Lidovky.cz

NĚMECKÁ KARANTÉNA: Kam vycestujeme na prázdniny? Nikam

Cestování

  5:56
Halo, tady Berlín, doposud nejnavštěvovanější město v Německu a po Londýně a Paříži cestovatelský top cíl v Evropě. Nemyslím, že tato statistika bude relevantní i pro tento rok. Stejně jako se zamíchají karty na první příčce mistrů světa v cestování.

Danuše Siering foto: Archiv Danuše Siering

Od roku 2013 převzali po Němcích světovou štafetu Číňané, kterým jejich rostoucí blahobyt začal otevírat brány do turistického světa. A nyní? Němcům se právě odebírá jejich největší hobby - cestování. Kde budeme trávit prázdniny 2020? Ta odpověď je jednoduchá a má jen čtyři písmena. Doma.

Co se právě nyní odehrává v cestovatelské branži nemá v historii obdoby. Ze dne na den se zhroutil sen milionu lidí o zasloužené dovolené jako domeček z karet. Zatímco s prvními kroky uvolňování přichází u lidí a firem některých branží naděje zachránit svůj byznys, ta cestovatelská se z těžkého infarktu ještě nevzpamatovala. Dá se předpokládat, až začne rekonvalescence, změní podstatně svůj styl. Aspoň krátkodobě. Cestování bude méně mezinárodní, za to více lokální a regionální. Co to pro gastronomická a ubytovací zařízení znamená? Jakou šanci mají dopravci, na čele s aerolinkami?

Danuše Siering

Danuše Siering žije a pracuje v Berlíně a Praze. Zakladatelka galerie Černá labuť, komunity Ayurvedic Breakfast a GoFlorenc. Je vydavatelkou magazínu N&N Praha/Berlin a online magazínu Novinyanovinky.cz, kde na podporu malých a středních živnostníků a podnikatelů probíhá nyní projekt reSTARTpodnikání. 

Danuše Siering

Berlínské restaurace už dlouho jedou pokusy o oživení byznysu několika směry. Dodávka jídla do domu, prodej přes otevřené okénko nebo kuchařské videokurzy. Smutný byl pro mne výlet do špičkové restaurace v Kreuzbergu, která otevřela přes víkend svým štamgastům a všem těm, kteří ji chtějí podpořit. Vyrazili jsme plni očekávání, pro nás na téměř opačný konec města. Vystáli si řadu, aby nám poté hostitel ukázal stůl, kde si můžeme (ve stoje) objednat jídla domů a stůl, kde si jídlo můžeme vzít sebou do ruky, přičemž vše bude čerstvě připravené z těch nejlepších produktů. Musíme počkat, ale do té doby nikdo jiný do restaurace nevstoupí. Ne, nesmíme si sednout, nic nesmíme jíst ani pít vevnitř, ani v předzahrádce, ale můžeme jíst na ulici. V baru jsme si koupili koktejl a v autě snědli smažený řizek v housce. Chutnal naprosto výborně..... ale ne, toto zábava opravdu není.

Příjemnější už bylo prvomájové pozvání do kultovního Schlosshotel Berlin v Grunewaldu. Nenávratně pryč jsou časy, kdy Karl Lagerfeld navrhnul interiér hotelu. Ale jeho duch je ještě stále všudypřítomen, vždyť zde za odměnu dostal KL suitu k používání do konce života. Kdy končí život? 

Také nevím, kdy se zde ubytují příští fotbaloví mistři světa. Přesto vládla u vchodu u příjezdové cesty, velmi dobrá nálada. Bylo zde otevřené okénko, kde servírovali míchané koktejly v plastických sáčcích. Všichni disciplinovaně dodržovali vzdálenosti, přesto vládla ve vzduchu radost z opuštění čtyř domácích stěn. Zeptala jsem se ředitele hotelu Stefana Athmanna, kdy počítá, že hotel otevřou. Jeho odpovědi naznačují, že šance na brzkou normalizaci v gastro a ubytovací branži jsou mnohem menší, než jsem si myslela.

Rozhovor s ředitelem hotelu Schlosshotel Berlin

Co znamená současná situace pro Schlosshotel Berlin?

Athmann: Současná situace je pro nás všechny velmi obtížná. Většina zaměstnanců pracuje na kurzarbeit a proto mají značnou ztrátu mezd. V hotelu dochází ke ztrátě obratu, kterou nikdo neočekával. Hotel je zcela uzavřený a čekáme na zprávy z politiky.

Otevřít, nebo neotevřít?

Athmann: Byl bych rád, kdyby se aspoň gastronomie mohla postupně otevírat. Naše zahrada nabízí perfektní prostředí se spoustou zeleně a prostoru. Garantujeme předepsané vzdálenosti při snídani i na zahradě. Kromě toho můžeme nabídnout malé menu, abychom mohli udělat radost našim hostům. Vše samozřejmě v přísném souladu se všemi hygienickými požadavky.

Vaše představy o cestování v blízké budoucnosti?

Athmann: Nevidím jako reálně cesty Němců do zahraničí, ale myslím, že na několik příštích měsíců se stane Německo hlavním turistickým cilem pro domácí. Se zahraničními hosty v blízké budoucnosti moc nepočítám. Změní se i charakter cestování; obchodníci a podnikatelé budou stále více pořádat videokonference a novou budoucnost očekává zřejmě i home office.

Je skutečně možné, že některé německé hotely ani neotevřou? Neměli bychom se přece jen poohlédnout po zahraničí? Chyba lávky. Varování německých politiků a virologů jsou jasná, k tématu cestování není co dodat, v současné době hraje toto téma zanedbatelnou roli, nyní máme jiné priority. Kdo čte mezi řádky, nenechá se ovlivnit snahami sousedních států přece jenom německé turisty nalákat. Bezpečnostní vzdálenosti na plážích, měření teploty v hotelích a reorganizace v restauračních procesech nechává Němce stejně chladné, jako výzva Rakušáků, že brzy otevřou své hranice. Nevzrušuje ani francouzské uvolňováni od 11. května. 

A už vůbec prohlášení turecké vlády, že vytvoří v Turecku turistické zóny, které jsou bez koronaviru. Žádné restrikce zatím nevyhlásilo Švédsko. Ehm, sorry, nemluvím švédsky.... Cvičně se mě přátelé ptají, zda můžu jet já do Česka, ale než stačím odpovědět, už sami hlásí... tam se do léta nedostaneš.

Pro mě byla šokující zpráva, že Chorvatsko chce vytvořit turistický koridor. Jen když to slovo slyším, tak mám husí kůži. Západní Berlín byl téměř 30 let zavřený a veškeré cesty do Německa či do zahraničí probíhaly přes tzv. tranzitní koridor. To znamenalo, že bylo přesně zaznamenáno, kdy opouštíte město a kde je cíl a podle toho bylo vypočítané, jak dlouho bez zastávky musíte trasu přes Východní Německo projet. Naopak při zpáteční čestě z Prahy vždy na berlínském přejezdu Drei Linden, čekaly na nás několikahodinové fronty, včetně nepříjemných kontrol a pověstných zrcadel pod auty. Ty se teď vymění za teplotní pistoli na čelo? Brrrr, raději nepojedu nikam.

K nejproblematičtějším odvětvím patří doprava. Do autobusu a vlaku nechce nikdo, protože klimatizace zde fouká horizontálně a spolu s nedostatečnými filtry zde viry mohou tancovat bezprizorně v celém prostoru. Kdo si dnes objedná lodní zájezdy? Určitě ne ten, kdo si četl o hororových zážitcích na koronových lodích. Cestovní kancelář TUI právě dostala na záchranu kredit ve výši 1, 3 miliardy Euro. Ale poslední zpráva jim radost určitě neudělala. Na světových mořích sesbírali na jednu loď 2 899 členů posádky ze všech svých lodí, aby je mohli bezpečně dopravit do domova. Akce trvala přes měsíc a loď „Mein Schiff 3“ dorazila 28. 4. do přístavu v Cuxhavenu. Škoda jen, že jeden člen byl pozitivně testován na koronu. Sen dostat se brzo domů se pro mnohé rozplynul....

Růžová není situace ani v leteckých společnostech, olej do ohně přilévá i oznámení Warrena Buffeta, že jeho firma prodala všechny své podíly ve čtyřech největších amerických aerolinkách. I pyšná královna Lufthansa má nakloněnou korunku, to je obzvlášť v Berlíně ošemetné téma. Byly chvíle, kdy se Berlín mohl pyšnit třemi letištěmi a naprostou raritou - leteckou společností, která nese název svého města. Přes 30 let jsem létala pravidelně každý týden na lince Berlin - Praha a zpět. Letiště Tempelhof jsem měla ze všech nejraději. Přesto, že se jedná po Pentagonu o druhou největší budovu na světě, působil Tempelhof velmi intimně a charismaticky. Často jsem mívala pocit, že za rohem stojí Humphrey Bogart a instiktivně jsem se poohlédla, zda v blízkosti není Ingrid Bergmann. ČSA byla tehdy vážená letecká společnost, která se starala o své zákazníky. Když bylo třeba, pan Pellegrini nám zavolal domů, že letadlo má zpoždění.

Letiště Tegel a letiště Schönefeld

Jakmile mě manžel vezl k letiští a na městském okruhu jsem nade mnou uslyšela motory ATeeRky, věděla jsem, že je vše jak má být. 31. 10. 2008 bylo všemu konec. Letiště Tempelhof, v provozu od roku 1923, bylo z neekonomických důvodů zavřeno. I přes nesčetné protesty a petice nejen Berliňanů. Bezhlavost jednání je vidět i v tom, že dodnes není rozhodnuto, co se má s areálem o velikosti 386 ha stát. Koncem března zde vysadili 33 ovcí a 25 koz, aby popásli narostlou trávu. Doufám, že nebudou rušit polního skřivana, který se zde uhnízdil.

Krátce po uzavření nová politická devíza zněla: letiště Tegel už také potřebovat nebudeme, vystavíme letiště Schönefeld, které bude leteckou centrálou pro celé Německo. Zásadní chyba, o které politici dodnes diskusi nepřipouštějí. Tegel je kompaktní letiště v centru města, které se může chlubit tím, že má nejkratší cestu z taxíka do letadla. Z toho profitovalo přes 22 milionů pasažérů ročně. Nové letiště Schönefeld - ne v Berlíně, ale v Brandenburgu! - je smutnou kapitolou města. Postavené, neotevřené, chátrající, vděčnou satirou. A ejhle. Před pár dny vstalo z mrtvých a bylo prohlášené za otevření schopné. Jediný důvod? Marciální. Zavřeme Tegel, stejně tam teď nikdo nelítá.

Air Berlin byl pýchou města. Vždyť neexistuje žádná metropole, která má na leteckých křídlech svůj vlastní název. Jeho červené čokoládové srdíčko bylo pro Berlíňany oboustrannou láskou. A přesto ho berlinští politici nechali padnout. Skutečně uvěřili, že spolkový ministr dopravy, tradičně z Bavorska, upřednostní Berlín jako letecký hub před Mnichovem a Frankfurtem? V této souvislosti nutno podotknout, že na pádu Air Berlin se významně podepsala i Lufthansa. Mrtvý konkurent, dobrý konkurent. Jak zní to přísloví, kdo jinému jámu kopá? Dnes je Lufthansa v platební neschopnosti a uvažuje o insolvenci nebo o zestátnění.

„Mama, ale naše dovolená na Ostsee zůstává platná, že?“, zeptal se mě o víkendu syn. Jezdíme pravidelně i s přáteli už dlouhá léta na Fischland/Darss, malý poloostrov nedaleko Rostocku. „Samozřejmě, vždyť jedeme až koncem července....“ Znejistěla jsem nad svou odpovědí. Vzala jsem sluchátko a do hotelu zavolala, abych se přece jen ujistila. Tuut tuut tuut tuut.....

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.