Myslete na planetu. České ženy, které bojují za udržitelnější životní styl

Den nula se neúprosně blíží. Vědci denně hrozí nenávratnými změnami. Populaci začíná sužovat environmentální žal, k jehož léčbě vznikají dokonce specializované terapie. Na scénu i titulní strany časopisů přicházejí superhrdinky jako mladá Greta Thunberg nebo obchodně ostřílená, ale zatraceně uvědomělá Stella McCartney.

Odhalená ňadra i pánské přirození. Návrhářka Burkertová předvedla udržitelnou kolekci

Značky, obchodní domy i e-shopy zařazují kolekce z recyklovaných materiálů, vytvářejí speciální ekologicky přívětivější sekce a postoj ke klimatické změně se stává nezbytnou součástí kdejakého marketingového plánu.

K transparentnosti a šetrnější produkci přispívá také větší zájem veřejnosti. Respektovaná studie The State of Fashion, kterou každoročně připravuje poradenská společnost McKinsey & Company ve spolupráci s platformou Business of Fashion, řadí udržitelnost mezi jedno z klíčových témat celého módního průmyslu pro letošní i nastávající léta.

A je načase, řekl bych. Vždyť módní průmysl se se svým negativním dopadem na životní prostředí, spotřebou pitné vody, emisemi oxidu uhličitého a množstvím vyprodukovaného odpadu řadí na špičku znečišťovatelů planety. I nadále navíc staví na levné pracovní síle a na řadě nesmyslných rozhodnutí, jako je například spalování neprodaných, ovšem mimořádně kvalitních produktů luxusních firem. Házet vinu na mezinárodní módní koncerny ovšem není řešení. Odpovědnost je v našich rukou. Zodpovědně se chovají i čtyři mladé dámy, které jsme vybrali pro náš projekt a jejichž příběhy mohou být pro každého z nás velkou inspirací. Každá z nich ztělesňuje jiný přístup k tomu, jak dále neroztáčet zbytečná kola módního konzumu. 

Lenka Vacková založila unikátní ekologickou prodejnu textilní metráže a galanterie Textile Mountain. Lifestylová blogerka Zuz Gašparovičová zase vytřídila všechno zbytečné oblečení ze svého šatníku. Zbylo jí v něm sedmdesát kousků. Módní designérka Tereza Rosalie Kladošová získala hned dvě ocenění v rámci loňských cen Czech Grand Design za kolekci Merino recycle, která staví na upcyklaci vlněných zbytků. A Bára Vilišová zasvětila svou práci second handům - v současné době se věnuje e-shopu 1981 Secondhand, který přináší nošené oblečení online.

Proti lhostejnosti

Lenka Vacková absolvovala ateliér Designu oděvu a obuvi pražské UMPRUM. Specializuje se zejména na udržitelný přístup v módě, textilu a na smysluplné nakládání se zdroji a materiály. Doslova do krve se zapsala se svým happeningem Fast or Last na Designbloku 2016, kdy si nechala na protest proti lidské lhostejnosti tetovat do kůže loga nadnárodních společností spojených s neetickou a rychlou módou.

Ve své diplomové práci, na níž v roce 2017 spolupracovala s malou českou továrnou Klatex, se Lenka rozhodla využít recyklovanou netkanou textilii. Ta se vyrábí recyklací textilního odpadu a ve většině případů končí jako druhotná surovina při výrobě aut či ve stavitelství. Lence se podařilo vytvořit kolekci krásných nositelných kousků - a současně nepořídit jediný další kousíček nového materiálu či výrobku.

Jejím posledním počinem je projekt Textile Mountain, první ekologická prodejna textilní metráže a galanterie u nás. Svým konceptem je unikátní dokonce ve světovém měřítku. Prodejna nabízí materiály z takzvaných deadstocků, které by jinak skončily na skládkách či ve spalovnách. Plně funkční textilie, někdy také prémiové kvality, tak dostávají šanci vedle zboží z bývalých galanterií či nevyužitých látek od módních návrhářů. Prostor funguje také jako opravna oděvů.

Mimo to se designérka věnuje konzultacím, přednáškám i zakázkové výrobě. Do konce roku plánuje spustit e-shop a ráda by zvládla připravit také novou kolekci. Při své práci se nechává inspirovat kreativním okolím a blízkými přáteli. Ve volném čase ráda vyráží ven a mezi její oblíbené projekty patří prodejny Bezobalu nebo magazín Material Times.

Začněte u sebe

S co nejmenším dopadem na planetu se snaží žít nastávající maminka, slovenská lifestylová blogerka bydlící v Praze Zuz Gašparovičová. Je spoluzakladatelkou zeleného projektu Pokojovky a fanouškem „pomalé módy, udržitelného způsobu života, čtení a ozdravné síly lesa“. Své vědomosti předává dále skrze blog Zuzstories.com a sociální sítě.

Právě ona se rozhodla začít u sebe, respektive u svého šatníku. Dlouho nakupovala bezmyšlenkovitě a ve velkém. Změna přišla s věkem. V její skříni byste dnes našli 70 kousků oblečení včetně ponožek a bot. „Minulý rok jsem si uvědomila, jaký je to krásný pocit, mít na sobě jen to oblečení, za kterým si opravdu stojím a mám je ráda. Svůj šatník jsem vytřídila po vzoru Marie Kondo. Podrobně jsem sepsala, jaký je můj cíl, jak se k němu dostanu, a když jsem se u jednotlivých věcí začala ptát, zda se cítím díky nim šťastná, šlo to rychle. Zbavila jsem se věcí, které mi nesedí, nelíbí se mi jejich barva nebo nejsou vyrobené z přírodních materiálů. Stále ještě cítím rezervu a je možné, že v následujících měsících ještě něco vyhodím.“

Coby nastávající maminka hodlá Zuz své děti vychovávat udržitelně. Ekologický životní styl a rodičovství se ale nerovná jen látkovým plenkám a zákazu zbytečných dárků od příbuzných. Jde o celou domácnost - promýšlení nákupů, změna dodavatele energií, odříkání ovoce a zeleniny, která sem putuje stovky a tisíce kilometrů, omezování cestování a často také schopnost vystoupit z vlastní komfortní zóny, kdy jsme zvyklí mít cokoli a kdykoli po ruce.

Udržitelná móda ze Švédska ukázala, jak se dá k oblečení přistupovat zodpovědněji

Zuz čerpá informace nejčastěji na Instagramu, a to z profilů, kterým sama věří. Její oblíbené jsou: @simpleishliving, @litterless, @zerowasteinspo nebo podcast Live Planted. Podle ní je zásadní problém udržitelného přístupu v tom, že zkrátka stojí na první pohled víc než běžný konzumní život, a to mnoho lidí demotivuje. Ovšem z dlouhodobého hlediska je udržitelnost vždy levnější, a navíc s sebou nese dobrý pocit.

Upcyklace

Ve své práci se udržitelnost a design snaží skloubit i známá módní návrhářka Tereza Rosalie Kladošová. „Na to, být ve své práci stoprocentně udržitelná, nemám zatím prostředky ani kapacitu, tyto technologie jsou mnohonásobně dražší. Hledání materiálů a výrobců je vždy dlouhý a těžký proces. Naše školy a učitelé jsou v tomto bohužel velmi pozadu. Snažím se řídit rozumem a přemýšlet nad tím, jak to fungovalo dřív, než měli lidi ty vymoženosti, které máme teď a které také dopomohly k tomu, v jakém stavu je naše planeta. Nejudržitelnější by bylo nevyrábět vůbec nic, na světě už totiž existuje tolik věcí, že by nám to stačilo na několik životů,“ říká.

Tereza vystudovala Ateliér módní tvorby na UMPRUM pod vedením Pavla Ivančice. Svým výrazným rukopisem zasahuje kromě módní tvorby také do stylingu, produktového designu či scénografie. Společně s Annou Štepánkovou tvořila umělecké duo Štepánková & Kladošová, známé pro své hravé a experimentální instalace, objekty a ručně tuftované koberce. Jejich práci jste mohli zahlédnout například v restauraci Eska, za výlohou módního butiku Herm s či na pódiu udílení cen Czech Grand Design. Z těch posledních si navíc odnesla hned dvě ceny - Módní návrhář roku 2018 a hlavní ocenění Grand designér roku 2018, a to za kolekci Merino recycle, která staví na pestrobarevné metráži tvořené upcyklací vlněných zbytků z průmyslové produkce.

Módní návrhářka je spoluzakladatelkou letenského obchodu Charaktery Design Store, který sdružuje oceňované české designéry, jako je Nastassia Aleinikava, Sofya Samareva, Anna Štěpánková, Karla Olšáková a Rudolf Rusňák. Tereza má za sebou prezentace v Madridu i Londýně a se svou diplomovou prací byla nominována na prestižní International Woolmark Prize v kategorii Womenswear. V současnosti pracuje na nové kolekci, kterou představí letos na podzim v rámci Designbloku. Její kousky jsou už dnes součástí sbírek Moravské galerie v Brně i Uměleckoprůmyslového musea v Praze. A čím se Tereza inspiruje? „Právě jsem dočetla Logoz od Davida Zábranského, vřele doporučuji. Zásadní pro mě byla kniha Sapiens - Stručné dějiny lidstva. Díky tomu jsem trochu lépe pochopila lidský druh.“

Z druhé ruky

„Nechci být skeptická, udržitelnost je fenomén, který aktuálně oslovuje velké množství lidí, ale o mainstreamu bych nemluvila. Vystřízlivění je pro mě návštěva menších měst nebo setkání se skupinami lidí, které zkrátka nemají čas ani náladu zabývat se tím, co je a není udržitelné. Pro mě osobně je to životní filozofie a snažím se jí naslouchat ve všem, co dělám. To neznamená, že se mi to vždy podaří. Většina lidí v mém blízkém okolí se chová na jedničku a jsou mi inspirací. Moje dva černé puntíky, které se snažím eliminovat, jsou káva a jídlo s sebou. Sama se snažím informace předávat také dále, ale nijak zarputile. Přála bych si, aby si každý našel svou zlatou střední cestu. Extremismus je nepřípustný v jakékoli oblasti,“ říká o současné situaci podnikatelka Barbora Vilišová, které svou první udržitelnou značku Win Win Love začala tvořit při studiu mediální komunikace na Univerzitě Karlově - pečlivě vybrané kousky ze second handů vyčistila, přešila a dodala jim jedinečnou estetickou hodnotu. 

Díky dobrému stylingu a fotografii tak to, co bylo původně odpadem, mohlo vyniknout ve zcela novém kontextu. Win Win Love dnes nabízí nadčasovou dámskou kolekci a nově také minimalistickou řadu pro ty nejmenší, ušitou ze lněných košil z druhé ruky.

Aktuálně se Barbora nejvíce věnuje e-shopu 1981 Secondhand, který přináší vybrané oblečení ze second handů online a dává mu druhou šanci. Společně s týmem navíc pořádá prodejní pop-upy. Poslední kousek, který si Barbora nekoupila v sekáči či sama neušila, bylo české spodní prádlo od značky Corpus Lingerie.

Ptáte se, proč dává smysl zaplatit o něco víc za upravený kousek ze sekáče než si koupit úplně novou věc za pár korun? „S velkou pravděpodobností bude vyrobený kvalitněji a vydrží déle,“ říká Barbora. A budete si moct dovolit i značky, které jsou jinak mimo vaše finanční možnosti. Barbora například nedávno objevila krásnou zimní sukni Jil Sander.

Když Barbora zrovna nezachraňuje módní průmysl, ráda vaří podle kuchařek Green Kitchen Stories nebo Simple Yotama Ottolenghiho, čte knihu Jak voní tymián nebo online weby Businessoffashion. com a National Geographic a poslouchá podcasty Deliciously Ella či V ženskom rodě.

Velké ekologické tažení

Samozřejmě že udržitelnost se stala mantrou nejen konkrétních žen, jak ukazujeme výše, ale v jejím duchu (a pod tlakem svých uvědomělých zákazníků) se pomalu mění i celý módní průmysl. Technologická centra udržitelné módy v Hongkongu a Tchaj-peji rostou jako houby po dešti. Nadnárodní oděvní koncerny se předhánějí v tom, kdo nabídne zelenější řešení. Španělská společnost Inditex, která stojí mimo jiné za obchodním řetězcem Zara, se nechala slyšet, že do roku 2025 plánuje využívat pouze recyklovaný polyester a ekologičtěji zpracovanou bavlnu, len či viskózu. K tomu investuje tři a půl milionu dolarů do vývoje prémiového materiálu z odpadních bavlněných vláken.

Tommy Hilfiger chce využívat recyklované materiály nejméně v 70 % svých divizí. Hugo Boss využívá materiály, které lze odbourat či znovu zpracovat, na vývoj každého nového produktu. Nadace H&M debutovala sběrem starého oblečení už v roce 2012 a o dva roky později odpad vrátila na prodejny ve formě denimových kalhot. Od roku 2015 švédský gigant nabízí také jeden milion dolarů pro nejlepší nápad v oblasti vývoje ekologických materiálů a současně štědře podporuje výzkumné textilní instituce. Luxusní konglomerát LVMH si nechává ve svých aktivitách radit od již v úvodu zmiňované módní návrhářky Stelly McCartney a francouzská skupina Kering, která má ve svém portfoliu mileniály milované značky, jako je Gucci či Balenciaga, je považována za vzor transparentnějších procesů mezi luxusními domy. Jde například o environmentální účetnictví a lepší řízení dodavatelských řetězců. Tyto procesy navíc volně sdílí na trhu a jejího výkonného ředitele Francoise-Henriho Pinaulta pověřuje ekologickou problematikou sám francouzský prezident Emmanuel Macron.

Móda, která je jednou z příčin klimatické změny, se tak dostala i do nejvyšší politiky. Na letošní Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu dostali pozvánku zástupci nejmocnějších značek, aby hovořili o krocích k udržitelnějšímu průmyslu v rámci sekce Global Fashion Agenda. Ta ale na své výroční konferenci v Kodani potvrdila, že pozitivní změny se v odvětví, které ročně vyrobí na 80 miliard kusů oblečení, nedějí dostatečně rychle. Začínající značky sice stavějí na správných pilířích, velké korporace ovšem v udržitelnějším tažení zpomalují. A to i přesto, že se investice do udržitelných procesů ukazují v dlouhodobém horizontu jako jasně ziskové.

Recyklovaná utopie

Módní průmysl, jak ho známe, je postaven pouze na hrstce materiálů. Řada z nich se za posledních sto let vůbec nezměnila. Jejich recyklace ovšem není spásným řešením, jak se zbavit skoro stovky milionů tun odpadu ročně. Z údajů Nadace Ellen MacArthur totiž vyplývá, že je v současnosti recyklováno méně než 1 % vyhozeného textilu za účelem výroby nového oblečení, zbytek putuje většinou jako sekundární materiál do stavebnictví či automobilového průmyslu a odtud po čase opět na skládky.

Recykláty z PET lahví, stejně jako čistý polyester zase přispívají k znečišťování půdy a vody mikroplasty. Zkapalnění polymerů, bez nějž se proces recyklace umělých materiálů neobejde, s sebou může nést škodlivé karcinogeny.

Jednoduché to ale není ani s alternativními materiály. Veganská kůže se často vyrábí z nešetrných plastů jako PVC a organická bavlna se sice pěstuje bez pesticidů, ale v porovnání s obvyklou produkcí je podstatně náročnější na spotřebu půdy a vody. Dosavadní informace a technologie zkrátka bohužel často lepší řešení nenabízejí, a tak jedinou nadějí zůstávají investice do výzkumu a vývoje a podpora odvážných a inovativních projektů.

Za úspěšné lokální příklady lze považovat například slovenské studio Crafting Plastics! Vlasty Kubušové a Miroslava Krále, které tvoří sluneční brýle z biologicky rozložitelného recyklovaného plastu NUATAN, nebo Zuzanu Gombošovou, která se svým partnerem Susmithem v Indii vyvinula zcela jedinečný biokompozitní materiál Malai z bakteriální celulózy rostoucí na kokosové vodě, který připomíná kůži a je plně rozložitelný.

Udržitelnost po Česku

Podle výsledků nedávného průzkumu Fashion (Re)search, za kterým stojí vyhledávač Glami, si Češi vedou dobře. Jsme šetrný národ, své oblečení nosíme více než třicetkrát a ve chvíli, kdy doslouží, jej využíváme jinak nebo pošleme dál. Nevadí nám chodit do second handů a pomalinku se učíme nakupovat také u lokálních designérů.

Údajně by přes 80 procent Čechů rádo nakupovalo lokální módu a skoro polovina tvrdí, že si v posledním roce koupila udržitelný produkt. Čtyři pětiny jsou ochotné si za něj i připlatit. Naprostá většina by si dokonce svůj nákup rozmyslela, pokud by se dozvěděla o neetických praktikách výroby. Fakt, že je vaše bavlněné triko plné chemie a zrodilo se v dílně takřka za nelidských podmínek, si ale na cedulce nepřečtete.

Tady něco nehraje, výsledky průzkumu zní až podezřele dobře. Zásadní problém? Chybí nám jasné a relevantní informace. Polovina Čechů ani netuší, které značky lze považovat za udržitelné a jaká kritéria s sebou tento pojem nese. Přes 70 % pak neví, kde lokální módu hledat. Snadno uchopitelných informací je opravdu málo. A nejen u nás. Tvrdá data o environmentálním dopadu módy chybí a celý průmysl staví na nepodložených dohadech. I lokální média přejí častěji komerčnější módě nebo designérům, které si nemůže dovolit každý. Malých značek, jež nabízejí smysluplnou módu za férové ceny, je u nás ale poměrně dost. Jenže často nedisponují takovým marketingovým rozpočtem, aby dosáhly až k vám, nebo nenabízejí dostatek zboží a variant.

Existuje řešení?

Na začátku i konci stojí zákazník, tedy vy. Svým rozhodováním můžete ovlivnit všechno. Prvním krokem je začít nakupovat méně a s větším rozmyslem. Přestat plýtvat a začít se víc ptát. Jak může tohle tričko stát méně než oběd, pokud jeho výrobce zajistil férové podmínky pro farmáře, jenž vypěstoval bavlnu, a švadlenu, která jej ušila?

Kontrarevoluce a udržitelnost v parfémářství. Jak voní voňavka z odpadu?

V době, kdy se udržitelnost stává součástí marketingu za každou cenu, je třeba dávat pozor, která firma je skutečně transparentní a jaké hodnoty zastává. Být stoprocentně udržitelný znamená pro prodejce celkový přístup - od původu materiálu přes návrh a výrobu produktu až po prodej zákazníkovi. A dokonce by měl zajít ještě o kousek dál - dbát na životnost produktu, nabízet možnosti opravy zboží a nakonec zabezpečit jeho recyklaci.