Příběh Jindřicha Freiwalda zní jako pohádka: jak se ze syna hostinského a vyučeného zedníka nakonec stal společně s Jaroslavem Böhmem spolumajitelem jedné z nejúspěšnějších projekčních a stavebních firem v meziválečném Československu. Skončila však tragicky.
  |
Freiwald se narodil v roce 1890 v Hronově. Po studiích na pražské stavební průmyslovce a praxi u architekta Antonína Balšánka se stal posluchačem Jana Kotěry na tehdy nově zřízené Škole architektury Akademie výtvarných umění, kam Kotěra přešel z umprumu. První návrhy realizoval ještě před první světovou válkou ve stylu secese a moderny: hned po skončení školy začal spolupracovat s pražským stavitelem Josefem Paroulkem, pro něhož například navrhl průčelí činžovního domu U Říšské brány na nároží Myslbekovy a Bělohorské ulice v pražských Střešovicích. K dalším Freiwaldovým realizacím z této epochy patřil hotel Start (dnes Paříž) v centru Hradce Králové nebo činžovní dům v Táboře.
Úspěšný tandem
Po válce spojil své síly s absolventem pražské techniky Jaroslavem Böhmem (1892–1961), s nímž založil úspěšnou stavební firmu. Navrhovat budovy všeho druhu ale rozhodně nepřestal: byl schopen realizovat kdeco od rodinných a činžovních domů přes továrny, sakrální architekturu nebo divadla.
Zatímco Böhm se věnoval především konstrukci, Freiwald řešil architektonické formy. Vliv kubismu je ještě patrný na jeho domě s parní pekárnou v Mostecké ulici v Praze, později tvořil ve stylu art deco a moderního klasicismu, po roce 1930 zase směřoval k avantgardnímu funkcionalismu. Věnoval se zejména projektům dělnických, hornických a úřednických kolonií. Tvořily je domky, dvojdomky nebo řadové domky v zeleni s výraznými vysokými štíty a hrázděným zdivem. Freiwald vycházel z osvědčených principů anglických a německých zahradních měst i z odkazů Jana Kotěry nebo Dušana Jurkoviče. Postavil je například na pražské Ořechovce a Pernikářce, dále v Lounech, Duchcově, Kolíně, Sušici, a dokonce až v Chustu na Podkarpatské Rusi. Autor těchto řádek tuto kolonii kdysi navštívil a byl okouzlen nápaditou architekturou, ponořenou v zeleni.
Dalším oblíbeným Freiwaldovým tématem byly menší peněžní ústavy v českých a moravských městech. Podle jeho návrhů jich nakonec vzniklo na čtyři desítky a architekt je vždy s citem začlenil do daného prostředí. Od dekorativních forem přitom postupně směřoval k moderním funkcionalistickým objektům. Spořitelny, záložny a banky tak vznikly v Kolíně, Sušici, Červeném Kostelci, České Skalici, Novém Městě nad Metují, Písku, Jaroměři, Hronově, Hradci Králové, Klatovech, Přešticích, Bystřici nad Pernštejnem, Znojmě, Luhačovicích, Holešově a dalších místech.
Kino i divadlo
Asi nejpodivnější stavbou je spořitelna v Železném Brodě: postavil tam funkcionalistickou budovu, do jejíhož průčelí vložil přední část staré dřevěné chalupy, kterou tak zachránil před zbouráním.
Kromě bank, spořitelen a záložen Freiwald projektoval také bloky družstevních domů v Kolíně, Pardubicích, Hradci Králové a Praze-Střešovicích nebo rodinné domky, ty pak především v Praze. I u pozdních funkcionalistických budov používal vedle bílé také v detailu výrazné barvy, zejména červenou a modrou, a rovněž umělecká díla, jako byly pískovcové plastiky, keramické reliéfy nebo vitráže. Mezi své oblíbené motivy zařadil také noblesně řešené portály či kruhová okna. Z nejvýraznějších meziválečných staveb se sluší jmenovat například hotel U Hájků (dnes Grandior) v ulici Na Poříčí, továrnu Aero v Karlíně, stejnojmenný a dodnes oblíbený biograf v žižkovském vnitrobloku nebo sbor československé církve husitské v Novém Městě nad Metují s vysokou štíhlou kampanilou, ve své době označené za nejkrásnější stavbu tohoto typu.
Jindřich Freiwald
K realizacím Jindřicha Freiwalda patřilo i několik moderních divadelních budov, u nichž kombinoval prvky moderního klasicismu (římsy, vysoký řád, symetrická kompozice) a funkcionalismu. Jde o Jiráskovo divadlo v Hronově, Pippichovo v Chrudimi nebo Městské divadlo v Kolíně. Málo se ví, že navrhl i velkou divadelní budovu v íránské metropoli Teheránu.
Životní pouť úspěšného architekta skončila náhle a tragicky v poslední den druhé světové války. Během pražského povstání byl jako vyšší důstojník v záloze vyslán svými kolegy jednat s ustupujícími jednotkami SS. Navzdory slibům ho nacisté zajali a poté zastřelili ranou do týla, když narychlo opouštěli metropoli. Na místě popravy v krčské Vídeňské ulici má dodnes malý památník, pohřben byl v rodném Hronově. Firma Freiwald-Böhm pak zanikla v roce 1949, kdy byla znárodněna.
