Jak bydlí designéři: staré ušáky i jídelní stůl, který slouží jako pracovna

Slovo dílna může znít velkoryse, ale protože Jan nepoužívá žádný stroj a vše dělá pouze ručně, potřebuje především pracovní plochu a místo na pár „fidlátek“. „Nejlépe se doma cítím právě za jídelním stolem, kde začíná moje kožedělná zóna, kam má žena jde jen v nejnutnějších případech. Je to můj kout a právě pohled z tohoto místa do místnosti si užívám nejvíc,“ říká Veselý. 

Protože si sám nevěděl s řešením bytu rady, obrátil se na architekty. „Celý byt, jak je řešený a navržený, prostě miluju. Neměnil bych jedinou jeho součást. StAr atelier odvedl skvělou práci a já jsem extrémně vděčný. Většina doplňků už byla součástí projektu a vlastně jsme neměli potřebu další pořizovat. Ale to, co bychom tu našli, bude mít původ v bazarech, starožitnostech, nebo nás obdarovaly babičky,“ vysvětluje designér, který se svému koníčku ale věnuje jen o víkendech. 

Ačkoli si s bytem nechal poradit od profesionálů, „doplňků od popelnice“ se nebojí. „Vlastně to není tak dávno, kdy jsem takto “pořídil” malý, barevný slunečník. Chystali jsme se zrovna na první letní dovolenou s miminkem a pomyslel jsem si, že se bude hodit. Nakonec jsem ho zapomněl doma. Ale mám jej dodnes,“ usmívá se Veselý. 

Ze všeho nejraději má doma ale křesla. „Čekali jsme na ně déle než rok. Podařil se nám sehnat jeden ušák, podle kterého truhlář vyrobil kostru druhého. Následovala ruční čalounická práce podle původních postupů. Věřím, že ta křesla vydrží minimálně další dvě generace,“ říká na konec.