Pivovarů sídlících v klášterech je v Česku hned několik. Ať už jde o břevnovský a strahovský pivovar v Praze, či broumovský v Olivětíně. „Ten želivský je ale jediný skutečně klášterní. Jsem jediný sládek v republice zaměstnaný opatstvím,“ přibližuje želivský unikát sládek Jiří Kratochvíl.
A co konkrétně to pro výrobu piva znamená? „Nepřipadá v úvahu, abych tu vařil třeba marihuanové pivo nebo American Pale Ale (svrchně kvašený speciál s ovocitou až květinovou vůní, pozn. red.), to je už příliš rozverné. Tady se klade důraz na tradiční výrobky,“ vysvětluje Kratochvíl, jehož pracoviště se nachází v románských sklepích. A ještě jeden rozdíl zde existuje: když vymyslí nový typ piva, musí jej – včetně názvu – dopředu konzultovat s opatem.
PRÁZDNINOVÝ SERIÁLToto je ukázka z článku, který je součástí letního seriálu Lidé od piva. V tištěných Lidových novinách vychází každý prázdninový pátek. |
V historickém objektu želivského kláštera uvaří během roku celkem osm druhů piva. Právě teď zde kvasí světlá dvanáctka plzeňského typu, světlý lehký patnáctistupňový pšeničný ležák a černá pšeničná dvanáctka. „Ta půjde ven začátkem srpna. Poprvé jsem ji zkoušel v masopustní době jako patnáctku a měla úspěch, takže jsem si ji teď zopakoval ještě jednou, ale tentokrát ve dvanáctistupňovém provedení,“ přibližuje Kratochvíl.
„Díky Bohu se mi každá první várka povedla“
Speciály, které připravuje, se často řídí nadcházejícím svátečním obdobím. Během Vánoc ze sklepa míří například silný a těžký osmnáctistupňový doppelbock – historicky se jedná o pivo pro mnichy, kteří se jím „živili“ v postních dnech.
Než loni v únoru nastoupil Jiří Kratochvíl v Želivu, pracoval dvaadvacet let v humpoleckém pivovaru. Zažil ještě doby, kdy patřil do národního podniku Jihočeské pivovary. „Prošel jsem si tam celou výrobou. Začínal jsem u koulení sudů a skončil na varně,“ směje se. Pivovarské vzdělání nemá, mluví o sobě jako o samoukovi. Když se poprvé dostal do želivského kláštera, byl to prý šok. Pracuje se tu úplně jinak, než na co si zvykl. „Všechno je tu volnější,“ tvrdí, „co v normální soukromé firmě trvá dvě hodiny, tak tady zabere několik týdnů. I přesto si myslím, že směřujeme správným směrem,“ doplňuje jedním dechem.
Částečně se to projevuje například při přípravě speciálů a výběru surovin. Podle Kratochvíla musí všechno probíhat velmi pečlivě, aby se výsledný produkt co nejvíc přiblížil původním historickým pivům pocházejícím z Bavorska. „A díky Bohu se mi první várka pokaždé povedla,“ dodává.
Celý koncept zapadá do stovky let dlouhé pivovarnické tradice v želivském klášteře. První písemná zmínka o výrobě piva je z roku 1617, podle dalších údajů se tu však vaří už od 14. století. V roce 1907 pivovar vyhořel a na obnovu se čekalo téměř celé století. „Před dvanácti lety se bratři rozhodli, že se začne vařit znovu. Premonstráti totiž vždycky vařili pivo,“ reaguje Kratochvíl.
