý život tvoří nějakým způsobem, a najednou za ním přijde mladý pár z Prahy a tvrdí mu, jak to má vypadat. Máme jasnou vizi a nesmíme z ní slevit. Prostor pro nedokonalost necháváme pouze v kreativním procesu, který nemůžeme ovlivnit, a na přírodě – oheň, výpal v peci, suky na dřevě. V takové nedokonalosti je krása. Při všem ostatním si musíme za svým konceptem silně stát a využívat intuici, vše totiž financujeme z vlastních zdrojů. Pokud se produkt prodává, dodavatelé jsou nadšení, spolupráce je začne bavit a chtějí v ní pokračovat.“
Dvojice rovněž podporuje několik chráněných dílen. „S rodinou jsme v minulosti pomáhali několika takovým dílnám, a tak jsme věděli, že mají kapacitu a umějí vyrobit kvalitní produkty. Je to sice výsledek terapeutické práce, ale to neznamená, že by si lidé jejich produkty měli kupovat z lítosti. Každý výrobek by měl sloužit. Zpočátku to byl trochu boj, ale když se první série několikrát vyprodaly, jejich tvůrce to začalo naplňovat a nám to přináší dvojnásobnou radost,“ těší se Karolína.
Co může být překvapením, jsou dostupné ceny. A já se musím ptát, jak dokázat zaplatit poctivou výrobu a materiál, krásné balení a všechen čas a energii, které do projektu vkládají.
„Naše ceny jsou sražené na minimum. Považujeme to za investici, vychováváme si zákazníky od menších produktů. V Česku je mnoho lokálních tvůrců, ale lidé si je často nemůžou dovolit. Všechny ceny určujeme tak, abychom sami měli chuť si produkty koupit. Nechceme být vnímáni elitářsky, jsme lidoví. Zároveň ale učíme lidi řemeslo správně ocenit a vážit si ho,“ vysvětlují společně a dodávají, že aby mohli cenu udržet nízko, nabízejí produkty pouze skrze vlastní e-shop, kde se vyhnou vysoké marži.
Řemeslníci z Beskyd přiváží do Prahy ohrožená rukodělná řemesla |
Do budoucna by také rádi přinášeli speciální edice ve spolupráci s jinými zajímavými projekty. Prvním takovým příkladem je unikátní nabídka textilních vzorů v novém prodejním konceptu ShopUp Stories v Anglické ulici v Praze.
Když na konci 19. století vedl William Morris hnutí Arts & Crafts, řemesla byla vnímána jako součást umění. Moderní umění je ovšem nepotřebuje. Karolína a Teodorik proto vidí budoucnost řemesel v mladých lidech, kteří po studiích zjistí, že vysoký plat a manažerská pozice jim ke štěstí nestačí.
Otázkou samozřejmě zůstává, zda zbude někdo, kdo mladé řemeslníky stovky let staré postupy naučí. Nestačí doufat, je třeba přiložit ruku k dílu. Doslova. Vyhledejte nejbližší dílnu, seznamte se nebo si řemeslo vyzkoušejte. Troufám si říct, že vám nic nepřinese lepší odpočinek, respekt k práci jiných a klid v duši než tvořit něco hmotného.
A pokud vás práce, u které si ušpiníte ruce, dvakrát neláká, snažte se lokální produkci alespoň podporovat. Z talíře, který má za sebou férové zpracování, minimální dopad na životní prostředí a je jen váš, totiž chutná opravdu o něco líp.
