Lidovky.cz

Nositel je galerií sám o sobě. Šperk promlouvá k mase lidí, říká designérka

Design

  5:28
Šperky moc nenosí, ani ty, co sama vyrobí, v příštím roce se chce věnovat především rodině a nedávno si otevřela vlastní showroom v Holešovicích. Šperkařce Elišce Lhotské se daří, přesto zůstává skromná a pokorná vůči svému řemeslu. „Nejraději mám kov, který je skvělý v tom, že se dá donekonečna recyklovat. Nové materiály mě baví, ale je problém s uskladněním a momentálně jsem uspokojená pracovat v menším měřítku a materiálu, který neztrácí svou hodnotu,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Nová kolekce So foto: Archiv Elišky Lhotské

Nechávám to přicházet dost přirozeně. Teď mám v plánu se opět vrátit ke dřevu a...
Šperky Elišky Lhotské

Lidovky.cz: Začínala jste s vytvářením chlebových instalací, následně jste se posunula k tvorbě šperků. Proč vlastně? Co vás ke šperku táhlo?
Chlebové instalace vždy byly jen studií nebo jakousi cestou k pochopení tématu, které jsem vkládala hlavně do těch užitých šperků. Docela rychle po škole a po zkušenostech s produkcí uměleckých a šperkařských výstav pro ostatní autory jsem pochopila, že právě užitý šperk je dobrým prostředkem k promlouvání k větší mase lidí. Nositel je jakousi galerií pro své okolí a dokáže oslovit větší množství lidí než jedna vernisáž. Je to dobrý prostředek jak reflektovat nějaké myšlenky a sdílet je s ostatními. U nás není ani tolik prostoru, kde se jako designér může nějak uceleně a čistě prezentovat. Dodnes jsem vděčná, že jsem dostala příležitost ve výstavním projektu Whitebox v Kutné Hoře, prostoru, který se zaměřuje hlavně na design na pomezí volného umění. Takové výstavy jsou důležité i pro samotného autora, kde naráží na nové limity.

Uvědomila jsem si, že spojení s ostatními, s rodinou skrze tuhle hmotu, skrze...

Lidovky.cz: Vaše šperky sklízí neuvěřitelný úspěch. Nová kolekce byla perlou na Designbloku. Jak dlouho jste na ní pracovala?
Tak z toho jsem opravdu příjemně zaskočena, že by to tak mohlo snad i být! Já mám stále občasné výpadky a přijdu si při takových akcích mírně nepatřičně. Introvertně se zjevuji na stánku a vyhlížím instalaci takových značek jako je Zorya nebo Belda a zapomínám, že i já sama se tam v tu chvíli také prezentuji. Je zvláštní pro mě pak být na jednom místě a tykat si s těmi, jejíž letáčky jsem poctivě na střední šisovala na nástěnce hned vedle fotek hlavních hrdinů z Pána prstenů. Taky proto si stále uvědomuji, jak je křehké se živit tím, co nás baví, často za to děkuji, ale zároveň vím, že cesta byla tak dlouhá a tím pádem doufám v nějakou větší stabilitu. Na poslední kolekci jsem pracovala v hlavě opravdu dlouho, většinou to usazuji několik let. Určitě se ke kolekci budu vracet stejně jako k těm předchozím. Stále se snažím nějak věci vylepšovat a rozšiřovat, nechce se mi úplně přijímat model „každý rok nová kolekce“ a pak téma zcela opustit... To myslím není úplně reálné a nemělo by být, nejen v módě, ale i v užitém designu.

Lidovky.cz: Co je pro vás při vytváření nových kolekcí nejdůležitější? A co vás inspiruje?
Myslím, že toho mám ještě hodně před sebou, nebo alespoň v to doufám, i když práce na nových věcech více stojí, protože člověk musí také udržovat to, co započal. Jsme malý trh a většina autorů si své šperky vyrábí sama nebo mají na starost malé dílny. Zatím není prostor být jen designérem. V podstatě jsem zatím vytvořila pouze tři kolekce a témata jsou stále nová. Snažím se držet své linky, a to aby všechny šperky byly něčím výpovědní a neopíraly se jen o estetiku, ostatně to by mě ani tolik nebavilo. Baví mě pozorovat společnost a reagovat na určité situace, které mezi námi proměna času způsobuje.

Lidovky.cz: Otevřela jste také kurzy, na kterých učíte zájemce si vyrobit vlastní šperk. Jak dlouho takový kurz trvá a kolik je na něm lidí?
Ano, kurzy momentálně povede převážně slečna, která mi současně pomáhá v dílně, tento rok se budu snažit přehodit práci hlavně na svoje pomocnice, protože se budu věnovat více své budoucí rodině, posouvat svou značku a vymýšlet nové šperky nebo zlepšovat ty stávající. Kurzy mě baví, protože já sama jsem v dílně strávila za posledních několik let nejvíce času. Když člověk tvoří něco manuálního, je to jako meditovat někde v lese, a ještě když se to zhmotní, tak je to nepopsatelný pocit, člověka to udržuje při životě. Terka tedy v dílně nejdříve s maximálně 4 účastníky vytvoří model ze šperkařského vosku, se kterým pracuji převážně ve své tvorbě i já a za 14 dní se se všemi znovu sejde a bude se pracovat přímo se stříbrným odlitkem, který vznikl technikou ztraceného vosku. Já vytvářím koncepci každého kurzu, vznikne několik ukázek šperků a postupů, které ujistí účastníky, že to zvládnou i oni. V minulosti jsem se takto scházela hlavně s mužskými zákazníky, kteří chtěli žádat svou slečnu o ruku a podle mě není nad to, když se do výroby zapojí oni sami. Většinou jsem odhadla komu tuto variantu nabídnout, je to vcelku dojemné vidět ty výsledky... mám sice pak pocit, že moje práce úplně nemá smysl, když může vznikat něco tak autentického, ale jsem ráda když alespoň koriguji jejich cestu a vybereme model, který má velkou uměleckou hodnotu, i když jeho realizace mohla být zcela uvolněná a nevědomá.

Nová kolekce So

Lidovky.cz: Máte už i svůj vlastní showroom. Jak dlouho trvalo než jste se rozhodla, že jej otevřete?
Showroom v Holešovicích momentálně využívám hlavně jako dílnu a ateliér nebo místo setkání na zakázky či úpravy šperků. Od začátku jsem věděla, že časem chci něco svého, nerozptylovat se tvorbou a postupy ostatních. Ateliér má být svobodné místo. Samozřejmě to není hned, je to hlavně otázka financí, když bylo ale objednávek hodně, tak jsem věřila, že to je efektivní investice, což se potvrdilo. Studio má čtyři malé místnosti, které momentálně okupujeme s partnerem Ondřejem, který se chce s projektem Optiqa začít věnovat i výrobě brýlí, máme tam i sprchu a zázemí na spaní, to byl vždy můj sen, takový prostor. Do budoucna chceme částečně otevřít i veřejnosti a dělat u nás různé akce spojené s naší tvorbou, ale teď je vedle nás staveniště, kde vzniká Holport II, takže využíváme prostor nakonec hlavně k práci. Showroom kam může zákazník dorazit bez předchozí domluvy celý týden včetně sobot máme v Klimentské ulici. Nese jednoduchý název „Showroom dot“ a sdílí ho cca 7 designérů. „Showroom dot“ nás zachránil, když jsme museli opustit projekt Koncept story na Řezáčově náměstí. Tenkrát jsme vedli dlouhé diskuze o tom, zdali se přesunout, když v prostoru již nemůžeme být, ale ten projekt jsem vymýšlela na míru genia loci toho místa, tak jsem nakonec došla k závěru, že bude nejlepší projekt v nejlepším skončit a nebo jen přerušíme a uvidí se co nabídne budoucnost. V Klimentské je navíc super parta lidí a já si užívám, že se chvíli někdo stará o mě a já zde můžu být opravdu jen jako designér naproti Koncept story, kde jsem vše měla na starost já.

Lidovky.cz: Někdy se mi zdá, že se lidé na autorský šperk dívají spíše jako na objekt, líbí se jim, ale nosit ho nechtějí. Narážíte na to také?
Tak autorský šperk může být v podstatě cokoliv, já ty volnější věci vnímám spíš jako prostředek seberealizace, kdy se může člověk nějak umělecky vyjádřit, ale trh tu zatím není a není tu tolik šikovných prodejců na takové šperky. Ale rozhodně se necítím být povolaná k tomu se vyjadřovat o oboru, který jsem v podstatě s naší galerii Září opustila. U nás se daří hlavně designu, a na výrobu uměleckého šperku potřebujete peníze. Škoda, že prodejci se nespokojí s pár autory, ale rozmělní svou pozornost mezi stovku autorů a jejich prezentace je pak nepřehledná a těžko pochopitelná. Vzniká pak desítky stejných obchodů, se stejnými autory, ve kterých se člověk nedokáže zorientovat a snižuje se oběma možný profit a budoucnost pro přežití.

Lidovky.cz: Jak často vytváříte šperky na zakázku?
Zakázky na míru nositeli nezpracovávám moc často, ne snad že by nebyla poptávka, ale není tolik času. Když už se do něčeho takového pustím, tak mě zaujme zadání a nakonec si realizaci opravdu užiji, ale na začátku se mi svírá žaludek nervozitou, aby se šperk setkal s úspěchem. Důležité pro mě je, aby zákazník nabídl dlouhý časový prostor a absolutně respektoval můj přístup.

Lidovky.cz: Čemu byste se chtěla věnovat v budoucnosti?
Více sama sobě, rodině a zpracovávat nová témata, která život nabízí. Zvyknout si na fakt, že celá výroba každého šperku nemusí probíhat nutně za mé přítomnosti a více času věnovat té výpovědní hodnotě. Soustředit se více na navrhovaní... Cítím, že potřebuji nové impulzy k práci, k novým šperkům. Většina „designérů“ , jak nám říkáte, hlavně pak z mojí generace, se pustila i do vlastní výroby, podnikání a je složitější si vyšetřit čas na tu kreativní práci. Mít občas zase čistou hlavu a reagovat hned na nějaké vnitřní pnutí, které nás nutí tvořit něco nového... Tak to by se mi líbilo nějak ideálně skloubit. Stále se to ale vyvíjí a posouvá, to mě těší a kvůli tomu je to zábava. Nechtít hned všechno, že jo, pak by si toho člověk ani nevážil.

Lidovky.cz: Jaký materiál máte nejraději? A proč?
Pro všechny tři kolekce je to stříbro a zlato. Takže určitě kov, který je skvělý v tom, že se dá do nekonečna recyklovat. Nové materiály mě baví, ale je problém s uskladněním a momentálně jsem uspokojená pracovat v menším měřítku a materiálu, který neztrácí svou hodnotu. Obdobné je to třeba s instalacemi na Designbloku, když mi několik let dělal instalace můj Ondřej, šikovně tam vždy zakomponoval něco, co pak třeba můžeme využít v kuchyni nebo jinde doma. Teď chceme pracovat na tom, abychom instalaci každý rok neměnili a vycházeli z toho, co je.

Lidovky.cz: Myslíte, že šperky jsou odrazem toho, kdo je nosí? Poznáte podle toho, kdo vejde do dveří, jaký šperk si vybere?
To ani tolik ne, mám spoustu zákazníků, kteří si pořizují šperk ode mě a je to jejich první šperk vůbec. Mám radost, jací jsou moji zákazníci, jsou hodně vnímaví nejen k vizuální formě, ale i myšlenkám, které kolekce nesou, to je pak radost. Radost je hlavně i to, že se s vámi chtějí o nadšení ze šperků podělit, což je podle mého dobré znamení. Jsem ráda, že zákazníci o designu obecně více přemýšlejí a staví se šetrněji k tomu, co pořídí, a že tu vzniká tolik věcí, které v nás vzbuzují nějaké emoce. Je to určitě i cenou, která ale vždy odpovídá kvalitě. Vždy, když někam vyjedu, tak musím říci, že šperky od naší mladé generace jsou opravdu na vysoké úrovni, možná i proto, že je tu tolik manuálně šikovných lidí, kteří se na značkách podílejí a nebo designéři sami řemeslo ovládají.

Eliška Lhotská

Lidovky.cz: Kupují u vaše šperky muži svým ženám, nebo spíše ženy sami pro sebe. A čím myslíte, že to je?
Řekla bych, že je to docela vyvážené, což u mužů oceňuji. Pro každého, kdo má svou značku, je myslím důležité, aby svého zákazníka poznal, a to nejen přes sociální sítě. Nějaký čas strávil v obchodě, kde svou práci sám prodává, naslouchal kritice a nebyl v úplné bublině. Pro mě je důležité, aby zákazník šperk opravdu nosil, což se děje a to mě těší.

Lidovky.cz: Jak jste na tom vy se svými šperky? Nosíte je?
Obecně šperky moc nenosím, teď se chlubím zásnubním prstenem od Ondřeje, ale i ten občas zapomenu doma, posledních 10 let v podstatě trávím veškerý čas v dílně, a nemám moc kde dělat parádu, tak se zanedbávám, ale těším se, že se to teď změní a najedu zase na náš středoškolský styl, kdy jsme si s holkama na železnobrodské Sklandě, každý den na dílnách něco rychle spíchly podle toho, co jsme zrovna měly na sobě a navěsily na sebe v podstatě vše. Je pravda, že bych tuto svojí výhodu měla využívat častěji.

Lidovky.cz: Zanedlouho se stanete matkou, nepřemýšlela jste už o kolekci pro děti například?
Dětské náušnice mám v nabídce už myslím dva roky, za to hlavně vděčím mým věrným zákaznicím, pro které jsem vytvářela nejen šperky na běžné nošení, potom „snubáky“ a pak mě „donutili“ :) ještě k výrobě náušnic pro jejich holčičky. Je to přirozený vývoj pro mě, za který jsem vděčná, co vytvořím pro našeho chlapečka ještě nevím, možná nějaký „mobil“ ala Alexander Calder nad postýlku. 

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.