Chudák si s námi zažil tolik strastí i radostí, kdyby to byl kůň řehtal by ještě teď a my ho chudáka zavřeme za odměnu do železné bedny a necháme ho tam samotného několik měsíců. Ke všemu přišel totálně vykradený, očesaný o všechno, co šlo odšroubovat. Ale protože máme krásné pořekadlo, že pokud nám někdo něco ukradne, zřejmě to potřeboval víc než my, brali jsme to sportovně.
  |
Jaký je plán pro letošní osmou expedici?
V dubnu 2019 jsem opět vyrazili stejným směrem jako v roce 2012 přes Evropu, Gibraltar, Maroko, Západní Saharu a Senegal, do zemí, které se nám nepodařilo při první expedici navštívit (Gambie, Guinei Bissau, Siera Leone a Libérie) a budeme pokračovat přes nám již důvěrně známe země jako je Guinea, Pobřeží Slonoviny, Ghana, Burkina Faso, Togo a Benin. Současně chceme provést přepadovku v ghanské škole, kde platíme za námi podporovanou dívku Rebeccu velmi vysoké školné i její nutné výdaje. Doufejme, že nebudeme zklamáni.
Po stopách UNESCOV roce 2012 jsme si pořídili za skvělou cenu dva roky starého LAND ROVERA DEFENDERA, který měl najeto pouhých 12.000 km. Byl to poslední model této značky. Přesně tímto okamžikem se změnil náš volnočasový život v následujících mnoha letech. Proč? Po nezbytných úpravách jsme se s velkým nadšením vydali na naši první EXPEDITION ALL AFRICA. Nevsadil bych si jedinou korunu na to, že by náš bláznivý nápad mohl mít delší trvání než jednu několikaměsíční cestu. Opak však byl pravdou www.alexandrbilek.cz Je duben 2019, po 38 zemích Afriky jsme stejným vozem procestovali 182.000 km a navštívili 87 míst UNESCO. Ano, 14x jsme byli zavření, 4x jsme si užili malárii, 1x nám darebáci prostřelili auto a 4x se nás pokusil někdo přepadnout. Přestože to všechno zní poměrně dramaticky, zpětně vzato to bylo spíše směšné. Až na jeden incident v Čadu, který byl naopak velmi vážný. Jak o této zkušenosti, o všech dramatických, nezapomenutelných i vtipných zážitcích, jak jsme dokázali přivézt dvě děti z Afriky k nám domů a dalších kuriozitkách se dočtete ve více než stovce reportážích v této rubrice. |
Přes Gibraltar a první ostražitost na místě
Po zdolání prvního úseku dlouhého kolem 3500 km ze Špindlerova Mlýna na Gibraltar jsme se nechali převézt na africký kontinent. Trvá to asi hodinu, ovšem cena za přejezd nás dvou a našeho Land Rovera se zvýšila od našeho posledního přejezdu v roce 2012 asi 3x. Za 180 EUR jedním směrem jsme se cítili docela podfouknuti. A možná i byli. Ještě na evropském kontinentě jsme museli cenu smlouvat jako na trhu v Africe. I když se nám podařilo stlačit cenu o 50 EUR, jsme si jisti, že obchodník si na své přišel i tak. Na faktuře totiž byla cena uvedena ale on ji trochu amatérsky zamáznul razítkem. Po jeho odkrytí bylo jasné, že se na náš úkor obohatil o 30 EUR. V plánu však měl větší zisk, který jsme mu překazili. Takže cena 2019 je pro auto a řidiče 115 EUR, další pasažér 33,8 EUR jedním směrem.
UNESCO – seznam míst v Maroku
Maroko je velmi turistickou zemí a právem z toho těží. Mezi nejkrásnější místa zapsaná na prestižním seznamu UNESCO jsou přístavní města Essaouira, El Jajida, Rabat nebo překrásná města jako je Fés, Marakéš, Meknes Tetouan či archeologické naleziště Volubilis. O všech těchto místech jsem psal již dříve a není k nim co dodat. Místo, které jsme jako poslední navštívili až nyní a patří do rodiny s obrovskou historicko-kulturní stopou, a tudíž i na seznam UNESCO této africko- arabské země, je horské Ait Benhaddou. Podrobný seznam včetně překladů do našeho jazyka můžete najít na webu, který jsem založil a který slouží cestovatelům již 15 let www.unescoclub.cz
Ellouze a první střet s hollywoodskými lokacemi
Přijíždíme k němu skrze pohoří Atlas, kde není nouze o přenádherné scenérie s hlubokými a dalekými výhledy. Neuvěřitelné horské silnice vydlabané ve skále lemované kaktusovými koberci a nekonečnými stády hbitých koz a kůzlátek by samo o sobě stačilo k tomu, aby si člověk mohl poblahopřát k úžasnému nápadu navštívit toto kouzelné místo. Jenže to je jen dokonalý začátek. Zcela nečekaně projíždíme kolem vesničky ELLOUZE a zastavit prostě musíme. Nádherný areál, kterému se obecně říká „kazba“ (rodinný hrad – soubor budov obvykle sloužící jako úkryt před nájezdníky) zahrnuje na místní poměry velmi dobře udržované domy z nepálených cihel, vysokou věž a hradby v dokonalém stavu. Hned se nás ujímá drobný místní podnikatel, který má na slámové, pevné ale velmi se houpající střeše stůl a pár plastových židlí. Je tak strašně ochotný a tichý, že neváháme a nabídku na zelený čaj s mátou a cukrem přijímáme. Výhled má vskutku překrásný, je to šťastný člověk. Dozvídáme se, že se zde točila řada hollywoodských filmů a vůbec se filmařům nedivíme. Obdarováváme místní lidi a kupujeme si od nich překrásné tradiční šperky berberských vzorů. Ani o ceně nesmlouváme, chceme jim nechat si vydělat. Cena tak je zřejmě 20x vyšší. Nevadí, jedeme dál.
UNESCO – Ait Benhaddou
Po pár kilometrech přijíždíme do Ait Benhaddou, slavného starého města, které zná celý svět. Málokdo se sem však vydal tento klenot pouštní architektury spatřit na vlastní oči. Točilo se zde několik desítek filmů, mezi nejznámější patří třeba Indiana Jones, Asterix, Hra o trůny, Gladiátor, Lawrence z Arábie, Ježíš Nazaretský, Princ Persie nebo filmařský průkopník Ali Baba. Neustále aktualizovaný seznam filmů je vylepený na bráně. Ještě nikdy jsme nebyli tak natěšení. Málem jsem přejel slepici i místního prodejce koření, zapomněl jsem zavřít auto, dokonce jsme si dobrovolně vzali průvodce (což obvykle neděláme), nabídnul jsem pivo muslimovi, šlápl do lejna a nepozdravil u brány. Atmosféra, zde byla tak neuvěřitelná a nefalšovaná, že nám oběma z té krásy ukápla nejedna slza. Jedním slovem, nic pohádkovějšího jsme určitě nikdy neviděli.
Ait Benhaddou je postaveno na skalním výběžku nedaleko mělké řeky. Stavby jsou velmi složitě zdobené, a navíc nejlépe zachované v celém Atlasu. Obvykle bývají kasby obehnány vysokými zdmi, aby ochránily své obyvatele uvnitř, v tomto případě se však jedná o architekturu bez hradeb, obrannou úlohu tak plní velmi strmé a vysoké zdi. Jak jsou budovy staré se neví, ale pravděpodobně alespoň některé z nich více než 500 let. Místo patřilo mezi důležitou zastávku karavan, které obchodovaly se solí, zlatem, otroky a slonovinou. V současnosti zde pobývá jen několik posledních rodin, zatímco ještě před sto lety zde žila kromě Berberů také početná skupina židovských obyvatel, s jejichž symboly se návštěvníci setkávají na každém kroku i nyní.
