Lidovky.cz

Secese na kolejích. Primátorská tramvaj č. 200 od Jana Kotěry je malý designérský skvost

Design

  5:05
Architektonické styly a vlivy každé dějinné epochy se zdaleka nemusejí omezovat jenom na stavbu budov. Mohou se odrážet i v detailech, interiérových doplňcích nebo dopravních prostředcích. Přijměte proto pozvání k projížďce po Praze jednou secesní tramvají.

Salonní vůz č. 200. Kotěrova slavná tramvaj vznikla v letech 1899–1900 a vyrobily ji závody Františka Ringhoffera na Smíchově, tehdejším satelitu Prahy. foto: Zdeněk Lukeš

Slíbil jsem, že se ke jménu zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry, od jehož narození uplyne letos 150 let (viz Orientace z 16. ledna), letos budu vracet. Dnes bych rád připomněl pro změnu nikoli stavbu, ale dopravní prostředek, který Kotěra navrhl. Jde o tzv. primátorský vůz č. 200, který pro Elektrické podniky královského hlavního města Prahy v letech 1899–1900 vyrobila Ringhofferova továrna na pražském Smíchově.

Kotěrova červená tramvaj z let 1906–1908, určená pro běžný provoz
Přední část

Jan Kotěra se k této zajímavé a prestižní zakázce dostal díky svému staršímu kolegovi, architektu Jiřímu Stibralovi, řediteli Umprum. Stibral se známou továrnou na kolejová vozidla spolupracoval již dříve, navrhl mj. i salonní vůz pro císaře Františka Josefa I., který je dnes umístěn jako exponát v dopravní hale Národního technického muzea.

Když pak ze strany magistrátu vzešel požadavek na zhotovení reprezentační tramvaje pro okružní jízdy určené hostům pražského primátora, Stibral doporučil tehdy devětadvacetiletého Kotěru, který již rok vedl ateliér architektury na jeho škole. Vůz měl také reprezentovat české země na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.

Salonní vůz

Mladý architekt se hned pustil do práce na projektu. Vůz byl postaven na podvozku o čtyřech osách, opatřen zelenomodrým nátěrem a ozdoben kovovým znakem města. Secesní dekor se objevuje jak na nástupních schůdcích, tak i na čelním světlometu, jenž je ozdoben lipovými lístky. Mimořádně působivý je také interiér s řadou dekorativních prvků, jako jsou například lampy, dřevěné intarzované panely nebo atypický nábytek, jenž tvoří malé stolky a pohodlná křesla.

Je zajímavé, že Stibral byl prý s návrhem nespokojen a Kotěrovi vytýkal, že vnitřek vozu mohl být ještě zdobnější. Jenomže střízlivý Kotěra nemyslel pouze na pohodlí cestujících, ale též na celkový výraz, který neměl působit přeplácaně. I tak si samozřejmě vyhrál s každým detailem, takže dnes působí tramvaj jako zjevení z časů, kdy celá Evropa byla v zajetí pohádkového secesního stylu.

Nadchází rok mistra moderny. Zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra se narodil před 150 lety

Vůz se pak po léta objevoval v ulicích metropole při různých slavnostních příležitostech. V pozdějších letech mu byl vyměněn podvozek za typizovaný dvouosý a ještě později byla tramvaj upravena pro jízdy s dětmi mateřských škol. To jej pak zdobilo malé slunce a my dříve narození si na ni ještě pamatujeme. To už byly původní křesla a stolky nahrazeny praktičtějšími lavicemi.

V minulých letech byl salonní vůz č. 200 deponován v Muzeu městské hromadné dopravy Dopravního podniku hl. m. Prahy ve střešovické vozovně, kde je také k vidění dodnes. Občas se objeví i v ulicích, ale už jen při příležitostech slavnostních jízd historických tramvají. Rovněž se podařilo vyrobit kopie původního zařízení z ořechového dřeva, takže dnes můžeme vůz vidět přesně v té podobě, jak jej Kotěra navrhl a jak vypadal v době svého vzniku.

Další tramvaje

Kotěrova spolupráce s továrnou Františka Ringhoffera pokračovala i v následujících letech. Architekt například designoval několik železničních vagonů pro rakouské a švýcarské dráhy, v letech 1904–1908 navrhl rovněž běžný dvouosý tramvajový vůz. I ten – v barvách Prahy, tedy červené a žluté – můžeme obdivovat ve střešovické vozovně. Z tohoto typu pak byly v následujících letech odvozeny i následující modely, některé jezdily po městě až do počátku sedmdesátých let.

Secesní interiér salonního vozu

Pamatuji, jak jsme do takové tramvaje naskakovali a vyskakovali během jízdy otevřenými dveřmi v přední a zadní části, což vyžadovalo jistý cvik. Uvnitř chodil průvodčí, jenž kleštičkami procvakával lístky (později ho nahradily samoobslužné pokladny) a tahal za šňůru zvonku, který ohlašoval stanici. V tramvaji bylo v létě horko a v zimě to tam zase pěkně protahovalo. Strojvůdce u řízení stál a každou chvíli vystupoval, aby přehodil výhybku na křižovatce nebo nahodil spadlou kladku. Měl v kabině i nádobu s pískem. Byla to věru nelehká práce. V zimním čase byl oblečen do mohutného těžkého pláště, přesto mu musela být pěkná zima.

Kultovní tramvaje

Nové moderní typy tramvají, jimiž byly T1 a ještě o něco později legendární T3, kterou můžeme vidět v pražských ulicích dodnes, tyto prvorepublikové vozy nahradily. Mimo jiné přinesly mnohá zlepšení pro personál dopravního podniku i cestující, přitom stále byly designérsky velmi zdařilé a dnes je lze směle označit přímo za kultovní. Na Kotěrovu tramvaj bychom však neměli zapomínat, protože i ona byla v době vzniku nejen mimořádným technickým, ale i uměleckým dílem.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.