Rodák z Jihoafrické republiky a muž, který prošel manažerskými posty pivovarů v několika afrických zemích a Indii, tvrdí, že Pilsner Urquell je nejlepší pivo na světě. Jak jinak. Za prodeje značek české pivovarnické jedničky, ovládané japonským koncernem Asahi, je zodpovědný od loňského září.
LN: První dojmy z České republiky?
Fantastické.
LN: To říká každý.
Vážně. Že jsou tady hezká města, jsem očekával. A to se mi potvrdilo. Ale když jsem pak u vás projížděl na motorce celou krajinou, nadchly mě i vesnice a vůbec celá krajina. Připomíná mi to, když jsem vyrůstal u nás v jižní Africe na venkově. Pole, kopce mi připomínají domov.
LN: Kdy jste byl poprvé v Česku?
Loni v dubnu, když mne poprvé pozvali z Asahi.
LN: Znal jste do té doby pivo Pilsner Urquell?
Samozřejmě. Už od doby, když South African Breweries kupovaly Plzeňský Prazdroj, to bylo tuším v roce 1999. Je to vynikající a jiný styl ležáku než jaký se často pije v zahraničí. Není to takový light, má plnější chuť. Tak jsem vlastně získal lepší představu o tom, co se v Evropě pije. V Africe nemáte v pivu 100 procent sladu, tam je často ještě také nějaká jiná ingredience.
LN: Velkým pivovarnickým koncernům v minulých letech roste konkurence v podobě velkého množství řemeslných minipivovarů, ve světě označovaných spíš jako craft pivovary. Vnímáte je jako konkurenci?
Vnímáme je spíš jako určitý doplněk trhu. Craft pivovary mají velký význam v tom, že spotřebitelům názorně a v malém měřítku ukazují, z jakých kvalitních surovin se pivo vaří a také, že ten celý proces vyžaduje náležitý čas. Že pivo není výrobek, který snadno namícháte během pár hodin...
LN: Myslel jsem, že to samé platí i pro velké pivovary. Aspoň se tak všichni prezentujete...
Tak to je. Ale u těch malých je celý proces víc na očích. U velkých mají lidé často představu, že to je nějaká továrna, kde pivo v útrobách vzniká jaksi samo od sebe. Craft pivovary ukazují, jak je celý proces složitý. To je velký přínos. My sice vaříme v mnohem větších „hrncích“, ale v podstatě jde o stejný princip.
LN: Například takový gigant jako je americký Anheuser Busch ale některé craft pivovary pro zpestření své nabídky i koupil. Nekoupí Prazdroj v Česku také některý ze zdejších minipivovarů?
To je otázka! Samozřejmě jsou různé možnosti, jak se zapojit do spolupráce. Jednou z nich je ta, kterou vyzkoušel Anheuser Busch. Prazdroj má vlastní mikropivovar, ve kterém si zkouší všechny procesy a várky. Můžeme si vyzkoušet různá netradiční piva, která potom nabízíme v rámci programu Volba sládků. Ale pravda, těch možností spolupráce je víc.
LN: Takže možnost, že Prazdroj někdy koupí nějaký minipivovar, nelze vyloučit?
To „někdy“ může znamenat za hodně dlouho. Ale vážně. Říká se – nikdy neříkej nikdy.
Investice s posvěcením Japonců
LN: Prazdroj loni a letos uskutečňuje obrovské investice do rozšíření výroby zejména značky Pilsner Urquell. Stamiliony stála nová stáčecí linka, potom rozšíření varny. Souvisí to s loňským příchodem koncernu Asahi?
Jen zčásti. Je třeba si uvědomit, že jedeme podle předem stanoveného technického plánu, který se stanovuje dlouho dopředu, třeba na deset let, a každoročně se upravuje podle vývoje produkce. Když přišel koncern Asahi a japonští manažeři viděli ty plány, uznali, že dávají smysl. A podpořili je. Oceňuji, že přestože tady byli teprve pár týdnů, bez váhání investiční plány podepsali. To znamená, že jim hodně věří, věří obchodní strategii Prazdroje.
LN: Rozšířením varny to skončilo?
Kdepak. Už když jsme nedávno otevírali rozšířenou varnu, bylo jasné, že prakticky hned budeme v investicích pokračovat. Potřebujeme za nějakých čtvrt miliardy korun pořídit deset nových ležáckých tanků, každý o objemu pěti tisíc hektolitrů. Pikantní je, že sotva jsme jednu velkou investici skončili, začal projekt manažer dělat na další. Ale samozřejmě investujeme a budeme investovat i v ostatních našich pivovarech.
LN: Předpokládám, že důvodem je hlavně rozšíření produkce pro export.
Je to tak. Pilsner Urquell roste sice na domácím trhu i na Slovensku, ale v rámci exportu nejvíc. To je vlastně hlavní důvod těch investic. Abychom měli kapacitu na uspokojení prodeje zejména v zahraničí. Chceme, aby se Pilsner Urquell vařil výhradně tady v Plzni a proto musí být kapacita dostatečná.
LN: Může pivovar jako je Prazdroj ještě růst v současné situaci i na domácím trhu, kde celková spotřeba klesá?
Do určité míry ano. Potenciál tu je, ale určitě není srovnatelný s potenciálem v zahraničí.
LN: To je zřejmé. Ale znamená to tedy, že Prazdroj dokáže navýšit svůj tržní podíl v rámci české produkce?
V České republice to není náš hlavní cíl, na Slovensku rozhodně ano.
Jak se daří Gambrinusu - věc neveřejná
LN: Jaký podíl trhu máte na Slovensku?
Čísla vám neřeknu. Ale myslíme si, že tam můžeme ještě růst.
LN: V Česku máte podíl necelých 45 procent veškeré zdejší produkce?
To také nemohu sdělit. Ale nechci se s vámi hádat.
LN: Před lety platilo, že vaše značka Gambrinus byla nejprodávanější pivo v Česku. Platí to stále?
Já bych to řekl takto. Gambrinus je stále jedna z nejprodávanějších značek.
LN: Prazdroj investuje v poslední době strašně moc peněz, času a úsilí do obnovení jeho pověsti a zlepšení kvality. Má to význam? A lze v dnešní silné konkurenci a situaci na trhu udělat z Gambrinusu opět rostoucí značku?
Má to význam. Když se podíváte do výsledků průzkumu oblíbenosti značek, tak tam si Gambrinus drží stabilní pozici. Kromě toho odborníci z pivovarnického oboru, jako například šéf Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň se netají hodnocením, že Gambrinus je dobré pivo.
LN: Dobře, ale názor odborníků, byť tak renomovaných jako je znalec a degustátor Jan Šuráň, asi nemá vliv na to, že by se Gambrinus začal víc prodávat.
Jasně, přímá souvislost s prodejem v tom není. Ale minimálně nám to pomáhá stabilizovat reputaci a v tom, abychom se dostali k tomu, že prodeje mohou opět růst.
LN: Takže ještě nerostou?
Když se podíváte v uplynulých teplých dnech do restaurací a obchodů s pivem, tak rostou všechny prodeje. Teď roste všechno.
LN: A za celý loňský rok odbyt Gambrinusu rostl?
Gambrinus měl velmi dobrý rok. A speciálně v některých regionech.
LN: Takže lze říci, že v některých regionech jeho prodej rostl.
Opakuji. Měl velmi dobrý rok. A speciálně v některých regionech.
LN: Dobrá. Neuvažovali jste, že by Prazdroj víc než Gambrinus rozšířil podporu a prodeje spíš značky Radegast, která je u řady lidí stále oblíbená?
To by nebylo tak jednoduché. Obě značky jsou hodně odlišné a každá má svůj segment spotřebitelů. Kromě toho je Gambrinus stále velká značka. Má velkou skupinu příznivců. Pokud má z dřívějška špatnou reputaci, tak určitě ne mezi lidmi, kteří ho pijí. A těch je hodně.
Pilsner Urquell není pivo do PETky
LN: Zajímavý je přístup Prazdroje k pivu v plechovkách. V PET lahvích prodáváte mnohem méně. Skoro třikrát méně než v plechu. Jste přitom jediní. Ostatní pivovary, které také používají oba druhy obalů, to mají naopak. Proč věříte víc plechovkám než plastu?
Je to jiný zážitek z pití piva. U PET lahví je větší riziko, že zážitek nebude tak dobrý. Když načnete PET lahev s pivem, tak ji většinou hned nevypijete celou. A pivo v otevřeném obalu není po čase tak kvalitní. Přestože se do PET lahví i do plechovek plní ve stejné kvalitě. Je ho zkrátka potřeba spotřebovat co nejdříve poté, co opustí pivovar, případně hned po otevření obalu.
LN: Možná řeknete, že pivo v PET lahvích prostě má i přesto své zákazníky. Ale nenastane jednou doba, kdy ho Prazdroj úplně přestane do PET lahví plnit a prodávat?
Samozřejmě, že nabídka obalů vychází z toho, co žádají zákazníci. Že jsou podle nás lepší cesty, jak doručit ke spotřebiteli kvalitní pivo, je také pravda. Ale zda PET lahve jako obal jednou úplně zahynou, těžko říci. Pořád existují skupinky a příležitosti, pro které jsou vhodné. Například při grilování s přáteli a podobně.
LN: Jak se prodává pivo v plastu v zemích, kde jste sám působil. Tedy v Africe nebo Indii?
V Indii je podíl prodeje piva v PET lahvích zhruba podobný jako v České republice. Tedy kolem deseti procent. Ale v Africe je to minimum.
LN: Čím to je?
Hlavně tlakem společnosti na to, aby se co nejvíc provozovaly vratné obaly.
LN: Říkáte, že PET obal má pro nemalou část zákazníků stále smysl. Přitom ale některé pivovary jako třeba Bernard nebo Budějovický Budvar si zakládají na tom, že oni nikdy pivo v plastu prodávat nebudou. Proč nejdete také touto cestou?
Protože z pohledu některých příležitostí, jako třeba posezení s přáteli a podobně, je PET obal vhodný.
LN: Není to také o tom, že Prazdroj jako největší tuzemský výrobce musí být pokud možno pro všechny skupiny zákazníků. Tedy i pro ty, kterým pivo z delší dobu otevřené PET lahve prostě nevadí?
Myslím, že ne. Vidíme, že zákazník si ze všeho nejdřív vybírá pivo podle značky. A až na druhém místě, v jakém je obalu, to podle toho, pro jakou příležitost pivo zrovna nakupuje.
LN: Budete tedy někdy v PET lahvích nabízet i značku Pilsner Urquell?
Nikdy.
LN: A proč?
Pilsner Urquell je super prémiová značka a musíme minimalizovat riziko, že by zákazník mohl být zklamaný ze zážitku po napití. Což by se mohlo někdy stát v případě déle otevřené PET lahve.
LN: Znamená to, že třeba Gambrinus nebo Kozel nebo Radegast není až tak super kvalita, že ji takovému riziku vystavíte?
To určitě ne. Ale u těchto značek žádá spotřebitel častěji takové balení, které s někým dalším sdílí. To u značky Pilsner Urquell v takové míře není.
Není licence jako licence
LN: Začali jste letos exportovat pivo do Číny. Co si od prodeje v tak vzdálené zemi slibujete?
Začali jsme v dubnu, takže je ještě brzo to hodnotit. Ale jde nám o to, prosadit na čínském trhu co nejvíc Pilsner Urquell jako naše prémiové pivo. Tamní trh je obrovský, ale nejde nám v první řadě o nějaký velký tržní podíl nebo si urvat část z pozice jejich místních značek. Spíš tam chceme vytvořit svůj prémiový segment, takovou výkladní skříň Plzeňského Prazdroje. Vybíráme si jen speciální místa, kde bude k dostání a v kvalitě, jakou si my představujeme.
LN: Velké nadnárodní koncerny často vaří v tak vzdálených zemích své značky na základě udělené licence v některém místním pivovaru. Touhle cestou se značkou Pilsner Urquell nepůjdete?
Ne. Jedna ze základních hodnot téhle naší značky je, že se vaří výhradně v Plzni.
LN: Dřív ale Prazdroj vařil pivo Urquell licenčně také v Polsku a ještě loni v Rusku. Znamená to, že odchodem z Ruska veškerá zahraniční výroba téhle značky definitivně skončila?
Přesně tak.
LN: V rámci Asie prodávají nejvíc piva české pivovary včetně Prazdroje v Jižní Koreji. Čím to je?
Je to asi logické. Prazdroj na exportu do Jižní Koreje pracuje minimálně 15 let. Přesto si do budoucna nemyslím, že by Korea měla nutně větší potenciál než třeba Japonsko nebo Čína. Před těmi patnácti lety nebyl ještě obecně takový trend prodeje prémiových dražších značek jako je dnes, ale dnes nám to dává jistotu, že uspějeme i v těch jiných asijských zemích.
Jak zachránit hospody
LN: Český pivní trh je v poslední době stále pestřejší, kromě mnoha minipivovarů a jejich speciálních piv se s novinkami stále častěji prezentují i větší a velcí výrobci. Je ale počet různých druhů a značek piv to nejdůležitější, co hýbe zdejším pivním trhem?
I my máme jasnou představu o potřebě inovací, ale já myslím, že důležitější je teď snaha o zachování kultury pití piva v restauracích, hospodách, hospůdkách a všech těch různých podnicích. Zabýváme se intenzivně tím, jak zastavit nebo i opět zvednout v poslední době klesající trend spotřeby piva v on trade, tedy v gastronomických zařízeních. Co udělat pro to, aby česká pivní kultura nešla dolů.
LN: Hospody, zejména ty na malých vesnicích, vylidňují různé státní regulace jako je zákaz kouření, zavedení EET a podobně. Neukazuje se ale nakonec, že nejpodstatnějším vlivem pro to, aby se lidé nepřestali bavit v hospodách, je počasí? Oteplí se a hned jde odbyt piva v gastronomii nahoru.
Samozřejmě, že počasí je v tomhle podstatný faktor. Ale my se snažíme komunikovat s hospodskými a řešit potíže pohostinského oboru obecně. I pro období, kdy počasí zrovna návštěvám těchto podniků nepřeje.
LN: V Česku se už prodává jen necelých 40 procent piva čepovaného ze sudů nebo tanků. Ale v zahraničí to je často ještě méně. Co když je přesun konzumace z hospod víc do obchodů a na doma prostě globální trend, který nezastavíte?
Já myslím, že jde o to, že když budete věřit návratu lidí ke společné zábavě a konzumaci v restauracích, tak se negativní trend může podařit zvrátit. Otázka je, jak to provést. Různé legislativní změny sice snížily počty hospod, mnohé skutečně z různých důvodů skončily, ale vidíme, že ty, které zůstaly, se snaží nabídku a své fungování vylepšit. Nabízejí leckdy lepší služby, lepší prostředí a někde mají i lepší tržby.
LN: Projevuje se to v těchto lepších hospodách i větším prodejem piva?
Ne vždy. Často se restaurace zaměří víc než dosud na lepší nabídku a kvalitu jídla. I to dokáže řadu zákazníků přilákat a je to v pořádku. My současně můžeme přijít i na nové způsoby spolupráce s hospodami, jak jim pomoci. Například s investicí k vylepšení provozu, aby mohly na trhu zůstat nebo i růst. Udržet si fungující hospody nebo zvýšit ještě jejich návštěvnost je totiž i v našem zájmu.
LN: To, co říkáte, ale není jen snaha vás jako lídra trhu, ale obecně všech pivovarů. A nejen pivovarů.
Samozřejmě. O to jde. Abychom společně zkusili gastronomický obor posunout dál. Určitě to je věc, kterou se nyní nejvíc zabýváme. Jde také o změnu v našem uvažování. Dřív jsme podporovali nejvíc hospody, které byly nejúspěšnější. V očekávání, že právě s nimi, co se týče prodeje piva, porosteme nejvíc.
LN: Teď jde spíš o záchranu těch slabších? Pokud padnou, odbyt čepovaného piva klesne i vám?
Tak nějak. Nyní jde o to nějak pomoci a přijít na to, jak pomoci, těm hospodám, které zrovna nepatří k vítězům na trhu. Jde nám o to zjistit, čím přispět k tomu, aby byly znovu úspěšné.
LN: Na co jste přišli?
Začali jsme se hospodských ptát na jejich potřeby jinak než donedávna. Už to není jen o tom, kolik piva prodali a kolik potřebují dodat. Zjišťujeme teď věci, které zásadně ovlivňují chod celé hospody. Třeba jakou má kvalitu zaměstnanců, kvalitu piva, jak se něj stará, jaká je kvalita jídla. Hodně důležitá je kvalita sociálních zařízení, toalet. To vše je rozhodující pro to, jak dlouho se lidé v dané restaraci zdrží nebo jestli se vrátí. Není to vždy v dobrém stavu, ale pokud můžeme, snažíme se restauracím v těchto věcech pomoci. Třeba i podporou v investici.
Grant Murray Liversage (51)
- pochází z Jižní Afriky, vystudoval University of Natal v Jihoafrické republice.
- v roce 1997 začal pracovat pro jihoafrickou pivovarnickou společnost South African Breweries (později SABMiller – od roku 1999 vlastnila i Prazdroj) na pozici finančního ředitele pro Svazijsko.
- Přes různé pozice finančního managementu se vypracoval na výkonného ředitele ghanské pobočky společnosti Accra Brewery Limited. Později řídil Cervejas de Mozambique a v roce 2013 SABMiller India.
- Do Jižní Afriky se vrátil na konci roku 2014, kde donedávna působil na pozici finančního ředitele jihoafrických podniků SABMiller.
- do čela Plzeňského Prazdroje v Česku a na Slovensku nastoupil loni v září – pár měsíců poté, co se vlastníkem pivovarů stal japonský koncern Asahi
